Aralia elata

Pokud byste chtěli vaši zahradu ozvláštnit něčím okázalým, co upoutá na první pohled, ale nechcete si dělat starosti s péčí nebo mrazuvzdorností, máme pro vás výborný tip na rostlinu, která splňuje všechny požadavky. Latinsky se jmenuje arálie a nepotřebuje skoro nic. Nejprve se jí říkalo arálie čínská, poté japonská, ale zřejmě proto, že velká oblast jejího původu je Sibiř, se alespoň u nás české jméno změnilo na prodara štíhlá (bez náznaku lokality původu), zatímco v angličtině ji nazývají japonský andělikový strom podle anděliky lékařské, které se svými květy podobá.

Arálie nese velké, až 1m dlouhé listy, které v mládí vyrůstají přímo z hlavního kmene, což bývá dlouho jediná dřevnatá část rostliny. Listy jsou dvakrát zpeřené a sestávají se s okrouhle vejčitých, 3-5 cm dlouhých, středně zelených, zespodu bledě zelených až stříbřitých lístků. Celý list v mládí vyrůstá přímo z hlavního kmene, což bývá dlouho jediná dřevnatá část rostliny. Listy jsou složené z okrouhle vejčitých, 3-5 cm dlouhých lístků, kterých může na jednom listu být až 80. Úhel, pod kterým listy vyrůstají u kmene, je téměř 90° a jsou poskládány pěkně pod sebou, čímž vytváří elegantně etážovitý efekt, který dokáže navodit až exotickou atmosféru.

Květy se objevují od konce letních prázdnin a jsou to mohutné trsy vzpřímených lat, sestávající se z drobných, krémově bílých, vysoce medonosných květů. Pokud stihnout dozrát, změní se v převislý hrozen modročerných, nejedovatých plodů. Na podzim listy na krátkou dobu mění barvu na oranžovou a vínově červenou. Opadávají brzy. Vzezření této neobvyklé rostliny je důvodem, proč je oblíbená mezi sběrateli. Zároveň je to ideální rostlina do zahrad asijského typu, kde vysazená jako solitéra podle mého názoru dokonale nahradí palmu, kterou svými velkými vějíři listů dokáže vhodně zastoupit.

Arálie roste velmi pomalu a přirozeně jako jeden dřevnatý stvol (kmen) od země. Vícekmenné formy vznikly s postupujícím věkem rostliny. Ale pokud byste to chtěli uspíšit, můžete jí zaštípnout terminál, aby se začala dříve větvit. Naopak přejete-li si z ní vytvořit strom, postranní výhony odstraňujte až do výšky, kde chcete nasadit korunu, teprve pak ji zařízněte, aby se začala větvit do typicky deštníkovité koruny. Kmen bývá v mládí trnitý, i když ne tolik jako u její blízké příbuzné arálie trnité. Během růstu se trny ztrácí a kmen se vyhlazuje. Odnožování rovněž není tak časté jako u a.trnité, ale sem tam se plevelné výmladky z kořenů její podnože objeví, tak je včas zlikvidujte.

Arálie není vybíravá co do typu půdy. Snese lehkou i těžší zem, kyselou i alkalickou (v kyselé bude mít hezčí podzimní barvu listů), většinou se uvádí, že snáší i podmáčení, ale podle naší zkušenosti jí v mokré půdě a při dlouhotrvajících deštích mohou napadnout plísně na kořenech, což poznáte podle rychlého shazování listů. Pokud rostlinu včas ošetříte fungicidem, znovu narostou, až se voda ztratí a kořeny začnou dýchat. Jinak o ni můžete přijít bez ohledu na její věk. Nevyžaduje žádnou péči. Hlavní řez je možno provádět na jaře před rašením a tvarovací řez do začátku léta. Netrpí na choroby ani na škůdce. Je plně mrazuvzdorná do min. -34°C a údajně až do -40°C.

Poslední revize 12-12-2009; 22-01-2020