Rododendron (Yakushimanum) 'SILBERGLANZ'

Takzvané jakutské pěnišníky (rododendrony) byly poprvé objeveny na malém japonském ostrově Yaku (celým jménem Yakushima), nacházejícím se nedaleko jižních břehů Japonska, na začátku dvacátého století. Již na první pohled bylo zřejmé, že co do habitu i odolnosti se jedná o naprosto odlišné a slibné typy. Rostly volně na návětrných, plně osluněných, skalistých lokalitách jako bohaté, nevysoké polštáře a dařilo se jim výborně. První rostliny byly zaslány do Velké Británie v roce 1934 japonským pěstitelem Koichiro Wada a tehdy začalo jejich pozorování spojené se šlechtěním, které dalo vzniknout mnoha úspěšným odrůdám.

Silberglanz patří k velmi oblíbeným hybridům jakutského pěnišníku, který Hans Hachmann vyšlechtil již v roce 1968. Jedná se o okouzlující keř plný jemně růžových poupat a následně bílých, široce zvonkovitých květů s mírně řasenými okraji a světle růžovým přelivem. Květy vyzařují čistotu a vypadají jako z vosku. Plně rozkvetlý keř je zážitek pro oko milovníka těchto rostlin. Kvetení začíná v první dekádě května a pokračuje po 3-4 týdny. Kožovité listy jsou úzce elipčité, temně olivově zelené, mírně vypouklé a lesklé, a na plně vykvetlém keři nejsou téměř vidět. Ve věku 10 let dorůstá pouze kolem 80-90 cm do výšky a o něco více do šířky. Tvoří velmi hustý a kompaktní keř polštářovitého habitu.

U jakutských rododendronů testy prokázaly, že otrhávání květů nemá vliv na spolehlivou násadu květových poupat v dalším roce. Významně ale přispívá k estetice rostliny zejména v době rašení nových listů koncem jara, protože nové výhony nejsou tak dlouhé, aby plně zakryly suché semeníky, vytvořené po odkvetlých květech.

Jakutské rododendrony rostou pomalu, většinou do polštářovitého tvaru. Jejich listy mívají různobarevný semiš ze spodní strany. Jsou zvyklé na plné slunce, kde prospívají stejně dobře jako v polostínu. Plný stín zvládnou také, ale není pro jejich růst ideální. Zem potřebují přiměřeně živnou, chladnou, neustále vlhkou a kyselou (pH 6 a níže). Koření mělce a jejich jemné povrchové kořeny se rozrůstají do stran. Je proto důležité je pěstovat neustále zamulčované nepříliš vysokou vrstvou kůry, aby nevysychaly, ale přitom se nedusily. Výsadbovou jámu udělejte širokou, nikoli hlubokou a zem vylehčete kvalitní rašelinou či listovkou nebo nevápněným kompostem. Nevyžadují přítomnost dusíku v půdě, dávají přednost obsahu železa a fosforu a pomůžete jim pravidelnou aplikací dlouhodobě působícího hnojiva po odkvětu, nebo každoroční nastýlkou dobré zeminy nad jejich kořeny pod kůrový mulč. Nestříhají se. Silberglanz již byl testován v silnějších než běžných mrazech a vydržel -26°C, přesto se předpokládá ještě o něco větší odolnost.

Poslední revize: 23-10-2015