Cornus kousa 'TEUTONIA'

Další z okázale kvetoucích japonských dřínů má jméno Teutonia. Tato odrůda je ceněná nejenom pro množství velkých, bílých květů, ale hlavně pro pravděpodobně nejchutnější plody v rámci celého druhu. Základní druh pochází z Asie a konkrétně tato odrůda je dílem německé školky Wüstenmeyer.

Jednotlivé květy jsou drobounké a složené do malých kuliček, kolem kterých již zjara raší zelené listeny. Do konce května se zvětší a vybarví do čistě bílé barvy, proto se často zaměňují za okvětní plátky. Každý má délku 6 až 8 cm, čímž celé květenství má v průměru 12 až 16 cm. Jelikož se jedná o listeny a nikoli okvětní plátky, výrazně se zvyšuje jeho doba „kvetení“ – mnohdy až na 6 týdnů. Ke konci kvetení se na listenech objevují růžové skvrny.

Japonská svída je samosprašná - nepotřebuje opylovače a na rozdíl od amerického cornusu florida vykvétá až po olistění – na pomezí května a června. Opadavé listy jsou sytě zelené, často s nápadným, světlejším žilkováním, výrazně přišpičatělé a jsou svěšené podobně jako na hrušních, což je někdy mylně považováno za projev nemoci. Na podzim se mění na krásně červené až vínové.

Opylené květy dozrávají v srpnu v růžově červené kuličky podobné ovoci litchi. Teutonia má poměrně velké plody (2 až 3 cm v průměru) a jsou nejenom jedlé, ale i vynikající chuti – něco mezi jahodami, mangem a určitě ucítíte i něco dalšího. Mezi ostatními odrůdami je snáze rozeznáte podle hladší, tenčí a méně hrbolaté slupky, která nebývá hořká a jde sníst i s dužinou. Jen si dejte před sklizní pozor na ptáky - jakmile začnou plody růžovět, najdou si je a sklidí vám je doslova před nosem. V plodech jsou drobná semena.

U nás se běžná výška pohybuje kolem 2-3 metrů a keř je poměrně vzpřímený a hustý bez rozkladitých bočních větví. Přesto časem tvoří typicky japonská, horizontální patra. Je výborný jako solitér, kde vynikne celá stavba, nebo citlivě zasazený do zelené kompozice jiných keřů či stromů, které vhodně doplní. Ve volných krajinách a v zemích s mírnými zimami může dorůst na dvojnásobek.

Japonská svída preferuje kyselejší, vlhčí a středně živnou půdu a dobře snáší větrná místa. Vřele doporučujeme pěstovat ji celoročně zamulčovanou a během letních veder dopřát zálivku navíc. Je skvělá na plné slunce a zvládne i lehký polostín. Stříhání se nedoporučuje, ale je možné co nejdříve po odkvětu. Plně mrazuvzdorná do cca -29°C.

Poslední revize 08-12-2008; 28-02-2018