Magnolia virginiana 'HAVENER'

Magnólie viržinská je málo rozšířený klenot z jihovýchodu USA, jež se stala historicky první magnólií na světě, kterou jako samostatný druh vědecky popsal švédský botanik Carl Linnaeus, zakladatel současného dvouslovného pojmenování rostlin a moderní taxonomie. Zapsal ji poprvé v roce 1753 jako jednu z 5 druhů, ale pouhé 4 roky později všechny dosavadní nalezené druhy přesněji zařadil a zápis zrevidoval, čímž vznikly 3 základní druhy: m.virginiana, m.tripetala a m.acuminata. Zajímavé je, že tato rostlina se do Evropy dostala již o téměř 50 let dříve, když ji v roce 1678 jiný anglický botanik John Baptist Banister, tou dobou působící v Severní Americe, poslal do Anglie svému příteli, rovněž úspěšnému botanikovi, biskupovi Henrymu Comptonovi, u něhož poprvé vykvetla. Stala se tak první pěstovanou a množenou magnólií v Británii a to ještě v době, kdy magnólie jako druh neexistovala a byla známá pod svým domorodým jménem ‚talauma‘ díky rostlině objevené Charlesem Plumiérem na francouzském ostrově Martinik.

Odrůda Havener viržinské magnólie nabízí téměř plnokvětý květ, jež čítá až 20 okvětních plátků. Samotný květ je o hodně větší než základního druhu, mívá rozpětí 7 až 11 cm, podle stáří a síly rostliny. Jsou smetanově bílé s růžovými tóny. Ve volné přírodě se nachází na slunných až polostinných lokalitách, většinou ve velmi vlhké až mokré zemi. Proto se jí v angličtině říká mimo jiné ‚mokřadní magnólie‘, ale mnohem trefnější je ‚sweet bay‘ = ‚sladký záliv‘. Tato magnólie totiž kvete tak voňavými květy, že i jeden květ způsobí pocit, že procházíte kolem obchodu s parfémy. Vůně je sladce ovocná a velmi silná, u nás se jí může rovnat snad jen šeřík. Přesto není vtíravá a v žádném případě laciná jako parfém z tržnice. Silné a dobře zakořeněné rostliny kvetou od prvních horkých dnů června až do konce prázdnin, jeden květ po druhém.

Listy jsou z horní strany sytě zelené, lesklé a na rubu nevýrazně zelené až sivé. Jsou poměrně velké, kolem 15 cm dlouhé, baculatě obvejčité a pěkně zaplňují rostlinu. Přestože se magnólie viržinská řadí mezi polo-opadavé druhy a její listy v jižních státech USA zůstávají na rostlině po celý rok, nejsou kožovité. Jsou o trochu pevnější než na opadavých druzích, ale s tuhými listy, jež známe z magnólie velkokvěté, je nelze srovnávat. Čím severněji se pěstuje, o to více listů během zimy opadne a zjara se objeví nové.

Viržinská magnólie vypadá jako dělaná pro naše podmínky, neboť kromě mrazů zón 5 a 6 výborně snáší těžkou a jílovitou půdu, která má tendenci zadržovat vodu. Jediné, co je potřeba upravit, je pH, aby nežloutly listy na znamení chlorózy – zem vylepšete rašelinou. Pěstujete je nejlépe na plném slunci. Mrazuvzdornost rostlin se zralým dřevem byla vyzkoušená jako bezproblémová do -27°C.

Poslední revize 02-02-2016; 10-02-2016