Milan Havlis - zahradnictví

• 
• 
• 
• 

Osmanthus aquifolium

KLIKNĚTE SI PRO DALŠÍ OBRÁZKY VYSVĚTLIVKY STANDARD - Rostliny této kategorie jsou 1.jakosti s hustotou větví a celkovou šířkou přiměřenou věku a způsobu pěstování v kontejnerech. DE LUXE - Do této kategorie patří speciálně vybrané kusy, které na svůj věk a výšku mají velmi husté větvení a celkový luxusní vzhled, zpravidla díky pravidelnému stříhání nebo jiné speciální péči. EXTRA - Tyto rostliny jsou již velmi rozrostlé a věkově zralé se solitérním vzezřením. KEŘ - dřevina, která houstne zejména větvemi rostoucími od země. STROM - kmenová dřevina s korunou, kdy kmen má výšku 190-210 cm, není-li v popisu uvedeno jinak. Za obchodní velikost se u stromů považuje obvod kmene ve výšce 1m. POLOKMEN, MINIKMEN - kmenová dřevina s nižším kmenem než má strom, výška kmene je uvedena v popisu velikosti. ZAVĚTVENÝ OD ZEMĚ - znamená dřevinu, která neroste jako klasický keř, ale má kmen a větve se objevují již od země a pokračují vzhůru podél kmene. u TRAV a TRVALEK se většinou uvádí průměr květináče nebo průměr trsu, čímž se odkazuje na hustota trsu.

POPIS Rod osmanthus – česky vonokvětka - zahrnuje několik druhů a mezi nimi ještě další kultivary, přičemž pravděpodobně všechny z nich jsou díky tvaru a tuhosti listů často zaměňovány s cesmínami. Vonokvětka ostrolistá je můj největší favorit mezi vonokvětkami a zároveň jedna z nejoblíbenějších rostlin mezi stálezelenými listnáči vůbec. Jedná se o středně velký keř, jehož tuhé, kožovité listy jsou sytě zelené, velmi lesklé, atraktivně prohnuté a při krajích výrazně pilovité (zoubkaté), čímž se cesmínám podobají nejvíce. Naopak viditelně odlišné znaky oproti cesmínám jsou dva: listy vonokvětky jsou vstřícné (u cesmín střídavé) a přirozený tvar keře je zaoblený až kulovitý (u cesmín víceméně pyramidální). Právě tento tvar a husté větvení s velmi krásnými listy dělá z vonokvětky klenot, kterému jsem v zahradě věnoval čestné místo hned vedle altánku vystavěném ve středozemním stylu, neboť tato rostlina, přestože pochází Japonska a Číny, je v Evropě nejčastěji pěstována v oblastech mediteránu (jižní Itálie a jižní Francie). Na sklonku podzimu dokáže nabídnout ještě jeden atribut – voňavé kvetení drobných bílých květů. Vůně je příjemně sladká a každý ji cítí jinak – někdo jako směs švestek a hroznového vína, mně spíše připomíná čerstvě natrhané citróny. Dopřejte vonokvětce dobrou, přednostně kyselou, vlhčí ale nepodmáčenou zem s dostatkem živin a rašeliny. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu. Vzhledem k původu a našim zimám je nejlepší umístění takové, kde na ni v zimě nesvítí přímé slunce a naopak v létě jej má dostatek. Každopádně i umístěná na zimním slunci roste dobře, pouze při dlouhodobě zamrzlé půdě v zimě může mít vrchní vrstvu listů od sluníčka mírně popálenou – na jaře je ostříháte a brzy si vytvoří nové. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny a první zimu chránit chvojím nebo při mrazech pod -20°C netkanou bílou textilií. Netrpí na choroby ani na škůdce. Mrazuvzdornost výborná do -20°C a testovaná až do -24°C (s mírným popálením listů). TIP NA LUXUSNÍ PÉČI: Vonokvětka výborně reaguje na stříhání, takže jakmile na jaře vyrostou „tykadla“ nových větviček a jsou příliš dlouhá, zakraťte je na polovinu nebo až jednu třetinu původní délky. Keř tak nabyde na hustotě a stane se až neprostupný záplavou listů. Poslední revize 09-12-2009.