Nový sortiment

SYMBIVIT® BYLINKY je granulovaný přípravek založený na využití skvělých vlastností arbuskulárních mykorhizních hub, které tvoří přirozené spojení s kořeny většiny aromatických a léčivých bylin. Má snadné použití a vaše bylinky z něj budou moci čerpat to nejlepší pro svůj zdravý růst, bohaté aroma a odolnost. Mykorhizní houby obsažené v Symbivitu® Bylinky se napojí na kořeny rostlin, čerpají živiny z půdy a podporují rostlinu po celý její život. Díky této symbióze rostliny lépe odolávají stresovým podmínkám, jako je sucho, přesazení nebo tlak patogenů.

Účinek SYMBIVITu BYLINKY:

• zlepšení výživy, růstu a zdravotního stavu bylin
• vyšší obsah aromatických látek
• snížená potřeba zálivky a hnojení
• zvýšení odolnosti vůči stresu (sucho, přesazení, aj.)
• vhodné i pro bylinky pěstované ve svahu (vliv na zpevnění půdy)

Vhodný pro:

• aromatické a léčivé byliny (máta, meduňka, šalvěj, tymián, bazalka, rozmarýn, levandule, měsíček, heřmánek, apod.)
• většinu květin a zeleniny s arbuskulární mykorhizou
• bylinky pěstované v nádobách, truhlících i na záhonech

Není vhodný:

• Tento přípravek není určen pro rostliny z čeledi brukvovitých (brokolice, květák, zelí, kapusta, kedlubny, ředkev, řeřicha, křen, atd.), merlíkovitých (řepa, špenát, atd.), laskavcovitých (nevadlec, pestrovka, atd.) a některé další čeledi.
• Pro vřesovcovité rostliny, např. rododendrony, azalky a borůvky použijte přípravek RHODOVIT®.
• Pro jehličnaté stromy, např. borovici, smrk, jedli a některé listnaté stromy, např. buk, dub, bříza použijte přípravek ECTOVIT®.

Bříza Shiloh Splash vypadá jako cokoli jiného, jen ne jako bříza. Nese nápadně menší listy, které jsou při okrajích bohatě panašované smetanově bílou barvou. Objevili ji roku 1999 bratři John a Danny Allenovi ve své školce Shiloh Nursery v Severní Karolíně v USA jako náhodnou mutaci na botanickém druhu břízy černé. Výrazně probarvené listy na stromku tančí ve větru, k čemuž přispívá jemné větvení a vzdušný habitus. Jsou opadavé, široce vejčité a při okrajích výrazně zubaté, přesto měkké na dotek. Dosahují délky 3–11 cm a šířky 2–9 cm, uvedených maxim však dosahují až po mnoha letech a pouze v ideálních podmínkách velmi živných půd. Většinou zůstávají menší a působí jemnějším dojmem. Kůra zůstává zajímavá i v zimě díky papírovému odlupování v teplých tónech, ale buďte trpěliví – může trvat až 10 let, než kmeny natolik zesílí, aby ukázaly svou největší parádu.

Roste středně rychle, přibližně 30–50 cm za rok, a pěstuje se buď jako nízký stromek přirozeně větvený již od země, nebo se postupně vystříhají větvičky podél kmene, aby vznikla koruna. Dorůstá zhruba 3–4,5 m do výšky s rozpětím přibližně 2,5–3 m. V zahradách se nejlépe uplatní na vlhkých lokalitách – není vhodná jako strom do nezavlažovaného trávníku, kde by mohla trpět suchem. Protože nevyžaduje stát ve vodě, ale potřebuje rovnoměrnou půdní vlhkost, skvěle si rozumí s podobně naladěnými dřevinami, jako jsou pěnišníky, jochovce, vrby, některé kapradiny a vlhkomilné trvalky. Její jemná koruna netvoří tmavý stín, ale vysazená ve správném směru poskytne polední ochranu před sluncem například japonským azalkám. Odrůda je chráněna americkým patentem č. PP16,362, uděleným v roce 2006.

Betula nigra patří mezi nenáročné, ale ekologicky specifické dřeviny, které ocení především dostatek vláhy a hlubší půdy. Nejlépe prospívá na slunci nebo v lehkém polostínu, v humózních, dobře propustných půdách, snese však i dlouhodobé zaplavení. Na suchu reaguje zpomalením růstu a částečným opadem vnitřních listů. Citlivá je na silně zásadité půdy, kde může trpět chlorózou. Řez není nutný a omezuje se pouze na zdravotní zásahy, ideálně v létě mimo období silného mízotoku. U nově vysazených stromů je nezbytný pevný zavětrovací úvaz, protože rychlý růst a mělký kořenový systém ve vlhké půdě zvyšují riziko vyvrácení. Mrazuvzdornost je mimořádně vysoká, až přibližně −40 °C, a dospělé stromy nevyžadují žádnou zimní ochranu ani v chladných oblastech mírného pásma.

Poslední revize 08-02-2026

Bříza černá patří ke stromům, které zahradní architekti i milovníci dřevin vyhledávají zejména pro její kůru. Už samotné jméno stromu napovídá, že není bílá a hladká, jakou máme s břízami spojenou od dětství. Tmavé až hnědočerné jsou mladé větvičky, které s věkem sílí a mění barvu, zatímco kmeny a silné větve se začínají svlékat jako had. Kůra se odlupuje v tenkých, papírovitých pruzích a deskách, které se stáčejí, třepí a odhalují pod sebou odstíny béžové, tmavě jantarové, skořicové, karamelové až mahagonově hnědé. Listy jsou opadavé, vejčité až trojúhelníkovité, 5 až 10 centimetrů dlouhé, s výrazně pilovitým okrajem, v létě sytě zelené a na podzim se barví do teplých žlutých tónů, které se v chladném povětří krásně třepetají jako zlaťáčky v koruně.

Růst je poměrně rychlý, zejména v mládí, kdy může přirůstat 40 až 60 centimetrů ročně, při ideálních podmínkách i více. V dospělosti dorůstá obvykle 15 až 25 metrů výšky a vytváří široce vejčitou až nepravidelnou korunu, často s více kmeny vyrůstajícími od báze. Oproti evropským břízám působí Betula nigra robustněji a méně étericky, což z ní činí strom s výraznou fyzickou přítomností. Nejlépe vynikne tam, kde má prostor, například u vodní plochy, v lužně laděné zahradě nebo jako solitér v trávníku, kde může plně ukázat strukturu kmene a větvení.

Betula nigra patří mezi nenáročné, ale ekologicky specifické dřeviny, které ocení především dostatek vláhy a hlubší půdy. Nejlépe prospívá na slunci nebo v lehkém polostínu, v humózních, dobře propustných půdách, snese však i dlouhodobé zaplavení. Na suchu reaguje zpomalením růstu a částečným opadem vnitřních listů. Citlivá je na silně zásadité půdy, kde může trpět chlorózou. Řez není nutný a omezuje se pouze na zdravotní zásahy, ideálně v létě mimo období silného mízotoku. U nově vysazených stromů je nezbytný pevný zavětrovací úvaz, protože rychlý růst a mělký kořenový systém ve vlhké půdě zvyšují riziko vyvrácení. Mrazuvzdornost je mimořádně vysoká, až přibližně −40 °C, a dospělé stromy nevyžadují žádnou zimní ochranu ani v chladných oblastech mírného pásma.

Poslední revize 04-02-2026

Morning Candle je jedna z odolnějších odrůd hybridního paznehtníku s nápadnými listy a spolehlivým kvetením. Její listové růžice tvoří kompaktní, pevné trsy o průměru až jeden metr a jsou složené z okázalých listů. Jsou tmavě zelené, vysoce lesklé, hluboce laločnaté, 30–50 cm dlouhé, s výraznou plastickou žilnatinou, která listům dává téměř řezaný, reliéfní vzhled. Nemají při okrajích ostny jako A. spinosus a „neválí“ se po zemi jako A. mollis. Začátkem července se objevují mohutné květní stvoly, které běžně dosahují kolem metru a na dospělých rostlinách až 1,5 m. Nesou klasovitá květenství s bílými až krémovými květy a tmavšími purpurovými listeny, což dalo i vznik jménu odrůdy: Ranní svíce. Předpokládá se, že odrůdu vyšlechtil Dirk de Winter z New Generation Plants z Nizozemí.

Morning Candle oceníte jak v trvalkovém záhonu, tak i mezi menšími keři, protože jeho sochařská stavba je důstojným partnerem i mezi menšími dřevinami. Jeho okázalé listy dokážou dokonale navodit exotickou atmosféru deštného pralesa nebo subtropické zahrady. Kombinování s dalšími trvalkami je opravdovou výzvou, protože si musíte dávat pozor, aby nezanikly, zatímco on se předvádí. Naopak bych doporučil něco jemného, co nabídne ostrý kontrast – například sporýše, které v době jeho květu teprve narůstají do své hmoty a skvěle vyplní kvetení v době, kdy paznehtník už má jen listy při zemi. Pro umocnění exotičnosti zkuste stokésii a mrazuvzdorný olověnec. A z keřů budou perfektními sekundanty třeba drmek, úzkolistá krušina nebo mexický pomerančovník. V udržované zahradě vynikne vedle polštářovitě rostoucích bylinek typu svatolina, smil nebo tymián.

U nás s paznehtníkem zacházíme jako s typickou trvalkou, co nesnáší časté nebo trvalé podmáčení, zejména v zimě, proto ho vysazujte do dobře odvodněné, humózní a živinami bohaté půdy a na zimu ho vydatně zamulčujte. Mulč chrání kořeny před promrzáním i před kolísáním vlhkosti, na jaře část mulče opatrně odstraňte, ale ponechte dostatečnou krycí vrstvu kolem kořenů, protože rostlina ocení stabilní vlhkost při rašení. Po zakořenění je poměrně odolný vůči suchu, přesto mu v prvních dvou letech a během dlouhých veder dopřejte pravidelnou zálivku – to podpoří pevné stvoly a bohatší kvetení. Hnojení od dubna do července mírným, vyváženým hnojivem nebo kompostem podpoří velké, zdravé listy; vyvarujte se přehnaného dusíku pozdě v sezóně, který dělá křehké pletivo. Co se mrazuvzdornosti týče, v dobře odvodněných, mulčovaných a chráněných stanovištích přežil už −20 °C a další testování pokračuje. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 01-02-2026

Sasaba je odrůda vonokvětky různolisté, která si bude hrát s vašimi smysly, pokud při každé výpravě do zahradnictví hledáte neobvyklosti a špeky. Její listy jsou tak unikátně tvarované, že budete dlouho přemýšlet, jestli už jste někdy viděli cokoli podobného. Mě napadá jen břečťan ‚Sagittifolia‘. Listy jsou stálezelené, 4 až 7 cm dlouhé, pevné až kožovité, lesklé a velmi tmavě zelené s nápadnou žilnatinou. Jsou naprosto atypicky rozdělené do nejčastěji 3 cípů zakončených ostrou špičkou a listy na starších rostlinách mohou mít tak hluboký lalok, že vytváří dojem 3 samostatných, kopinatých listů složených vedle sebe do vějíře.

Od poloviny podzimu vykvétá droboučkými, krémově bílými a sladce vonnými květy. Kvetení nebývá extrémně bohaté, spíše decentní, ale v klidném podzimním dni je vůně dobře patrná v bezprostředním okolí keře a přinese opravdovou radost do zahrady na konci sezóny. Právě kontrast mezi tvrdým, pichlavým listem a jemným, téměř intimním, vonným kvetením patří k největším kouzlům této odrůdy.

‘Sasaba’ vytváří přirozeně kompaktní, hustě větvený keř s pevnou kostrou, který roste vzpřímeně až široce kuželovitě a drží tvar bez nutnosti řezu. Větví se už od báze, s krátkými internodii, takže nepůsobí řídkým dojmem ani jako mladý keříček, ani jako statný veterán. Kůra větví a kmenů je světlá, pískově béžová a později výrazně brázděná. Růst je pomalý až středně pomalý, v podmínkách střední Evropy obvykle kolem 10 až 20 cm za rok, s postupným zpomalováním s věkem. Díky tomu si dlouhodobě zachovává vyvážené proporce a klidnou siluetu. V dospělosti dorůstá zpravidla 1,5 až 2 m výšky a přibližně 1,2 až 1,8 m šířky, často s velmi podobným poměrem obou rozměrů, takže působí jako stabilní, architektonicky čitelný prvek zahrady.

Historické záznamy o vzniku ‘Sasaba’ jsou kusé. Odrůda je považována za starší japonskou selekci beze jména tvůrce, pravděpodobně vzniklou výběrem rostlin s extrémně vykrajovanými listy, což je v japonské zahradní kultuře dlouhodobě ceněná vlastnost. Název ‘Sasaba’ se obvykle vykládá jako „list bambusové trávy“, i když tvar listu je ve skutečnosti mnohem robustnější a dramatičtější. 

Dopřejte vonokvětce kvalitní, ideálně mírně kyselou půdu, která zůstává rovnoměrně vlhká, ale nikdy podmáčená, a má dostatek živin. Pro ochranu kořenů před rychlým promrzáním je vhodné bohaté mulčování. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu, přičemž v chladnějších regionech ocení stanoviště chráněné před zimním sluncem, zatímco v létě mu světlo prospívá. Doporučujeme vysazovat silnější, dobře zakořeněné rostliny. Pokud po prvních zimách dojde k popálení listů sluncem, keř se na jaře spolehlivě zregeneruje a vytvoří nové olistění. Mrazuvzdornost je velmi dobrá, až do -24 °C v chráněných polohách. Chorobami netrpí, ale může být napadán lalokonoscem, tak bacha na něj! 

Poslední revize 29-01-2026

Roku 2006 se stal zázrak, který na začátku vypadal zlověstně – v jedné francouzské školce zmrzly krom jednoho kusu všechny semenáče botanického druhu, o jehož odolnosti pro francouzské klima byli všichni přesvědčeni. Jediný eukalyptus, jediný květináč přežil nezvykle tuhou zimu, která ten rok potrápila celou Evropu, projevil velkou stabilitu a ochotu k množení a dal nám tak možnost zažít i na našich zahradách neopakovatelnou nádheru ocelově modrých listů po celý rok. Tento výjimečný jedinec dostal jméno AZURA a je chráněn evropským patentem č. EU 25846 z roku 2008. Je od francouzské firmy Institut Technologie FCBA, která se postarala o to, aby rostlin do prodeje po celé Evropě bylo dost.

Nyní již můžeme s klidem potvrdit, že AZURA je první spolehlivě odolná odrůda blahovičníku pro zónu 6 a vyšší. Nese skvostně ocelově modrozelené, neopadavé, okrouhlé listy na stříbřitě ojíněných, vzpřímených větvích. Listy produkují vonnou silici nejenom při rozemnutí, ale za teplého počasí se rozvoní i ve svém okolí. Svítivě modrostříbrná barva listů se bude vyjímat mezi jakoukoli zelení a před jakýmkoli materiálem – dřevěným plotem, kamennou zídkou i cihlovou zdí – a v zimě, kdy se část chlorofylu, zeleného barviva, z listů vytrácí, nabývá modrá barva na intenzitě. Tradičně se vonné silici v listech přisuzuje schopnost odpuzovat bodavý hmyz, ale museli byste mít celou alej, abyste odehnali komáry v lokalitách jejich bašt, takže na komáry doporučuji sítě do oken a eukalyptus na krásu😊.

Ohledně velikosti stromové AZURY je fér říct, že se pohybujeme v dosud málo probádaných vodách. Všechny dosavadní údaje o růstu blahovičníku Gunnova v chladnějším klimatu střední a severní Evropy totiž vycházejí z rostlin, které každou zimu namrzaly a ztrácely část nadzemní hmoty. Pokud ale mráz přestane být limitujícím faktorem, což se u této odrůdy zatím potvrzuje, dává smysl očekávat zcela jiný scénář. Zdravé, dobře zakořeněné stromy rostou velmi rychle, běžně kolem jednoho metru za rok, a není důvod se domnívat, že by se jejich výška měla zastavit na dosud uváděných hodnotách kolem čtyř až pěti metrů. Má‑li botanický druh kapacitu dorůst kolem deseti metrů, není důvod předpokládat, že by stromová AZURA musela zůstat výrazně menší.

Stromová forma nabídne dříve než keře atraktivní vícebarevnou kresbu kmene, připomínající platany, jen jemnější. Zároveň vytváří neopadavou masu listů ve vyšší výšce s pochozí korunou, takže může fungovat i jako přirozená clona k odclonění oken okolních domů. V prvních třech letech vyžaduje pevný zavětrovací úvaz, aby dobře zakořenila, a nesnáší trávník nad kořenovým prostorem. Její velikost lze snadno upravovat řezem – jarní řez po mrazech udrží korunu kompaktní a hustou, naopak ponechání bez zásahu jí umožní růst volněji a časem nabídne bohatou, středně velkou korunu. Záleží jen na vás, kolik prostoru jí dáte a jaký příběh s ní chcete psát.

Blahovičník miluje plné slunce, ale poroste skoro všude. Má rád vlhko, ale jakmile zakoření, zvládá i letní sucha. Není ani příliš náročný na půdu, přesto ideální zem je mírně kyselá a živná, nepodmáčená, ale která v zimě úplně nevyschne – nemá rád suché holomrazy. Většinou stačí jednou za měsíc zkontrolovat půdu a dopřát mu jednu až dvě konve vody podle velikosti rostliny. Pěstujte jej raději bohatě zamulčovaný. Hnojení není nutné a jeho přemíra může vést k příliš bujnému a prutovitému růstu. Konečná mrazuvzdornost ještě nebyla vyzkoušena ve všech podmínkách, ale ověřená je -20 °C a předpoklad je min. do -23 °C. Ale jste‑li z chladnější oblasti, nenechte se odradit a prostě to zkuste – kdo ví, třeba právě vy zažijete jako první nadšení z objevu něčeho nového 😊.

Poslední revize 11-10-2019; 22-01-2026

Cedr atlaský je statný, dlouhověký jehličnan s výrazně proměnlivým vzhledem v průběhu života. V dospělosti dorůstá výšky kolem 20 až 30 metrů a vytváří širokou, rozložitou korunu o průměru zhruba 10 až 15 metrů. V mládí je koruna pravidelná, úzce kuželovitá s nápadným terminálním výhonem a s věkem se postupně rozvolňuje, zplošťuje a získává širší, často malebně nepravidelný tvar. Kosterní větve vyrůstají v patrech a nesou jemnější, vodorovně až mírně převisle uspořádané postranní větévky, jež se mohou trošku ohýbat, což stromu dodává lehčí a vzdušnější výraz než u cedru libanonského. Jehlice jsou tuhé, čtyřhranné, dlouhé obvykle 2 až 3 cm, uspořádané ve svazečcích na zkrácených výhonech, jednotlivě pak na dlouhých letorostech. Jejich barva je jedním z nejproměnlivějších znaků druhu – od sytě zelené přes šedozelenou až po výrazně modravé odstíny, přičemž intenzita zbarvení se může lišit nejen mezi jednotlivými populacemi, ale i mezi semenáči pocházejícími z téhož stromu. Právě tato variabilita se stala základem pro výběr a šlechtění okrasných forem. Samčí i samičí šištice se objevují na jednom stromě, vzpřímené šišky dozrávají během dvou až tří let a po rozpadu uvolňují okřídlená semena. 

Celkově působí cedr atlaský robustně, ale nikoli těžkopádně – jeho morfologie spojuje sílu horského stromu s jemností detailu, která se naplno projeví až při bližším pohledu. Právě tato vyváženost mu umožňuje uplatnění v různě pojatých prostorech, od rozlehlých parků až po překvapivě komorní zahrady. Je častou součástí i japonských zahrad. V jižní Evropě, zejména v Itálii, se s ním zachází s lehkostí, která by u nás možná působila troufale. Spodní větve se mu často vyřezávají do výšky až tří metrů a koruna se nechává volně rozprostřít nad prostorem pod ní. Vzniká tak strom, pod kterým se dá projít, posedět, nadechnout i zaparkovat, a který v letních vedrech funguje jako přirozený slunečník – stíní, ale netíží, chladí, aniž by uzavíral prostor nebo bral místu světlo.

Cedr atlaský je strom, který se o sebe tak nějak postará sám, pokud mu dáte správné místo. Nejlépe prospívá na plně osluněných stanovištích, kde může koruna rovnoměrně vyzrávat a jehlice si udržují typické zbarvení. Vyhovují mu propustné, spíše sušší půdy, chudší na živiny, zatímco těžké a dlouhodobě zamokřené půdy snáší špatně. Po zakořenění je dobře odolný i vůči déle trvajícímu suchu a běžně si vystačí bez zálivky. Mrazuvzdornost dospělých stromů se většinou udává kolem −25 °C; mladé stromky však mohou v prvních letech citlivě reagovat na holomrazy a prudké teplotní výkyvy, zatímco starší jedinci s vyzrálým dřevem dobře snášejí i krátkodobé poklesy teplot až k −27 °C.

Poslední revize 17-01-2026

Kalina vonná je středně velký, vzpřímený keř s volným, lehce průsvitným habitem, který vynikne zejména v zimním období, kdy se jeho větve rýsují proti šedému nebi. Dorůstá obvykle dvou až tří metrů, přičemž starší rostliny získávají jemně obloukovité větvení a přirozenou eleganci, která působí nenuceně i v době, kdy nekvete. U starších větví získává kůra teplé medově oranžovo‑hnědé odstíny a lehce se odlupuje, což je obzvlášť pěkné v zimě. Opadavé listy jsou široce vejčité, na jaře svěže zelené, v létě syté a na podzim se často barví do odstínů červené a purpurové.

Květní poupata se zakládají už v létě a přezimují na koncích větví, aby s prvními bezmrazými dny pozdní zimy rozkvetla. Květy jsou úzce trubkovité a uspořádané v drobných, volných chocholících, které se při rozvíjení mění z růžových poupat na téměř bílé květy s jemným růžovým nádechem. Její vůně je překvapivě intenzivní – sladká, lehce kořenitá, s tóny mandlí a vanilky – a v bezlistém období se šíří kolem keře jako nedočkavé vítání jara. V teplejších dnech dokáže provonět celé zákoutí zahrady, zatímco v mrazivých ránech se drží blízko větví a člověk ji vnímá nejlépe při krátkém zastavení.

Kalina vonná patří k nejspolehlivějším zimním keřům a nevyžaduje žádné zvláštní zacházení. Nejlépe prospívá na slunném až polostinném místě, v živné, mírně vlhké půdě, která v létě zcela nevysychá. Dobře snáší i těžší zeminy a běžné zahradní podmínky, takže se hodí do většiny zahrad bez nutnosti úprav půdního profilu. Řez nevyžaduje, ale můžete ji udržovat čistší a kompaktnější jarním řezem hned po odkvětu, aby si keř stihl založit poupata na další zimu. Je mrazuvzdorná zhruba do –34 °C a vhodná i pro pěstování ve větších venkovních nádobách.

Poslední revize 31-12-2025

Rozrazil Georgia Blue vás nadchne hlavně díky časnému a překvapivě intenzivnímu kvetení už na přelomu zimy a jara, tedy v době, kdy zahrada teprve váhá, zda se probudit. Nízké, plazivé výhony se rychle rozrůstají do stran a vytvářejí souvislý koberec drobných, sytě modrých květů s jemným světlým okem uprostřed. Pomůže vám v představivosti, když řeknu, že je velmi podobný českému rezekvítku, kterému se lidově říkalo bouřka? Podle pověry, že jeho utržení může přivolat déšť nebo bouři – jak často jsme to jako děti zkoušeli 😊!

Po odkvětu oceníte jeho velmi elegantní listy – jsou drobné, úzce kopinaté a při okrajích mají několik nápadných zářezů. Mladé jsou nápadně mahagonové, dozrávají do středně zelené a jsou vysoce lesklé. Kultivar byl nalezen koncem 20. století v oblasti dnešní Gruzie a do zahradnické kultury jej uvedl britský botanik a cestovatel Roy Lancaster, který jej pojmenoval podle místa nálezu (Georgia = anglicky Gruzie). Ve srovnání s botanickým druhem je ‘Georgia Blue’ nižší, hustší a bohatěji kvetoucí, což z ní učinilo jednu z nejoblíbenějších půdopokryvných odrůd rozrazilu. 

V zahradě se Georgia Blue uplatní jako propojení různých typů rostlin nebo větších zahradních celků. Skvěle funguje pod listnatými keři, které ho v létě lehce přistíní, na okrajích záhonů, kde nebude příliš sucho, mezi kameny nebo podél cest, kde vytvoří klidnou, ale živou modrou linku. Je jako skromný pomocník i na místech, která nejsou úplně na očích, a přesto se tam v době květu rádi vydáte obdivovat jeho pěknou modř. Jarním cibulovinám dodá kvetoucí podrost a po jejich odkvětu je nechá nenápadně zmizet ve svém porostu. Dobře si rozumí i s kapradinami, dlužichami nebo stínomilnými trávami, kde jeho nízký, klidný růst vyvažuje vyšší a výraznější tvary.

Rozrazil stinný patří k nenáročným a spolehlivým trvalkám, které se v zahradě rychle zabydlí a dlouhodobě fungují bez zvláštní péče. Nejlépe se mu daří v humózní, mírně vlhké půdě, ideálně na stanovištích s polostínem, kde není vystaven dlouhodobému suchu ani úpalu. Jakmile zakoření (během první sezóny), snese i kratší období sucha a nevyžaduje pravidelné hnojení ani časté zásahy. Přesto pro nejhezčí vzhled doporučuji po odkvětu ostříhat jako sekačkou na trávu, nádherně zhoustne a nabídne souvislý koberec svěžího a zdravého olistění. Je plně mrazuvzdorný do cca -34 °C a nevyžaduje zimní ochranu. 

Poslední revize 26-12-2025

Kvítky japonské astry Blue Star nesou jemnou, světle modrofialovou barvu, která je u letních trvalek stále poměrně vzácná. Jde o vytrvalou bylinu se vzpřímenými, pevnými stonky, které nesou množství drobných, hvězdicovitých květů se žlutým středem. Kvete dlouho, obvykle od června až do září, a právě tato vytrvalost je jejím největším trumfem. Listy jsou úzké, kopinaté, svěže zelené a vytvářejí lehký, přirozený základ, který nepůsobí těžce ani v hustších výsadbách. Oproti botanickému druhu je ‘Blue Star’ kompaktnější, bohatěji kvetoucí a barevně vyrovnanější. Protože kvete velmi dlouho, pro hezčí trs doporučujeme průběžně odstraňovat odkvetlé hlavičky, aby se omezila tvorba semeníků.

Neuvěřili byste, kde všude se japonská astra dá v zahradě použít. Skvěle funguje v přírodně laděných trvalkových záhonech, kde se prolíná s okrasnými travinami a vytváří lehký, téměř luční dojem. Krásně vynikne vedle vysokých kopretin a třapatkovek nebo letních okrasných česneků, které podtrhnou její jemnost, případně svíčkovců, jež podpoří celkovou vzdušnost záhonu. Díky vzpřímenému růstu se hodí i do středních partií záhonů, kde vyplní prostor mezi nižšími trvalkami a vyššími trsy. V menších zahradách může tvořit opakující se motiv podél cest nebo teras, kde její dlouhé kvetení zajistí barvu po celé léto. A protože květy dobře drží i po řezu, najde své místo i ve váze.

Nároky japonské astry jsou příjemně skromné. Nejlépe prospívá na slunném až lehce přistíněném stanovišti v propustné, mírně vlhké půdě. Přemokření jí nesvědčí, ale krátkodobé sucho zvládá bez větších problémů. Hnojení není nutné přehánět, bohatě postačí jarní přídavek kompostu. Kromě odstraňování odkvetlých hlaviček a stonků během sezóny má jen jeden hlavní řez: brzy na jaře, než začnou rašit nové výhony, se loňské stonky seříznou nízko nad zemí. V našich podmínkách je rostlina spolehlivě mrazuvzdorná přibližně do −28 °C a nevyžaduje zimní ochranu.

Poslední revize 14-12-2025

GROUNDBREAKER® je historicky první sérií půdopokryvných hortenzií latnatých na světě. Odrůda GROUNDBREAKER® GREENY je výjimečná. Její květy jsou při rozkvětu sytě zelené jako čerstvé limetky a dozrávají do světle pistáciové barvy. Květenství jsou 15-20 cm vysoká, vykvétají v červenci a na konci léta nemění barvu do růžové, takže dokážou vytvořit skvělý kontrast ve společneství s dalšími hortenziemi s bílými a růžovými květy. Rostliny jsou jen asi 30-40 cm vysoké při dvojnásobné šířce a velmi husté, takže dokonale vyplní prostor pod sebou a proto se používají jako půdopokryvné keře, jako nízké a kompaktní solitérky do malých zahrad nebo jako lemy cestiček a bordury záhonů. Kvetou od začátku července a vydrží krásné až do poloviny podzimu, než začnou květy pomalu sesychat. Nemusíte je hned stříhat – vypadají moc pěkně i přes zimu, třeba s námrazou či jinovatkou. Opadavé listy jsou oválné až vejčité, středně zelené a zdravé. Keř je bohatý a pevné větve a velké květy nabídne tehdy, pokud jej pravidelně každé jaro před rašením (březen) radikálně sestříháte a ponecháte cca 10 cm loňských větví. Kvete na nových výhonech. 

Latnaté hortenzie se nejlépe pěstují na plném slunci, ale zvládnou i lehký polostín. Nejsou příliš náročné na půdní typ, ale v živné, dobře propustné půdě budou nádherné. Jakmile zakoření, dobře zvládají i krátký letní přísušek, ale v rovnoměrně vlhké zemi budou zdravější. Velmi dobře reagují na hnojení, nabídnou pak vetší květy a mohutnější trs. Snáší jakoukoli světovou stranu a pH půdy. Mrazuvzdornost sahá až k -34 °C a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde budou vyžadovat častější zálivku.

Poslední revize 12-12-2025