Mespilus germanica

Mišpule je méně rozšířený přesto oblíbený nízký strom nebo větší keř, který se pěstuje jak pro svou okrasnou hodnotu, tak pro jedlé plody. Je blízkou příbuznou lokvátu, tedy mišpuli japonské, která však nesnáší silné mrazy a u nás nelze spolehlivě pěstovat venku. Pokud tedy hledáte její náhradu pro naše klima, mišpule obecná nabídne podobné olistění. Pochází z jihozápadní Asie, odkud byla rozšířena zejména do jižní Evropy a odtud do ostatních částí Evropy s mírným klimatem.

Opadavé listy jsou velmi tuhé, oválně vejčité s nápadným a většinou reliéfním žilkováním. Jejich barva je v létě středně zelená a na podzim přechází od bronzově červené do zlatožluté. Bílé, ojediněle slabě narůžovělé květy nezapřou své zařazení do čeledi růžovitých stejně jako například jabloně, kterým jsou velice podobné, ale o mnoho větší – mohou mít až 5 cm do šířky. Vykvétají na olistěném stromě od poloviny do konce jara.

Na konci léta se již tvoří téměř dokonale kulaté, pískově žlutohnědé plody, které jsou nejenom atraktivní na pohled, jsou i jedlé. Zrají dlouho a chuťově jsou poživatelné nejdříve po prvních mrazících, když lehce změknou. Mišpuloví nadšenci doporučují nechat je na stromku ještě tak 1-2 týdny poté a pak dužinu ze změklého plod vytlačit přímo do úst, takže vám v ruce zůstane jenom stopka se slupkou a pár jadérek zevnitř můžete vyplivnout. Vyzrálá dužina je velmi sladká (obsahuje kolem 10% cukru), vynikající chuti. Z mišpulí se vyrábí domácí zavařeniny nebo šťávy, nejlepší jsou však čerstvé, utržené přímo ze stromu třeba v zimě. Rostlina je samosprašná.

Tvar koruny je široce zakulacený. Mišpule není náročná na půdu. Vystačí si s téměř jakoukoli, přednostně vlhčí ale dobře odvodněnou půdou. Ideální zem je středně živná, neutrální až lehce alkalická a vlhká. Nejhezčí bude na plném slunci, kde poroste souměrně a přirozeným tempem, takže není potřeba stříhat. Plně mrazuvzdorná do cca -29°C, pravděpodobně snese i krátkodobý silnější mráz.

Poslední revize 05-01-2010.