Viburnum tinus 'GWENLLIAN'

Kalina modroplodá pochází ze Středozemí, a to jak z jeho euroasijského pobřeží (od Pyrenejí po Turecko), tak i ze severních zemí Afriky (Maroko, Alžír, Tunis, Libye) a samozřejmě je doma i na přilehlých ostrovech (Kanárské o., Baleáry atd.). Jedná se o užitečnou stálezelenou rostlinu, která výborně zvládá sucho, horko a absolutní zanedbání – roste sama od sebe a svou zelenou hmotou, která na rozdíl od mnoha jiných rostlin typických pro vyprahlé klima, není ostnitá nebo jinak nepříjemná, nabízí svěžest i tam, kde již máloco roste. Jedná se o dřevnatý keř často označovaný za choulostivý v podmínkách středoevropského klimatu, ale ono je to trochu jinak. Nejprve se ale podívejme na její odrůdy.

Gwenllian je hustě rostoucí odrůda kaliny modroplodé s výrazně purpurově růžovými poupaty a stálezelenými listy. Ty jsou 6-7 cm dlouhé, středně až tmavě zelené, vejčité, kožovité, mírně lesklé a mají nápadnou, jemnou žilnatinu. Jejich barva přetrvává svěže zelená až do zimy, kdy na osluněných místech mohou za silně mrazivého počasí stáhnout chlorofyl (zelené barvivo) do kořenů a ukázat červenohnědé odstíny. Na podzim rostliny tvoří záplavu purpurově růžových poupat, ze kterých se otevřou vrcholíky čistě bílých, drobných květů. Vykvétají buď začátkem prosince, pokud je teplý nástup zimy, nebo počkají až do konce zimy. V zemích s mírnými zimami kvete spolehlivě od prosince do března. Po květech (nezmrznou-li) následují drobné, modře ojíněné, nejedlé ale nejedovaté plody. Na podzim a v zimě se větvičky zbarvují do červena.

Je ceněná pros svůj kompaktní habitus a tvoří husté, dokonale neprostupné keře, jejichž výška se liší dle lokality – v teplejších regionech zóny 7 a výše umí vyrůst až dvoumetrové výšky, ale v chladnějších regionech očekávejte přibližně metr a půl. Stejně jako známá odrůda Eve Price z roku 1961 i Gwenllian získala ocenění AGM za výjimečnou krásu a spolehlivost od Anglické královské zahradnické společnosti RHS.

Nyní se podíváme na její otužilost v souvislosti s možnými způsoby pěstování, protože ji máme v zahradě již od roku 2004 a přežila všechno včetně hrůzné zimy 2006/2007 (-27 °C), kdy omrzla až k zemi, odkud opět vyrašila. Listy jsou choulostivé na silný mráz (pod -17 °C) jen v kombinaci s přímým zimním sluncem. Tomu se vyhnete, pokud ji zasadíte na místo chráněné před sluncem a ideálně do zápoje s jinými keři, kde bude chráněná z více stran. I když to neuděláte, to nejhorší, co se může stát, je poškození horní části větví, které na jaře ostříháte a necháte keř znovu narašit. Obráží bujně a spolehlivě, protože její kořenová mrazuvzdornost sahá až k cca -27 °C. Takže v chladných regionech ji můžete pěstovat jako trvalku, která při poškození větví bude rašit ze spodní, nepoškozené báze či z kořenů a bude tvořit malé a vždy extrémně husté keříky. Tvarovací řez nevyžaduje, ale můžete ji jakkoli stříhat, nejraději zjara po odkvětu.

Kalina modroplodá u nás netrpí na choroby ani škůdce. Má ráda živnou půdu, na pH není přímo závislá, ale kyselejší půda zajistí sytější barvu listů. Zem musí být propustná (nesnáší podmáčení) a nevyžaduje zálivku před zimou jako mnoho ostatních tučnolistých stálezelených keřů. Určitě ji na zimu dobře zamulčujte, malé rostliny můžete při zemi zakrýt chvojím.

Poslední revize 31-01-2021