Fotoblog
Vilíny24.03.2020 Před pár dny začalo astronomické jaro a spolu s ním přispěchaly notně opožděné noční mrazy. Jsou jako parta opilců nad ránem, co se vrací tichou ulicí z nálevny domů a dělá rámus a snaží se škodit. Sice už mají málo síly, ale nějakou tu paseku kolem sebe ještě nadělat zvládnou. A nestačí na ně jen z okna zařičet, ať táhnou, odkud přišly. A když se pak my ráno probudíme a koukáme kolem sebe, sečteme jejich škody a doufáme, že se vše zanedlouho srovná. Hlavně ať už nevylezou. Jedním z keřů, kterému pozdní mrazy problém nedělají, je vilín. V angličtině se mu říká witch hazel, což by se dalo přeložit jako čarodějný lískový ořech, ale popravdě se jedná o shodu slov, protože slovo witch zde neznamená čarodějnici, ale zastupuje staroanglické wice, což znamená ohebný nebo tvárný a údajně se vztahuje vztahuje k jeho větvím, ale zrovna zde bych řekl, že moc ohenbé nejsou :-) Nás ale daleko více zajímá jeho kvetení. Umí totiž vykvést již v lednu, pokud je teplejší počasí – každá odrůda jindy a těch odrůd je požehnaně! Květy jsou třásnité, žluté, oranžové i červené a za teplého a slunečného počasí nádherně a většinou sytě voní. V zahradách se nejčastěji pěstují odrůdy pocházející z hybridu hamamelis x intermedia, kde byly zkříženy druhy h.japonica a h.mollis. Na obrázku je jedna z nejbohatěji kvetoucích odrůd žluté barvy Arnold Promise. |  |
Vilíny24.03.2020 | |
 | |
 | |
Vilíny24.03.2020 Jelena je prvním počinem průkopnice vilínů botaničky Jeleny de Belder-Kovačič (1925-2003) z tehdejší Jugoslávie, nynějšího Chorvatska. Roku 1953 získala výjimečné svolení studovat v zahraničí a odcestovala do Dánska, Německa a Nizozemí. Když belgický obchodník s diamanty Robert de Belder a jeho bratr George zachránili před výstavbou pozemek školky v belgickém Kalmthoutu, jež obsahoval mnoho cenných dřevin, Jelena se o tom dozvěděla a sama se vydala na kole tam podívat. Nadšená jejich plány, sbírkou dřevin i Robertem samotným se do sebe zamilovali a po tříměsíční známosti vzali a Jelena zůstala v Belgii. Její první odrůdu Robert pojmenoval po ní – Jelena a když roku 1955 poprvé vykvetla, přihlásil jí na výstavu do Londýna, kde získala Certificate of Merit. Jelena se dál věnovala šlechtění vilínů a přibrala i hortenzie, pěnišníky, jabloně a slivoně. |  |
Vilíny24.03.2020 Úspěch Jeleny samozřejmě inspiroval další šlechtitele, takže bylo jen otázkou času, kdy se někomu povede ještě sytější barva - mezi květinami tolik oblíbená červená. A podařilo se - německá odrůda Feuerzauber do dálky žhne svými ďábelsky rudými kvítky. |  |
Vilíny24.03.2020 A když už zmiňujeme ďábla, slušelo by se to vyrovnat něčím andělským. Koukněte na zářivě žlutou odrůdu Angelly. Samozřejmě že s tím jménem to byl jen oslí můstek :-) Proč? Protože se jedná o složeninu jmen Angeline a Elly, což byly dcery šlechtitele Jana van Hejningena, který odrůdu roku 1985 vyšlechtil a po holčičkách pojmenoval. Mimochodem všechny jeho odrůdy mají dívčí jména a všechny začínají písmenem A. | |
 | |
Vilíny24.03.2020 No a pak tu máme Roberta. Je to překrásný a bohatě kvetoucí vilín z belgického Hemelrijk Arboretum, který selektovala firma Roberta de Beldera, na jehož počest byl po jeho smrti roku 1998 pojmenován. Vidíte tu překrásnou oranžovou? Jako žhavé uhlíky! Jenže tenhle klučina je trochu proměnlivý a někdy mění barvu ... |  |
Vilíny24.03.2020 ... tak dostal jméno Red Robert. To je ale barva, co? Pro tu by vraždil i ten největší pacifista! |  |
 | |
Vilíny24.03.2020 A pro dnešek se rozloučím naprosto exkluzivně vybarvenou odrůdou, jejíž jméno je rovněž dvojsmyslné: Old Copper. Buď může znamenat Starobylá měď nebo Starej policajt, tak si vyberte :-) A hlavně buďte zdrávi! | |
 | |
OTEVŘENO 18.03.2020 | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 Jak jste prožili dnešní den? Asi jen stěží byste hledali téma, ve kterém by se nezrcadlila aktuální situace nejen v republice ale v celosvětovém měřítku. Pravda, tohle si nikdo z nás zřejmě nedokázal představit bez ohledu na míru oprávněnosti či zbytečnosti vydaných opatření. Mysleme si, co chceme, ale respektujme jeden druhého a věřme, že všechno, co se podniká, je pro naše dobro. A jestli vám to i tak kazí náladu, protože nemůžete do kina, do divadla nebo na hokej, pokusím se vám ji trochu zvednout - koukejte na náš Fotoblog! :-) Po již 14denní vřavě, kdy k nám najíždí jeden kamion za druhým s překrásným jarním zbožím, jsem se konečně utrhnul, abych udělal pár fotek. Sice až večer, ale díky skvělým čočkám Karl Zeiss jsem přesvědčený, že je i tak na co koukat :-) |  |
Pátek třináctýho13.03.2020 Už vykvetly primulky a další rané trvalky, je to záplava barev! | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 Samozřejmě čemeřice k nim patří, máme jich letos snad nejvíc za celou historii našeho zahradnictví :-) | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 Na zahradě už mi kvetou ty nejranější kamélie a v prodeji máme některé z nich už také. | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 Vykvétají už i nejranější okrasné slivoně. | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 A magnólie první vlny kvetení jakbysmet! Co říkáte na ty stromkové kryptomérie mezi nimi? Hustý, co! :-) | |
 | |
Pátek třináctýho13.03.2020 Ale jestli to chcete vidět všechno, musíte prostě přijet (dokud to jde ...). Máme otevřeno denně kromě neděle 9-19 v Praze a 9-18 v Chlumci. Tak naviděnou! | |
 | |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Byl jsem v lese. Protože bylo hezky. A protože v hlavě stále ještě vzdáleně slyším rodičovské ponouknutí „táhněte vysmrádnout ven!“, adresováno mě a bráchovi, když jsme za pěkného dne civěli do bedny místo toho, abychom se šli ven proběhnout. No jo, ale pak jsme zase jako správní smradi nevěděli, kdy se uráčit vrátit domů. Neměli to s námi lehký. Tak jsem šel. Tentokrát dobrovolně. Asi jste na tom letos stejně, když se nechápavě díváte na datum v kalendáři, pak z okna, pak zase na kalendář, pak zase z okna – nějak nám to neštymuje, co? Inu nic nenaděláme, příroda se probouzí. Zima si letos vzala dovolenou – prý je hezky v Turecku, tak se tam stavila. Slyšel jsem, že z ní moc nadšení nebyli. Já jsem už před dvěma týdny musel zastavit na kraji lesa a zkontrolovat jehnědy na lískách, protože vypadaly přespříliš žlutě. No jasně, ony práší! Takže kvetou a včely nikde. A už před asi 10 dny se na rybník vrátily husy. Všeobjímající a svět napravující aktivisti to určitě olajkujou a označí hashtagem třeba #necojejinak. Jenže mě zajímá jen ta zelená. Všimli jste si, že jehličnaté lesy už ztratily tu temně zelenou zimní barvu a začínají vypadat svěže? Stejně tak stálezeleným zahradám už teplé počasí vylepšuje odstíny. No a na prosluněné stráňce nad řekou už mezi suchým listím vykoukly tyhle krásné fialové jaterníky. V tu ránu je mi jedno, jaký je datum a co se kolem děje, koukám jenom kytinkám do hrdel kochám se. |  |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Zašel jsem si na jedno místo, kam chodím už přes 30 let. Vidíte tu modrou? Pokud nevíte, na co se díváte, to není nebe. Vlastně je, ale ne nad hlavou, tohle je odraz na hladině. Tomu místu se říká Skalka a je to takový kamenný převis vysutý asi 2 metry nad úrovní přehrady Malše. | |
 | |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Všude na břehu jsou tyhle bělokoré břízky, které vyniknou hlavně teď, když okolní vegetace ještě spí, a když nebe je blankytné, nikomu se odsud nechce. Ani nám se nechtělo a v létě jsme tam chodili skákat do vody, než jsme uslyšeli motory člunu, který hlídá, aby se tam nekoupalo. To víte, je to nádrž na pitnou vodu = vstup zakázán = o to větší zážitek :-) Pak jsme fofrem mizeli nahoře v houští, tedy pokud jsme nebyli takoví pitomci, abychom plavali na druhý břeh, protože té vodě nešlo odolat! Je úžasná, v létě brzy teplá, protože se skoro nehýbe. A ta krajina kolem ... |  |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Největší švanda byla, když jsme tam šli neplánovaně, takže bez plavek, oblečení jsme schovali v korunách stromů na břehu a, když se najednou v dálce vynořil hlídací člun, museli jsme si dát závodního kraula ke břehu, a i s holými zadky utéct se schovat někam do křoví na druhé straně a počkat, až pojede zase zpátky, abychom i my mohli doplavat zpět. Byl to adrenalin i zážitek. Hlavně když jsem tak hodinu poté vždycky opuchnul díky jedovatým sinicím z teplé vody. | |
 | |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Kromě Skalky je tam několik dalších míst, co mají svoje kouzlo. Fotil jsem je už nesčetněkrát a ani dnes neudělám výjimku. Všechno tu je takové pěkné, hebké a čisté. Dost často si zuju boty a chodím tady bos i v únoru – není tu zima, když svítí sluníčko. Je to jako portál do jiného světa, možná do toho pohádkového. Že chodím často bez bot, se o mě ví, hlavně v přírodě. Ale nesmí to studit. Takže mimo sezónu aspoň bosé boty, co nedělají v lese hluk a připadám si, že tam patřím. Někdy se mi stane, že nejsem-li po směru větru, pasoucí se srnky a jiná zvířata mě neucítí a všimnou si mě až na poslední chvíli a já je můžu chvíli pozorovat. | |
 | |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Ale tentokrát jsem to nebyl já, kdo v lese dělal hluk. Říkám si, že jsem cestou nikoho neviděl a chodím křížem krážem už drahnou dobu sám. Tak co to je za randál? No koukněte se na ně! Vidíte ty uličníky? Asi mě taky neslyšeli a dovádí tu v mechu a kapradí na lesních skejtech, co si sami vyrobili. Každou chvilku se jim kolečka zarazí o nějakou suchou větvičku a šup letí po hlavě na čumák. Mají naštěstí dost velkou bambuli, která funguje jako airbag. Ještě že jsem měl foťák, protože tohle by mi jinak nikdo neuvěřil :-) | |
 | |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Stojím tam, cvakám spoušť a říkám si, jestli jsem je nevylekal. Pche! Tihle dva a bát se? Naopak? Huby od ucha k uchu a hned mě táhnou za nohavici, ať se jdu podívat na jejich kapradí. Že si z něj na jaře udělají novou střechu. Pravda pravda, pěkné je, jen netuším, jak dlouho jim to vydrží a jestli jim ho vítr neodfoukne. Přeci jenom – taška je taška a cement je cement. |  |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Jenže zatímco já přemýšlím o technických možnostech stavby chaloupky v mechu a kapradí, oni už jsou dávno v trapu, pokřikujou na mě z mlází a pózujou na pařezu, kam prý chodí lenošit. Sedí tam, žvatlají o všem možném, až mi z nich jde hlava kolem a než si srovnám vše, co slyším, Křemílek se mě ptá, jestli vím, kolik je hodin. No jasně, povídám, že půl čtvrtý a v tom Vochomůrka spustí, že se nemůžou dál vykecávat a že musí pryč! | |
 | |
Pohádky z mechu a kapradí22.02.2020 Odněkud vytáhli pádla, sedli do mechu a křičí na mě, ať se prej zas někdy stavím. Třeba až budou zrát jahody nebo maliny, že jim lišky a medvědi všechno sežerou, když natáčí reklamu na Rajec, tak ať jim něco nasbírám a přinesu, že se budou těšit. Zamávali na pozdrav a pádlujou si to pryč. Během chvilky jsou v trapu. No to si buďte jistí, vy malí mizerové, že zas přijdu a běda vám, jak tam nebudete, všechno sním sám! |  |
E-SHOP 2020 SPUŠTĚN!20.01.2020 Již od loňského října pro vás vybíráme novinky do letošního prodeje a právě jsme je začali ládovat na náš e-shop. Spolu se zbožím skladem jich bude více než 15.000 kusů. To už je pořádná hromada, ze které můžete vybírat a objednávat. Ať už jsou skladem, nebo teprve čekají na jarní dovoz od pěstitelů, všechny můžete rezervovat již nyní. Hledejte buď podle jména rostliny, nebo v sekci KATALOG, kde uvidíte i datum přidání. | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 Na vysvětlenou a tak trochu možná i pro ospravedlnění mého aktuálního počinu použiju slova klasika – začátek písničky Jana Wericha Stonožka, jen s maličkou úpravou: „Já vám nemám tuhle zimu rád, co se nechce a neumí smát …“ Ano, nemám rád zimu a dělám všechno pro to, aby byla snesitelnější a pocitově co nejkratší. Ve vtipu všem dotěrným lyžařům a bruslařům na jejich nabídku společných zimních radovánek odpovídám, že ze zimních sportů mám nejradši plavání. Zima jako pocit je nepříjemná a užíváme si jí jen tehdy, pokud nám bylo dlouho horko a potřebujeme změnu. Zima jako období je pro nás Středoevropany nutná, protože je vegetačním mezníkem nejen pro přírodu ale i pro lidské biologické hodiny. Kdysi jsem si říkal, jaké by to asi bylo žít někde na ostrově, kde je celý rok krásně. Jenže asi proto, že nejsem ani Robinson, ani Pátek, mi připadlo, že kdyby nebyla zima jako konec jedné sezóny, ocitl bych se v nekonečné smyčce, jako jsou dnes lapeni závisláci na sociálních sítích, kteří stále jen scrollují dolů a dolů bez jakékoli zarážky a konce. Protože nabídka je nekonečná … A abych čekání na jaro zpříjemnil sobě i vám – je mi jasné, že se mi budou naši stálí, co mě znají, smát – nakoupili jsme do prodeje macešky, violky a primulky! :-) :-) :-) |  |
Neodolal jsem19.01.2020 No nejsou nynaný a činaný? :-D | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 A co teprv ty velkokvětý!! | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 Čímž se dostávám k meritu a významu dnešního titulku - no neodolal jsem a sám jsem si udělal takovouhle parádu z velkokvětých macešek :-) Já vím, že je to taková obyčejná kytinka a že my prodáváme spíš dřeviny vzácné a výjimečné, ale není snad výjimečné i to, že v půlce zimy vám bohatě kvetou v truhlíkách na terase? Macešky jsou totiž tak odolné, že zvládnou až -5°C na květech. Za to si zaslouží Řád Otužilé Kytky! Když pak přijdou nižší teploty a silné mrazy, květy jednoduše zavadnou a sazeničky jdou do jara spát. Jenže do té doby je dlooouhá doba a při dnešních opožděných zimách to trvá, než přijde opravdová zima, tak proč se nepotěšit barvami a překypujícím životem i teď? | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 A i když kolem už nasněžilo a teploty jsou kolem nuly, květy jsou překrásné a statně vzdorují bez jediné poskvrnky. Je to vážně nádhera dívat se z tepla obýváku ven do usnuté zahrady přes tuhle pestrou paletu, člověk má hned lepší náladu :-) Zkuste to taky! | |
 | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 Máme je buď ve pětilitrových květináčích už jako velké trsy, které umí udělat pořádnou parádu ... | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 ... nebo v těchto roztomilých minitruhlíčkách z různých materiálů. | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 Velkokvěté macešky jsou v klasickém 6balení po 6 sazenicích stejné barvy, ale lze je kupovat i samostatně po 25 Kč za sazeničku, abyste si mohli namíchat barvy, jak chcete. | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 No a primulek máme taky pěknou partu, jedna barva hezčí než druhá! Tak co, uděláte si radost něčím barevným, živým a optimismus sálajícím? | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 | |
 | |
Neodolal jsem19.01.2020 | |
 | |
Vítejte v roce 202005.01.2020 Včera jsme seděli s přáteli a rozebírali dnešní dobu. Bylo zajímavé vidět, jak se kdo dívá na události a rytmus současného světa. A je naprosto v pořádku, že to každý vidí jinak, protože pro každého z nás je tu jiné poselství, které nás učí a posouvá vpřed. A o ten posun vpřed jde. Jogíni mají moc hezké rčení: „Kdo chce, je veden, kdo nechce, je vlečen“. Jinými slovy pro toho, kdo otevře oči a podá ruku té velké vesmírné síle, jež nás posouvá, půjde s úsměvem a radostným očekáváním vstříc novým světům a zároveň skrze podanou ruku ucítí pomoc, aby nespadl. Kdo se tomu vysmívá a otáčí zády, dělá škodu sám sobě, protože vpřed musí rovněž, ale proti vlastní vůli a s touto emocí bude prožívat všechna životní setkání. Je to tak trochu, jako když žádáte dítko, aby šlo vynést koš na odpadky a ono nechce. Zkuste říct „Ten koš je potřeba vynést a ty ho vyneseš a je jen na tobě, jestli rád nebo nerad.“ Neustále se zrychlující tempo doby nás možná nutí si myslet, že jej musíme následovat. Ztotožnit se s tou rychlostí, třebaže proti své vůli, protože jenom tehdy budeme ve světě vítaní a budeme mít úspěch. Jenže znáte to – všechno, co se zdá nějaké na první pohled a ten pohled má úsměv tak široký jako Američanka v reklamě na zubní pastu, má nějaký háček a pozdější poznání, co má vlastně za lubem, nebo za tím počítačem vyběleným chrupem. Proto jako novoroční přání mám pro vás dnes jednu myšlenku – než se necháte vtáhnout do varu sociálních médií a celého guláše, jež se vaří v dnešním mediálním kotli, zkuste se zamyslet, jestli vám samotným to opravdu vyhovuje. Čím náročnější se zdá svět kolem nás, tím více prociťujeme protiklad našeho vnitřního já s okolním světem. Nechte v sobě rozkvést ten nádherný lotos individuální osobnosti a místo toho, abyste jej vyfotili a sdíleli, sdílejte s ostatními jen jeho odlesky = svoje dobré stránky, které ve vás probudil. Bez očekávání nutně kladných reakcí. Odhoďte strach být sami sebou, ignorujte potenciální nárůst nebo absenci „lajků“ a nechte rozzářit váš osobní poklad, i když tomu nebudou všichni kolem třeba hned rozumět. A nebojte se toho, že by mohlo být sobecké jít vlastní cestou. Právě naopak – sobecké je, když zůstáváte na cestě staré, která nevyhovuje nikomu kolem, a tak se trápíte všichni jen z mylného pocitu, že takhle se to přeci dělá. Držím nám všem palce a těším se s vámi na viděnou v některé z našich prodejen! :-) Milan Havlis |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 A jak jinak mohu JÁ oslavit příchod nového roku, než přehlídkou rostlin z mých nejoblíbenějších - stálezelených listnáčů :-) Já vím, jsem furt stejnej, co? Pro všechny nováčky několik faktů: 1. stálezelené rostliny/dřeviny jsou takové, kterým v zimě neopadávají listy (nebo jehličí) 2. ty listy jsou živé - tedy plné vody a mízy na rozdíl od seschlých listů například dubů, buků nebo habrů, jimž také zůstávají listy, ale jsou již bez života, jen čekají na jaro, kdy opadají (že, pane Werichu?) 3. díky jejich svěžímu vzezření pro nás mají cennou vlastnost - v zimě vypadají vesele, ne jako holé větve ostatních stromů, které studí už od pohledu, jako když se díváte na socialistické zpracování Osady havranů 4. já je všecky miluju, tak si musíte zvyknout, budu je prosazovat do zblbnutí! :-) Dnes nabízím docela obsáhlou galerii obrázků některých z nich, které mě zaujaly za poslední dva měsíce a stihl jsem udělat fotku. Další budou následovat ještě během zimy. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 Ano, mám raději listnáče, ale jehličnany jsou také fajn, zejména některé zvláštní jako třeba tenhle kalifornský bílý cedr, jehož barva v zimě je nedostižná! Celé kompozici dělá solidní akcent zejména v zimě, když je žlutá nejsytější a naopak během sezóny je barva bledší a nechá vyniknout ostatním keřům kolem a kytičkám pod ním. | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Aukuby donedávna byly a stále mnohými ještě jsou považovány za výhradně interiérové rostliny. Ale není tomu tak - s úspěchem se dají pěstovat i u nás. Proč se jimi zabývat? Nabízí velké a hlavně měkké listy, které nejsou tak kožovité a tuhé jako listy bobkovišní, cesmín nebo stálezelených magnólií. A nejsou ostré. Jednoduše radost nejenom pohledět ale i pohladit :-) Existují formy malé i větší, zelené i panašované. Toto je Dentata (zoubkatá). |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 Miluju detaily ... | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Sulphurea Marginata - ty listy jsou tak dokonalé, jako by byly z plastu. | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Rozličné stupně zelené barvy i tvary listů a hlavně atraktivní kvetení na přelomu jara a léta nabídnou mamoty. A jsou natolik mrazuvzdorné, že je můžete pěstovat i ve venkovních nádobách. Klikněte si na odkaz s odrůdou, ať vidíte i květy - jestli je ještě neznáte, garantuji vám, že stojí za to! Tato se jmenuje Mitternacht (Půlnoc). | |
 | |
 | |
 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Podobné listy má jedna zvláštní odrůda japonského ptačího zobu, kterou máme jako letošní novinku. Jmenuje se 'Korean Dwarf' ... | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 ... které v červnu bohatě kvetou a náramně voní, skoro jako šeříky. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 Naprosto odlišné a ve světě stálezelených dřevin i unikátní listy nabízí hybridní choísye. Loni jsme je představili v Receptáři prima nápadů (naše reportáž začíná v 19:07) a měly obrovský úspěch, za což jsme rádi, protože jsou velmi odolné a krásné, zejména když na celý květen vykvetou bílými, jako pomerančovník voňavými květy. Toto je dvakrát v sezóně kvetoucí odrůda White Dazzler. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 A Aztec Pearl je historicky první mrazuvzdorný hybrid, o který se zasloužil anglický šlechtitel Peter Moore. Má nejsvěžejší zelenou barvu listů a největší listy. | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 A když už jsme u těch unikátů, mám pro vás další - čínský bambusový dub. Tenhle asijský stálezelený strom jsem poprvé objevil v jedná anglické školce specializující se na zvláštnosti a rarity a zamiloval jsem. Vůbec nevypadá jako dub, opravdu se jeho listy více podobají bambusu, odtud i jeho jméno. Jako každý dub i tento se v přírodě množí semeny, která jsou variabilní a nové semenáčky mohou mít mírně odlišné vlastnosti. Proto i každý pěstitel má stromy s trochu jinak velkými, jinak tvarovanými, nebo dokonce i zjara odlišně barevně rašícími listy. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 Žaludy se objevují až na starších rostlinách a jsou docela mrňavé, spíš takové žaloudky :-) Na této i následující fotce je druh glauca, který patří do stejné skupiny bambusolistých dubů, i když někdy se uvádí jako samostatný druh. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 A tou starší rostlinou myslím třeba něco takového ... Že je to starý obr? Ani ne, bambusový dub roste dost rychle, klidně půl metru i víc za rok! | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Teprve před dvěma lety jsem objevil tuhle nádheru mezi duby. Jmenuje se dub španělský (quercus x hispanica) a přestože nemá se Španělskem historicky ani regionálně pranic společného, je překrásný, jen se moc nepěstuje. A je to škoda, protože jedna větev jeho původu pochází z nedalekého Slovenska, z Arboreta Mlyňany, kde se stálezeleným stromům věnoval sám Dr.Štefan Ambrózy, francouzsko-maďarský dendrolog a zakladatel tamního arboreta. | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 A duby ještě jednou. Další ze spolehlivě stálezelných a u nás poměrně odolných dubů je dub cesmínový. U něj je listová variabilita ještě větší. A jen několik málo sofistikovaných pěstitelů je třídí do podskupin nebo variet. Mou nejoblíbenější je olivolistá varieta oleifolia. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 Loni v létě jsem byl v italských makchiích kvůli tamní flóře. A nafotil jsem celou plejádu různě tvarovaných cesmínových dubů, ale to si necháme na jindy. Za všechny jen tuhle podzimní fotku už pěkného stromu základního druhu. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 Když jsem zmínil makchie, jedním z typických (i když v současnosti již poněkud vytlačovaných) druhů tohoto tzv. trvdolistého lesa je jamovec, který je překvapivě rovněž dost otužilý i u nás. Tato odrůda se jmenuje Les Barrés. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 A do tvrdolistého lesa přirozeně patří i blýskavky. Tato má obzvlášť povedené listy, pilovitě zoubkaté po celé délce okrajů. Jmenuje se Crunchy. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Většina blýskavek se na jaře blýská novými, lesklými listy v barvách od měděně oranžové, přes červenou až do zářivě vínové. V poslední době asi nejúspěšnější odrůdou je italské Mandarino, které možná znáte spíše pod obchodním označením Carré Rouge. Často ještě na podzim dělá nové listy, jež zůstávají červené přes celou zimu. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 A tahle blýskavka je takový mrňousek. Tak se tam jmenuje - Chico a zůstává maličká jen jako přízemní bochánek. | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Je libo barvy? Co takhle stálezelená hlošiny Ebbingeovy. Těch pestrolistých je na trhu už dost, jedna hezčí než druhá! Tato je nejnovější a jmenuje se Maryline. Barevná kombinace je ve světě panašovaných hlošin prozatím jedinečná. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Starší, mnohem rychleji rostoucí a stále velmi oblíbená je odrůda Limelight. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Neopadavé keře se často využívají hlavně do živých plotů a zelených stěn, protože zastíní pohledy z okolních pozemků, cest a domů trvale. Tradičně jednou z nejžádanějších je odrůda Novita. Úplně to chápu, je fakt krásná, jen každého zájemce upozorňuji, že je mohutná a roste rychle. Pokud mi opáčíte, že ji budete stříhat, věřím vám to, ale jakmile to jednou nestihnete, přeroste vás a udělá tak silné kmeny, že to už nezvládnete ostříhat tak, aby to nebylo vidět. U Novity počítejte s výškou aspoň 4-5 metrů a silným dřevem od země. Pokud je tohle, o co stojíte, máte ji mít :-) |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Rotundifolia je menší, přirozeně tvoří krásně zaoblené keře, má světlejší zeleň listů, jen je trošínku choulostivá a při fakt tuhých mrazech (pod cca -22°C) seshora odmrzá a zjara musí regenerovat. Ale není debat o tom, že je nádherná. | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 ALE! Je tu jedna velice podobná odrůda, jmenuje se Etna, má tmavší, až smaragdově zelené listy i v zimě, roste pomaleji a rovněž tvoří ucelené, boubelaté keře. A je naprosto mrazuvzdorná, možná vedle Otto Luyken nejmrazuvzdornější ze všechn (-27°C). | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Přesto mým nejoblíbenějším živým plotem zůstává elegantní a rovněž nadmíru mrazuodolný portugalský vavřín Angustifolia. | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Má úzké, tenké listy, které se během nízkých teplot umí přivřít a tak lépe odolat. Navíc mu v zimě červenají větvičky pro ještě zajímavější vzezření. |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 I portugalský vavřín má svou panašovanou formu. Jmenuje se lapidárně Variegata a tvoří spíše rozkladité keře, kterým na zimu rovněž červenají větvičky. Není to paráda? |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Portugalský vavřín tvoří silné kmeny a je ideální pro stálezelené stromy, které opravdu vypadají jako stromy, nikoli jako keře na cizí nožce. Toto je základní druh bez odrůdy na nízkém kmeni (polokmen). Ten je fajnovej, co? :-) | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Stálezelené mohou být i některé trvalky, ale ty si necháme na jindy. Juka se často za trvalku pokládá, ale botanicky patří mezi nízké keře. Je ozdobná mečovitými listy, které v případě většiny odrůd a dvou hlavních druhů u nás pěstovaných jsou měkké (neostré), a noblesními květy na vysokých stoncích koncem jara a začátkem léta. Květy jsou vždy bílé, ale listy bývají hezky probarvené. Tato odrůda se jmenuje Colour Guard. |  |
 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 Za všechny stálezelené popínavky alespoň dvě odrůdy velkolistého břečťanu kavkazského. Sulphur Heart |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 | |
 | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 A kdo dává naopak přednost drobným listům, může se zakoukat na vonokvětku Burkwoodovu. Cože? Proč vonokvětku? No protože když kvete, tak voní, to dá přeci rozum, šmarjá, ne? |  |
Stálezelené radosti05.01.2020 Téměř na závěr jsem si nechal jednu lahůdku, raritku velikou, co se zove kolostrom. Tady je zvláštní úplně všechno, přečtěte si o ní něco :-) | |
 | |
Stálezelené radosti05.01.2020 A abyste mi věřili, že jehličnany mám opravdu také rád, na čestné místo posledního hosta dnešní show jsem si pozval fešáka, kterému k nohám padají všechny zamilované obdivovatelky. Jeho temně smaragdově zelená barva už učarovala nejedné a on stojí nečinně dál, ani jí nesebere kapesníček. A vy se vztekáte, proč není galantnější. Inu proto, že je maličko tupý. Pardon, chci říct tupolistý, cypřišek tupolistý. To se tak někdy stane, že krása veliká s sebou nenese vždy stejně velkého ducha :-) Tímhle bonmotem popírajícím římskou tezi o krásných a silných a zároveň neobyčejně chytrých mládencích ukončuji dnešní výstavu a prosím, abyste se odebrali k odchodu. Máte snad něco lepšího na práci, než furt civět do obrazovek monitorů a mobilů, ne? :-)) Mějte se krásně a brzy na viděnou! |  |
