Rhododendron (yakushimanum) 'FRED PESTE' pěnišník jakušimský
Rhododendron
Rhododendron je rozsáhlý rod z čeledi vřesovcovitých, dnes zahrnující kolem 1000 uznaných druhů s největší druhovou diverzitou v Himálaji, jihozápadní Číně a na japonských ostrovech. Přirozené rozšíření rodu sahá od arktických oblastí severní polokoule přes horské lesy Evropy a Asie až po tropické mlžné pralesy jihovýchodní Asie a Nové Guineje; fosilní a molekulární důkazy ukazují na jeho starobylý původ a rozvoj v terciéru a neogénu. Do Evropy se rhododendrony dostaly ve větším měřítku v 18. a 19. století díky sběratelským expedicím a botanickým zahradám; mezi rané zásadní postavy patří Francis Buchanan‑Hamilton (1762–1829) a Nathaniel Wallich (1786–1854), později Robert Fortune (1812–1880). Významný průlom přinesla práce Williama Jacksona Hookera (1785–1865) v Kew a následně jeho syna Josepha Daltona Hookera (1817–1911), který během expedic do Sikkimu a Himaláje popsal a dovezl desítky nových druhů a tím ovlivnil moderní šlechtění. Později v tradici sběratelů a šlechtitelů pokračovali Ernest Wilson (1876–1930) a další. České jméno pěnišník zavedli bratři Jan Svatopluk Presl a Karel Bořivoj Presl v díle Wšeobecný rostlinopis (1846) a pravděpodobně bylo inspirováno ruským názvem pjanišnik (pjanýj = opilý, intoxikovaný), který odkazuje na příznaky otravy některých druhů.
Rhododendron yakushimanum je druh z malého japonského ostrova Yakushima, objevený v horských lesích a křovinách v nadmořských výškách kolem 1200–1800 m na propustných žulových půdách a často na celodenním slunci, tvořící nízké, větrům odolné keříky s hustým, kompaktním habitem. Takenoshin Nakai (1882–1952) jej popsal jako samostatný druh, avšak později byl uváděn jako varietní forma R. metternichii var. yakushimanum. Pro druh je charakteristické jeho indumentum – plstnatý povrch mladých listů, který snižuje ztrátu vody a chrání listy před extrémy teplot a větru. Po zavedení prvních rostlin do Evropy v první polovině 20. století díky japonskému pěstiteli jménem Koichiro Wada, který zaslal materiál do Velké Británie mezi lety 1930–1934, se R. yakushimanum rychle stal základním rodičem pro šlechtění drobných, odolných a esteticky přitažlivých hybridů, u kterých se využívala odolnost yakushimanum a často atraktivnější barevnost květů či odlišnou listovou texturou méně odolných rodičů.
Pěnišník Fred Peste z roku 1971 přináší zářivou červeň na květech zvonkovitého tvaru s tmavě červeným tečkováním.
Jakušimský pěnišník a jeho hybridy vyžadují světlé až polostinné stanoviště, dobře však snášejí i celodenní plné slunce a poradí si s exponovanými místy vystavenými větru i chladu. Vyžadují mělkou výsadbu do kyselé, humózní a dobře propustné půdy se stálou vlhkostí bez přemokření; kořeny rostou mělce a rozrůstají se do stran, proto rostliny nikdy nesázejte příliš hluboko a horní část kořenového balu ponechte těsně pod úrovní terénu, ideálně s mulčem z listí či kůry. Pro pěknější vzhled lze po odkvětu opatrně otrhávat zvadlé květy tak, aby nedošlo k poškození nových výhonů, pro zdraví keře to však není nezbytné. Pravidelný řez není nutný; je‑li potřeba keř zmladit nebo udržet v menší velikosti, provádí se řez bezprostředně po odkvětu, hlubší zmlazovací řez pak koncem zimy, ještě před vystoupáním mízy. Hnojte střídmě hnojivy pro vřesovištní rostliny brzy na jaře a případně během léta, vyhněte se nadbytku dusíku a pravidelně kontrolujte zdravotní stav. Odolný do min. -25 °C.
