Osmanthus heterophyllus 'GOSHIKI' (var. tricolor) vonokvětka různolistá
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Osmanthus
Rod osmanthus, česky vonokvětka přeloženo z řečtiny osme (vůně) a anthos (květ), zahrnuje asi 25–30 druhů a řadu kultivarů, přičemž mnoho z nich je díky tvaru a tuhosti listů často zaměňováno s cesmínami. Do Evropy se rod dostal v průběhu 18. století, kdy se botanické zahrady a sběratelé začali intenzivně zajímat o dřeviny z východní Asie. První vědecký popis rodu provedl Carl Linné (1707–1778) v roce 1753, ale skutečné roztřídění jednotlivých druhů, jak je známe dnes, je zásluhou pozdějších botaniků, zejména japonských a evropských taxonomů 19. století, kteří měli možnost studovat živé rostliny přímo v jejich domovině.
Vonokvětky mě upoutaly hned na první pohled v roce 2004 a od té doby jsem se stal jejich sběratelem ještě dříve, než jsem se dočetl o jejich údajné choulostivosti pro naše podnebí. Znáte to rčení „nikdy neříkej, že to nejde, protože může přijít někdo, kdo to neví a udělá to“? Prostě jsem sázel jednu za druhou do své zahrady a sledoval jejich chování. Nejvíc dostaly zabrat během tuhé zimy 2006/2007, ale nezemřela ani jedna. Spálené listy znovu narostly, omrzlé větvičky se ostříhaly a některé jsou dnes větší než já. Navíc si všímám jejich genetické odolnosti vůči suchu, ale zde potřebuji ještě nějaký čas na rozdělení těch, které zvládnou sucho letní i zimní a které je nutné v zimě zalévat.
Vonokvětka různolistá, Osmanthus heterophyllus, pochází z centrálního a jižního Japonska (Honšú, Šikoku, Kjúšú) a z Tchaj‑wanu a všude tam je považovaná za nedílnou součást života lidí po staletí i déle. Botanicky popsaná byla díky Carl Peter Thunbergovi (1743–1828), švédskému botanikovi, který měl jako jeden z mála Evropanů možnost studovat japonskou flóru přímo na místě, a i díky němu se na přelomu 18. a 19. století dostala do evropských sbírek. V Japonsku se vysazovala u domů, chrámů a v tradičních zahradách jako tichá ochrana a ceněná stálezelená kulisa. Větvičky se používaly v novoročních vazbách a rituálech jako symbol pevnosti a vytrvalosti, dřevo sloužilo k drobnému řemeslu a rostlina byla ceněna pro svou spolehlivost v blízkosti lidských sídel.
Pokud se vám líbí ostnité listy a máte rádi barvy, tento kultivar vonokvětky vám nemůže chybět ve sbírce. Jmenuje se Goshiki a pochází z Japonska, kde jeho jméno znamená ‚Pět barev‘. Byl vybrán nejenom pro svou okázalou barevnost, ale i vynikající odolnost povětrnostním podmínkám, hlavně mrazu. Roku 2012 získal ocenění AGM od anglické Královské zahradnické společnosti (RHS). Z Japonska byl dovezen nejprve do USA americkým sběratelem asijských rostlin Barrym Yingerem roku 1970, odkud se rozšířil do celého světa tak pomalu, jak pomalu roste. Ale i po těch letech je to stále bestseller.
Vonokvětka Goshiki nese nápadně skvrnité neopadavé listy. Nové přírůstky raší bronzově až purpurově a mladé listy jsou světle vanilkově žluté s jemně zelenou kresbou budoucích skvrn. Vyzrálé listy v létě nesou odstíny tmavě zelené a krémově žluté. Čím více slunce bude mít v létě, tím výrazněji bude zbarvená.
I když ve své domovině umí dorůst až 3 metrů, roste velmi pomalu a běžná velikost ve středoevropských podmínkách se pohybuje kolem 1,5 m výšky i šířky. Nevyžaduje řez, ale snáší jej výborně, i do staršího dřeva, takže si ji můžete tvarovat, jak je libo. Jarní řez je na podporu větvení, letní řez je tvarovací. Větvičky a kmeny jsou světle šedé a hladké. Květy jsme na ní doposud neviděli.
Vonokvětky s ostnitými listy se odedávna využívaly jako přirozené bariéry proti zvěři, která se jim ráda vyhne. Rovněž i proto, že se jedná o dlouhověké keře či stromy – nemluvíme tu o desítkách let ale o stovkách – jsou zaznamenané exempláře, jimž bylo odhadnuté stáří na 950 let. Na zahradách v dobře zvolených lokalitách se může jednat o rostlinu, kterou si budou předávat generace.
Poslední revize 08-02-2009; 01-09-2022
Dopřejte vonokvětce kvalitní, ideálně mírně kyselou půdu, která zůstává rovnoměrně vlhká, ale nikdy podmáčená, a má dostatek živin. Pro ochranu kořenů před rychlým promrzáním je vhodné bohaté mulčování. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu, přičemž v chladnějších regionech ocení stanoviště chráněné před zimním sluncem, zatímco v létě mu světlo prospívá. Doporučujeme vysazovat silnější, dobře zakořeněné rostliny. Pokud po prvních zimách dojde k popálení listů sluncem, keř se na jaře spolehlivě zregeneruje a vytvoří nové olistění. Mrazuvzdornost je velmi dobrá, až do -24 °C v chráněných polohách. Chorobami netrpí, ale může být napadán lalokonoscem, tak bacha na něj!
