Picea glauca 'RAINBOW'S END'

Smrk sivý (bílý) je severoamerický druh, kterému se díky jeho původu rovněž přezdívá smrk kanadský. Ve své domovině se jedná zřejmě o nejmrazuvzdornější smrk, jehož rozšíření sahá až k Severnímu ledovému oceánu. Botanický druh je velmi vysoký strom dosahující 30 metrů do výšky, výjimečně i více, ale v Evropě bývá menší a pěstuje se zřídka. Dříve patřil k atraktivním vánočním stromkům, ale Evropa má svých druhů smrku dostatek, navíc se v novém miléniu na Vánoce dává přednost jedlím s neplichlavým a lesklým jehličím. Avšak k jeho atraktivním formám patří zakrslé verze, zejména varieta albertiana, která byla nalezena na přelomu 19. a 20. století v kanadské Albertě jako vrcholový čarověník a roku 1903 představena jako odrůda Conica. Od té doby vzniklo několik desítek odrůd různé barvy a habitu, většinou nízkého vzrůstu.

Rainbow’s End je oblíbená odrůda notoricky známého kuželovitě rostoucího smrku bílého. Přestože byla vyšlechtěna již v roce 1978, stále patří spíše mezi málo viděné speciality. Roste pomaleji než nejznámější Conica a nové výhony jsou zjara jásavě béžové až nažloutlé a v polovině léta nabídne druhou rundu rašení, tentokrát již s nazlátlými konci.

Kónické odrůdy smrku sivého, více než bujně rostoucí druh a odrůdy, mohou častěji trpět na sypavku smrkovou, která napadá jehličí a posléze usychají celé větévky. Většinou se tak děje u nějak oslabených rostlin a pokud zasychání jehliček a větviček odhalíte, nejenže ošetřete vhodným přípravkem proti houbovým chorobám, ale pokuste se upravit pěstební podmínky stromku – zkontrolujte vlhkost a přidejte výživu. Častějším problémem, zejména když je keř v přílišném suchu, nebo je přehnojen dusíkatými hnojivy, bývá sviluška smrková, která vysává šťávu z jehlic, ty pak rovněž seschnou a opadají. Napadení poznáte zanedlouho, když si na rostlině vytvoří pavučinky, po kterých se pohybuje. Funguje na ni více přípravků na hubení savých škůdců.

Zakrslý smrk bílý není náročný na půdní typ, ale nemá rád extrémy, tedy ani příliš mokré podloží, ani moc suchou zem. Nejlépe se mu daří v zahradách s výživnou půdou a rovnoměrným vlhkem na plném slunci, ale zvládá i rozptýlené světlo či lehký polostín. Je to krásná rostlina do nádob, která je dostatečně otužilá, aby mohla stát venku na terase nebo na balkóně po celý rok. Mrazuvzdorný do cca -40°C.

Poslední revize 07-01-2013; 26-12-2023