Fotoblog

POSLEDNÍ MĚSÍC SLEV SE SPECIÁLNÍ NABÍDKOU04.02.2020
Určitě už znáte naší tradiční možnost nakoupit si zboží s výraznými slevami během zimy. Týká se to jak rostlin skladem, tak i těch nových s označením JARO 2020. Nyní máte poslední možnost zajistit si únorovou slevu 5% při platbě objednávky do 3 dnů od objednání, ale nejpozději do konce února.

A máme jednu výjimečnou nabídku pro držitele našich slevových kartiček - tentokrát vaši slevu přičteme!

Více na stránce SLEVY.
E-SHOP 2020 SPUŠTĚN!20.01.2020
Již od loňského října pro vás vybíráme novinky do letošního prodeje a právě jsme je začali ládovat na náš e-shop. Spolu se zbožím skladem jich bude více než 15.000 kusů. To už je pořádná hromada, ze které můžete vybírat a objednávat. Ať už jsou skladem, nebo teprve čekají na jarní dovoz od pěstitelů, všechny můžete rezervovat již nyní. Hledejte buď podle jména rostliny, nebo v sekci KATALOG, kde uvidíte i datum přidání.
Neodolal jsem19.01.2020
Na vysvětlenou a tak trochu možná i pro ospravedlnění mého aktuálního počinu použiju slova klasika – začátek písničky Jana Wericha Stonožka, jen s maličkou úpravou: „Já vám nemám tuhle zimu rád, co se nechce a neumí smát …“ Ano, nemám rád zimu a dělám všechno pro to, aby byla snesitelnější a pocitově co nejkratší. Ve vtipu všem dotěrným lyžařům a bruslařům na jejich nabídku společných zimních radovánek odpovídám, že ze zimních sportů mám nejradši plavání.

Zima jako pocit je nepříjemná a užíváme si jí jen tehdy, pokud nám bylo dlouho horko a potřebujeme změnu. Zima jako období je pro nás Středoevropany nutná, protože je vegetačním mezníkem nejen pro přírodu ale i pro lidské biologické hodiny. Kdysi jsem si říkal, jaké by to asi bylo žít někde na ostrově, kde je celý rok krásně. Jenže asi proto, že nejsem ani Robinson, ani Pátek, mi připadlo, že kdyby nebyla zima jako konec jedné sezóny, ocitl bych se v nekonečné smyčce, jako jsou dnes lapeni závisláci na sociálních sítích, kteří stále jen scrollují dolů a dolů bez jakékoli zarážky a konce. Protože nabídka je nekonečná …

A abych čekání na jaro zpříjemnil sobě i vám – je mi jasné, že se mi budou naši stálí, co mě znají, smát – nakoupili jsme do prodeje macešky, violky a primulky! :-) :-) :-)
Neodolal jsem19.01.2020
No nejsou nynaný a činaný? :-D
Neodolal jsem19.01.2020
A co teprv ty velkokvětý!!
Neodolal jsem19.01.2020
Čímž se dostávám k meritu a významu dnešního titulku - no neodolal jsem a sám jsem si udělal takovouhle parádu z velkokvětých macešek :-) Já vím, že je to taková obyčejná kytinka a že my prodáváme spíš dřeviny vzácné a výjimečné, ale není snad výjimečné i to, že v půlce zimy vám bohatě kvetou v truhlíkách na terase? Macešky jsou totiž tak odolné, že zvládnou až -5°C na květech. Za to si zaslouží Řád Otužilé Kytky! Když pak přijdou nižší teploty a silné mrazy, květy jednoduše zavadnou a sazeničky jdou do jara spát. Jenže do té doby je dlooouhá doba a při dnešních opožděných zimách to trvá, než přijde opravdová zima, tak proč se nepotěšit barvami a překypujícím životem i teď?
Neodolal jsem19.01.2020
A i když kolem už nasněžilo a teploty jsou kolem nuly, květy jsou překrásné a statně vzdorují bez jediné poskvrnky. Je to vážně nádhera dívat se z tepla obýváku ven do usnuté zahrady přes tuhle pestrou paletu, člověk má hned lepší náladu :-) Zkuste to taky!
Neodolal jsem19.01.2020
Drobnokvěté violky rohaté
Neodolal jsem19.01.2020
Máme je buď ve pětilitrových květináčích už jako velké trsy, které umí udělat pořádnou parádu ...
Neodolal jsem19.01.2020
... nebo v těchto roztomilých minitruhlíčkách z různých materiálů.
Neodolal jsem19.01.2020
Velkokvěté macešky jsou v klasickém 6balení po 6 sazenicích stejné barvy, ale lze je kupovat i samostatně po 25 Kč za sazeničku, abyste si mohli namíchat barvy, jak chcete.
Neodolal jsem19.01.2020
No a primulek máme taky pěknou partu, jedna barva hezčí než druhá! Tak co, uděláte si radost něčím barevným, živým a optimismus sálajícím?
Neodolal jsem19.01.2020
Neodolal jsem19.01.2020
Neodolal jsem19.01.2020
Neodolal jsem19.01.2020
Vítejte v roce 202005.01.2020
Včera jsme seděli s přáteli a rozebírali dnešní dobu. Bylo zajímavé vidět, jak se kdo dívá na události a rytmus současného světa. A je naprosto v pořádku, že to každý vidí jinak, protože pro každého z nás je tu jiné poselství, které nás učí a posouvá vpřed. A o ten posun vpřed jde. Jogíni mají moc hezké rčení: „Kdo chce, je veden, kdo nechce, je vlečen“. Jinými slovy pro toho, kdo otevře oči a podá ruku té velké vesmírné síle, jež nás posouvá, půjde s úsměvem a radostným očekáváním vstříc novým světům a zároveň skrze podanou ruku ucítí pomoc, aby nespadl. Kdo se tomu vysmívá a otáčí zády, dělá škodu sám sobě, protože vpřed musí rovněž, ale proti vlastní vůli a s touto emocí bude prožívat všechna životní setkání. Je to tak trochu, jako když žádáte dítko, aby šlo vynést koš na odpadky a ono nechce. Zkuste říct „Ten koš je potřeba vynést a ty ho vyneseš a je jen na tobě, jestli rád nebo nerad.“

Neustále se zrychlující tempo doby nás možná nutí si myslet, že jej musíme následovat. Ztotožnit se s tou rychlostí, třebaže proti své vůli, protože jenom tehdy budeme ve světě vítaní a budeme mít úspěch. Jenže znáte to – všechno, co se zdá nějaké na první pohled a ten pohled má úsměv tak široký jako Američanka v reklamě na zubní pastu, má nějaký háček a pozdější poznání, co má vlastně za lubem, nebo za tím počítačem vyběleným chrupem.

Proto jako novoroční přání mám pro vás dnes jednu myšlenku – než se necháte vtáhnout do varu sociálních médií a celého guláše, jež se vaří v dnešním mediálním kotli, zkuste se zamyslet, jestli vám samotným to opravdu vyhovuje. Čím náročnější se zdá svět kolem nás, tím více prociťujeme protiklad našeho vnitřního já s okolním světem. Nechte v sobě rozkvést ten nádherný lotos individuální osobnosti a místo toho, abyste jej vyfotili a sdíleli, sdílejte s ostatními jen jeho odlesky = svoje dobré stránky, které ve vás probudil. Bez očekávání nutně kladných reakcí. Odhoďte strach být sami sebou, ignorujte potenciální nárůst nebo absenci „lajků“ a nechte rozzářit váš osobní poklad, i když tomu nebudou všichni kolem třeba hned rozumět. A nebojte se toho, že by mohlo být sobecké jít vlastní cestou. Právě naopak – sobecké je, když zůstáváte na cestě staré, která nevyhovuje nikomu kolem, a tak se trápíte všichni jen z mylného pocitu, že takhle se to přeci dělá.

Držím nám všem palce a těším se s vámi na viděnou v některé z našich prodejen! :-)
Milan Havlis
Stálezelené radosti05.01.2020
A jak jinak mohu JÁ oslavit příchod nového roku, než přehlídkou rostlin z mých nejoblíbenějších - stálezelených listnáčů :-) Já vím, jsem furt stejnej, co?

Pro všechny nováčky několik faktů:

1. stálezelené rostliny/dřeviny jsou takové, kterým v zimě neopadávají listy (nebo jehličí)

2. ty listy jsou živé - tedy plné vody a mízy na rozdíl od seschlých listů například dubů, buků nebo habrů, jimž také zůstávají listy, ale jsou již bez života, jen čekají na jaro, kdy opadají (že, pane Werichu?)

3. díky jejich svěžímu vzezření pro nás mají cennou vlastnost - v zimě vypadají vesele, ne jako holé větve ostatních stromů, které studí už od pohledu, jako když se díváte na socialistické zpracování Osady havranů

4. já je všecky miluju, tak si musíte zvyknout, budu je prosazovat do zblbnutí! :-)

Dnes nabízím docela obsáhlou galerii obrázků některých z nich, které mě zaujaly za poslední dva měsíce a stihl jsem udělat fotku. Další budou následovat ještě během zimy.
Stálezelené radosti05.01.2020
Ano, mám raději listnáče, ale jehličnany jsou také fajn, zejména některé zvláštní jako třeba tenhle kalifornský bílý cedr, jehož barva v zimě je nedostižná! Celé kompozici dělá solidní akcent zejména v zimě, když je žlutá nejsytější a naopak během sezóny je barva bledší a nechá vyniknout ostatním keřům kolem a kytičkám pod ním.
Stálezelené radosti05.01.2020
Aukuby donedávna byly a stále mnohými ještě jsou považovány za výhradně interiérové rostliny. Ale není tomu tak - s úspěchem se dají pěstovat i u nás. Proč se jimi zabývat? Nabízí velké a hlavně měkké listy, které nejsou tak kožovité a tuhé jako listy bobkovišní, cesmín nebo stálezelených magnólií. A nejsou ostré. Jednoduše radost nejenom pohledět ale i pohladit :-) Existují formy malé i větší, zelené i panašované.

Toto je Dentata (zoubkatá).
Stálezelené radosti05.01.2020
Miluju detaily ...
Stálezelené radosti05.01.2020
Sulphurea Marginata - ty listy jsou tak dokonalé, jako by byly z plastu.
Stálezelené radosti05.01.2020
Rozličné stupně zelené barvy i tvary listů a hlavně atraktivní kvetení na přelomu jara a léta nabídnou mamoty. A jsou natolik mrazuvzdorné, že je můžete pěstovat i ve venkovních nádobách. Klikněte si na odkaz s odrůdou, ať vidíte i květy - jestli je ještě neznáte, garantuji vám, že stojí za to! Tato se jmenuje Mitternacht (Půlnoc).
Stálezelené radosti05.01.2020
Olympic Fire
Stálezelené radosti05.01.2020
Starntaler
Stálezelené radosti05.01.2020
Nebo třeba zakrslá Elf.
Stálezelené radosti05.01.2020
Podobné listy má jedna zvláštní odrůda japonského ptačího zobu, kterou máme jako letošní novinku. Jmenuje se 'Korean Dwarf' ...
Stálezelené radosti05.01.2020
... které v červnu bohatě kvetou a náramně voní, skoro jako šeříky.
Stálezelené radosti05.01.2020
Naprosto odlišné a ve světě stálezelených dřevin i unikátní listy nabízí hybridní choísye. Loni jsme je představili v Receptáři prima nápadů (naše reportáž začíná v 19:07) a měly obrovský úspěch, za což jsme rádi, protože jsou velmi odolné a krásné, zejména když na celý květen vykvetou bílými, jako pomerančovník voňavými květy. Toto je dvakrát v sezóně kvetoucí odrůda White Dazzler.
Stálezelené radosti05.01.2020
A Aztec Pearl je historicky první mrazuvzdorný hybrid, o který se zasloužil anglický šlechtitel Peter Moore. Má nejsvěžejší zelenou barvu listů a největší listy.
Stálezelené radosti05.01.2020
A když už jsme u těch unikátů, mám pro vás další - čínský bambusový dub. Tenhle asijský stálezelený strom jsem poprvé objevil v jedná anglické školce specializující se na zvláštnosti a rarity a zamiloval jsem. Vůbec nevypadá jako dub, opravdu se jeho listy více podobají bambusu, odtud i jeho jméno. Jako každý dub i tento se v přírodě množí semeny, která jsou variabilní a nové semenáčky mohou mít mírně odlišné vlastnosti. Proto i každý pěstitel má stromy s trochu jinak velkými, jinak tvarovanými, nebo dokonce i zjara odlišně barevně rašícími listy.
Stálezelené radosti05.01.2020
Žaludy se objevují až na starších rostlinách a jsou docela mrňavé, spíš takové žaloudky :-) Na této i následující fotce je druh glauca, který patří do stejné skupiny bambusolistých dubů, i když někdy se uvádí jako samostatný druh.
Stálezelené radosti05.01.2020
A tou starší rostlinou myslím třeba něco takového ... Že je to starý obr? Ani ne, bambusový dub roste dost rychle, klidně půl metru i víc za rok!
Stálezelené radosti05.01.2020
Teprve před dvěma lety jsem objevil tuhle nádheru mezi duby. Jmenuje se dub španělský (quercus x hispanica) a přestože nemá se Španělskem historicky ani regionálně pranic společného, je překrásný, jen se moc nepěstuje. A je to škoda, protože jedna větev jeho původu pochází z nedalekého Slovenska, z Arboreta Mlyňany, kde se stálezeleným stromům věnoval sám Dr.Štefan Ambrózy, francouzsko-maďarský dendrolog a zakladatel tamního arboreta.
Stálezelené radosti05.01.2020
A duby ještě jednou. Další ze spolehlivě stálezelných a u nás poměrně odolných dubů je dub cesmínový. U něj je listová variabilita ještě větší. A jen několik málo sofistikovaných pěstitelů je třídí do podskupin nebo variet. Mou nejoblíbenější je olivolistá varieta oleifolia.
Stálezelené radosti05.01.2020
Loni v létě jsem byl v italských makchiích kvůli tamní flóře. A nafotil jsem celou plejádu různě tvarovaných cesmínových dubů, ale to si necháme na jindy. Za všechny jen tuhle podzimní fotku už pěkného stromu základního druhu.
Stálezelené radosti05.01.2020
Když jsem zmínil makchie, jedním z typických (i když v současnosti již poněkud vytlačovaných) druhů tohoto tzv. trvdolistého lesa je jamovec, který je překvapivě rovněž dost otužilý i u nás. Tato odrůda se jmenuje Les Barrés.
Stálezelené radosti05.01.2020
A do tvrdolistého lesa přirozeně patří i blýskavky. Tato má obzvlášť povedené listy, pilovitě zoubkaté po celé délce okrajů. Jmenuje se Crunchy.
Stálezelené radosti05.01.2020
Stálezelené radosti05.01.2020
Většina blýskavek se na jaře blýská novými, lesklými listy v barvách od měděně oranžové, přes červenou až do zářivě vínové. V poslední době asi nejúspěšnější odrůdou je italské Mandarino, které možná znáte spíše pod obchodním označením Carré Rouge. Často ještě na podzim dělá nové listy, jež zůstávají červené přes celou zimu.
Stálezelené radosti05.01.2020
A tahle blýskavka je takový mrňousek. Tak se tam jmenuje - Chico a zůstává maličká jen jako přízemní bochánek.
Stálezelené radosti05.01.2020
Je libo barvy? Co takhle stálezelená hlošiny Ebbingeovy. Těch pestrolistých je na trhu už dost, jedna hezčí než druhá!

Tato je nejnovější a jmenuje se Maryline. Barevná kombinace je ve světě panašovaných hlošin prozatím jedinečná.
Stálezelené radosti05.01.2020
Stálezelené radosti05.01.2020
Starší, mnohem rychleji rostoucí a stále velmi oblíbená je odrůda Limelight.
Stálezelené radosti05.01.2020
Stálezelené radosti05.01.2020
Neopadavé keře se často využívají hlavně do živých plotů a zelených stěn, protože zastíní pohledy z okolních pozemků, cest a domů trvale. Tradičně jednou z nejžádanějších je odrůda Novita. Úplně to chápu, je fakt krásná, jen každého zájemce upozorňuji, že je mohutná a roste rychle. Pokud mi opáčíte, že ji budete stříhat, věřím vám to, ale jakmile to jednou nestihnete, přeroste vás a udělá tak silné kmeny, že to už nezvládnete ostříhat tak, aby to nebylo vidět. U Novity počítejte s výškou aspoň 4-5 metrů a silným dřevem od země. Pokud je tohle, o co stojíte, máte ji mít :-)
Stálezelené radosti05.01.2020
Stálezelené radosti05.01.2020
Rotundifolia je menší, přirozeně tvoří krásně zaoblené keře, má světlejší zeleň listů, jen je trošínku choulostivá a při fakt tuhých mrazech (pod cca -22°C) seshora odmrzá a zjara musí regenerovat. Ale není debat o tom, že je nádherná.
Stálezelené radosti05.01.2020
ALE! Je tu jedna velice podobná odrůda, jmenuje se Etna, má tmavší, až smaragdově zelené listy i v zimě, roste pomaleji a rovněž tvoří ucelené, boubelaté keře. A je naprosto mrazuvzdorná, možná vedle Otto Luyken nejmrazuvzdornější ze všechn (-27°C).
Stálezelené radosti05.01.2020
Přesto mým nejoblíbenějším živým plotem zůstává elegantní a rovněž nadmíru mrazuodolný portugalský vavřín Angustifolia.
Stálezelené radosti05.01.2020
Má úzké, tenké listy, které se během nízkých teplot umí přivřít a tak lépe odolat. Navíc mu v zimě červenají větvičky pro ještě zajímavější vzezření.
Stálezelené radosti05.01.2020
I portugalský vavřín má svou panašovanou formu. Jmenuje se lapidárně Variegata a tvoří spíše rozkladité keře, kterým na zimu rovněž červenají větvičky. Není to paráda?
Stálezelené radosti05.01.2020
Stálezelené radosti05.01.2020
Portugalský vavřín tvoří silné kmeny a je ideální pro stálezelené stromy, které opravdu vypadají jako stromy, nikoli jako keře na cizí nožce. Toto je základní druh bez odrůdy na nízkém kmeni (polokmen). Ten je fajnovej, co? :-)
Stálezelené radosti05.01.2020
Stálezelené mohou být i některé trvalky, ale ty si necháme na jindy. Juka se často za trvalku pokládá, ale botanicky patří mezi nízké keře. Je ozdobná mečovitými listy, které v případě většiny odrůd a dvou hlavních druhů u nás pěstovaných jsou měkké (neostré), a noblesními květy na vysokých stoncích koncem jara a začátkem léta. Květy jsou vždy bílé, ale listy bývají hezky probarvené. Tato odrůda se jmenuje Colour Guard.
Stálezelené radosti05.01.2020
Golden Sword
Stálezelené radosti05.01.2020
Základní druh má listy sivě zelené až modrozelené.
Stálezelené radosti05.01.2020
Za všechny stálezelené popínavky alespoň dvě odrůdy velkolistého břečťanu kavkazského.

Sulphur Heart
Stálezelené radosti05.01.2020
Stálezelené radosti05.01.2020
Dentata Variegata
Stálezelené radosti05.01.2020
A kdo dává naopak přednost drobným listům, může se zakoukat na vonokvětku Burkwoodovu. Cože? Proč vonokvětku? No protože když kvete, tak voní, to dá přeci rozum, šmarjá, ne?
Stálezelené radosti05.01.2020
Téměř na závěr jsem si nechal jednu lahůdku, raritku velikou, co se zove kolostrom. Tady je zvláštní úplně všechno, přečtěte si o ní něco :-)
Stálezelené radosti05.01.2020
A abyste mi věřili, že jehličnany mám opravdu také rád, na čestné místo posledního hosta dnešní show jsem si pozval fešáka, kterému k nohám padají všechny zamilované obdivovatelky. Jeho temně smaragdově zelená barva už učarovala nejedné a on stojí nečinně dál, ani jí nesebere kapesníček. A vy se vztekáte, proč není galantnější. Inu proto, že je maličko tupý. Pardon, chci říct tupolistý, cypřišek tupolistý. To se tak někdy stane, že krása veliká s sebou nenese vždy stejně velkého ducha :-)

Tímhle bonmotem popírajícím římskou tezi o krásných a silných a zároveň neobyčejně chytrých mládencích ukončuji dnešní výstavu a prosím, abyste se odebrali k odchodu. Máte snad něco lepšího na práci, než furt civět do obrazovek monitorů a mobilů, ne? :-))

Mějte se krásně a brzy na viděnou!

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2020

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2019

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2018

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2017

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2016

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2015

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2014

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2013

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2012

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2011

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2010

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2009

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2008

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2007

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2006

VZROSTLÉ ROSTLINY nad 150 cmsolitéry, clonící a plotové keře

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies - podrobnosti naleznete zde . Dalším používáním tohoto webu beru tuto informaci na vědomí ROZUMÍM.