Hydrangea paniculata 'GRANDIFLORA' hortenzie latnatá
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Hydrangea
Hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata) je opadavý keř či menší strom původem z východní Asie, přirozeně se vyskytující v horských lesích a údolích Číny, Koreje, Japonska a na ruském Sachalinu. Vyznačuje se výrazně kuželovitými latami složenými z drobných fertilních a nápadných sterilních kvítků, které se během sezóny mění z bílé přes růžovou až po vínovou a vysokou snášenlivostí pro přímé slunce. Druh byl botanicky popsán v roce 1829 německým lékařem a botanikem Philippem Franzem von Sieboldem (1796-1866), který jej objevil během svého působení v Japonsku. Do Evropy se dostala prostřednictvím botanických sbírek a expedic v 19. století, přičemž první kultivary jako 'Grandiflora' či 'Floribunda' se začaly šířit v zahradní kultuře až koncem 19. století.
Významným mezníkem ve šlechtění hortenzie latnaté byla expedice amerického dendrologa Charlese Sprague Sargenta do Japonska v roce 1892. Tehdy přivezl semena, z nichž se v následujících letech podařilo vypěstovat kultivar ‘Praecox’ – první doloženou odrůdu s časným kvetením. O jeho kráse se psalo už v roce 1897 v časopise Garden and Forest, a když se rostlina rozšířila do kultury, označil ji Sargent roku 1922 za jeden z nejkrásnějších keřů v Arnoldově arboretu. Původní exemplář tam dodnes roste jako živá botanická památka starší než 100 let.
Grandiflora je ze skupiny latnatých hortenzií, tedy nikoli skupiny macrophylla s velkými listy a velkými, kulovitými květenstvími. Její květy jsou 20 až 30 cm vysoké laty, které jsou vzpřímené, mají tvar buclaté homole, která končí zaoblenou špičkou a jsou složené převážně ze sterilních květů, které celému květenství dodávaní plnost. Rozkvétají ve druhé půlce léta krémově bílou barvou ve směru odspodu nahoru a od konce léta, když přichází chladnější dny, se zbarvují do růžové. Lze je bez obav nařezat čerstvě rozkvetlé do vázy, kde velmi dlouho vydrží krásné, nebo počkat do podzimu a usušit si zrůžovělé květy, jež se pak skvěle vyjímají v suchých dekoracích.
Opadavé listy jsou oválně vejčité, středně velké, tmavě zelené. Roste rychle. Stonky jsou pevné, ale pod tíhou plně rozkvetlých květů se jejich konce ohýbají. Stonky dodávají keři na atraktivitě, neboť mají sytě vínově červenou barvu. Můžete ji pěstovat jako solitérní keř, nebo v kompozici s jinými keři podobného či vyššího vzrůstu, velmi krásné jsou živé ploty z této hortenzie.
Poslední revize 08-09-2011.
Latnaté hortenzie prospívají nejlépe na plném slunci, ale bez potíží zvládnou i lehký polostín, pokud mají dostatek vláhy. Půdní typ pro ně není zásadní, ale v živné, hlubší a dobře propustné zemině vytvářejí největší květy a nejpevnější trsy. Po výsadbě potřebují pravidelnou zálivku, protože mělký kořenový systém v prvních dvou letech rychle vysychá; jakmile zakoření, snesou i krátký letní přísušek, i když v rovnoměrně vlhké půdě budou zdravější a méně náchylné k vadnutí v horku. Velmi dobře reagují na hnojení, ale je vhodné volit hnojiva s nižším obsahem dusíku, aby se podpořilo kvetení a ne příliš bujný růst na úkor pevnosti výhonů. Snášejí jakoukoli světovou stranu i široký rozsah pH půdy. Každé jaro před rašením vyžadují hluboký řez – ponechat přibližně 10 až 20 cm loňských větví, protože kvetou výhradně na nových výhonech. V nádobách rostou dobře, ale vyžadují častější zálivku a chráněné místo před prudkým větrem, který může u těžších květenství lámat mladé výhony. Stromkové formy potřebují pevný zavětrovací úvaz, který bude nutné po 4 až 5 letech obnovovat, aby unesl budoucí tíhu velké koruny. Mrazuvzdornost sahá přibližně k –34 °C.
.jpg)
