Ilex x altaclerensis 'WILSONII'

Stálezelené cesmíny patří k našim nejoblíbenějším keřů, které, přestože v našich podmínkách výborně rostou, byly v minulosti dost zanedbávané. A to je u tak krásné a navíc užitečné dřeviny velká škoda. Cesmína altaklerenská pochází z křížení ilex aquifolium a ilex perado, pravděpodobně z Anglie. Všechny odrůdy vzešlé z tohoto křížení jsou unikátní cesmíny, které se vyznačují většími, téměř beztrnnými listy a některé bujným růstem.

Wilsonii je poměrně vzácná odrůda cesmíny altaklerenské. Nese velké, sytě zelené, velmi lesklé listy, 5-8 cm dlouhé. Jsou oválné až kulaté, zprvu jemně trnité a od výšky přibližně jednoho metru postupně ztrácejí trny a jsou celokrajné. Mladé listy mají lehce bronzový odstín a trávově zelenou barvu. Jedná se o samičí rostlinu, která po opylení samčím kultivarem nese množství velkých, nápadných, jasně červených plodů od podzimu až do jara.

Roste středně rychle do široce oválného tvaru. Větve jsou silné, převážně vzpřímené s kratšími postranními přírůstky. V ideálních podmínkách, například v zemích Beneluxu s vysokou vzdušnou vlhkostí a téměř zanedbatelnými mrazy, dokáže vyrůst v mohutný keř mnoha metrů. U nás roste pomaleji a spíše do hustoty, lze očekávat kolem 4m na výšku a 2-3m do šířky ve věku cca 20 let. Každopádně lze výborně tvarovat a omezovat velikost řezem. Jarní střih v dubnu podporuje větvení, letní – do konce července – je vhodný ke tvarovaní. Neřežte ji do staršího dřeva.

Pěstujte cesmíny na plném slunci nebo v polostínu, přednostně v mírně kyselé až kyselé, lehké a propustné, živné zemi, která bude dobře odvodněná. Nesnáší podmáčení – listy žloutnou a vyholuje spodní větve. V oblastech se silnějšími mrazy doporučujeme najít chráněné místo, kde rostlinu nebude vysušovat mrazivý vítr a zimní slunce. Mrazuvzdorná do cca -23°C.

Poslední revize 04-01-2010