Bergenia 'PINK DRAGONFLY'

Bergénie jsou léty prověřené a známé trvalky i v našich zahradách. Z nějakého důvodu se u nás považují zejména za stínomilné rostliny, což není úplně pravda, neboť slunečná stanoviště znásobují jejich kvetení a zvýrazňují zimní vybarvení listů. Angličané nazývají bergénii ‚sloní uši‘, což odkazuje na jejich velké listy. Jsou jim opravdu podobné, kulaté, tuhé, zvláštně podtočené nebo ohnuté, právě tak jako velké sloní ucho. Druh poprvé popsal německý botanik Conrad Moench (1744-1805) a pojmenoval na počest jeho předchůdce, rovněž německého botanika Karla Augusta von Bergen (1704-1759).

Angličané nazývají bergénie sloní uši, čímž popisují jejich listy. Jsou jim opravdu podobné, kulaté, tuhé, zvláštně podtočené nebo ohnuté, právě tak jako velké sloní ucho. Na rozdíl od většiny bergénií odrůda Pink Dragonfly má listy o něco protáhlejší a spíše vzpřímené než poléhavé. V létě jsou tmavě zelené s mírně bronzovými okraji a na slunečném stanovišti již v polovině podzimu můžete očekávat změnu barev na zářivě vínovou, která vydrží až do jara.

Druhou atrakcí je kvetení - pyšní se 10-20 cm dlouhými stonky s nádherně korálově růžovými květy, které vykvétají poprvé v polovině jara a podruhé na začátku léta. Její jméno v překladu znamená Růžová vážka, asi proto, že letní kvetení mnohdy trvá tak dlouho, jak můžete vídat vážku přilétat k vodě.

Jedná se o půdopokryvné trvalky, jež mají houževnaté hlízy, které se pomalu rozrůstají do okolí. Má ráda vlhkou ale dobře odvodněnou půdu s dobrým obsahem živin a přednostně slunce či polostín. Nemá ráda místa s častými vysušujícími větry, zejména v zimě. Jako jeden z hybridů bergenia crassifiolia pocházejícím ze Sibiře patří k nejotužilejším vůbec snáší teploty hluboko pod bodem mrazu, až k -40°C.

Poslední revize 05-12-2009.