Quercus ilex

Předem zdůrazňuji, že při popisu této dřeviny budu zaujatý – miluji totiž duby. A když narazím na nějaký nový, který mám šanci vyzkoušet, jsem nadšený. O to větší radost pak přichází, když po nějaké době pěstování zjistím, že u nás roste dobře, do krásy a navíc zvládá české zimy. Pak se Chlumcem rozezní jedno velké, hlasité „heuréka!“ 😊

Dub cesmínový (nebo také cesmínovitý, ale tomuto jménu se z důvodu možné záměny s dubem cesmínolistým raději vyhýbáme) je stálezelený strom pocházející z oblasti Středomoří, kde tvořil rozsáhlé porosty stálezelených lesů, ale v současné době je již z velké části vykácen. Poprvé byl popsán v roce 1753 a jeho rodnou oblastí jsou jih Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko, západní Balkán a mírnější pás severní Afriky. Přestože roste na vyprahlých částech kontinentu a Kanárských ostrovů, stále se mnohde dočtete, že nezvládá sucho, což je pravý opak důvodu, proč je vysazován - najde si totiž vodu hluboko v zemi, takže zvládne celé léto bez jediného deště, pročež je hojně vysazován jako odolný strom jihoevropských měst, kde zvládá silnou akumulaci letního tepla, sucha i zadláždění. Roste v nadmořských výškách od 0 do 1400 metrů nad mořem.

Dub cesmínový je samostatným druhem, nejedná se o křížence, i když se v názvu vyskytují 2 druhy: dub a cesmína. Naopak on sám je předchůdcem a rodičem mnoha následných poddruhů a variet včetně známého polo-opadavého dubu Turnerova. Popsat listy dubu cesmínového je docela oříšek, neboť je velice variabilní co do tvaru i barvy. Většinou je mírně zvlněný, někdy s okraji výrazně stočenými dolů, 3-6 cm dlouhý a různě široký, s několika drobnými zoubky nebo krátkými ostny směrem ke špičce, které se vytrácejí spolu s věkem a výškou rostliny, která se již nemusí bránit před okusem zvěře. Vždy je velice lesklý, kožovitý a má stříbrošedý rub. Mladé listy jsou svěže zelené až olivově stříbřité a dozrávají do středně až velmi temně zelené. Některé selekce s výjimečně tvarovanými listy získaly vlastní poddruhová či odrůdová jména jako např. lanceolata, integrifolia, rotundifolia, oleifolia nebo gracilis. Starší rostliny tvoří drobné, podlouhlé, tmavě hnědé, lesklé žaludy se světlou čepičkou.

Růst této dřeviny je v mládí vcelku rychlý a prutovitý - dokáže přirůstat od 30 cm do 1 metru za rok, ale jakmile získá sílu a potřebnou velikost, růst se výrazně zpomalí a začne zahušťovat a stává se každým rokem krásnější. Mladší kusy jsou spíše sloupovité a silnější a starší duby rozevírají ploše kulovitou až hřibovitě širokou korunu, která se více ukáže, pokud jej pěstujete jako stromy s kmenem a korunou. Stromy jsou překrásně husté a tvarované samy od sebe a nabízí typicky dubovou podívanou, příjemný stín a listy po celý rok. Keřovitě rostoucí kusy se používají jako husté a dlouhověké živé ploty a větrolamy.

Cesmínový dub jsme začali testovat po roce 2010. Mladé rostliny s měkkými pletivy neměly šanci na přežití zimy, ale jakmile se jednalo o rostliny s matnou a šedavou borkou, tedy zralým dřevem, byli jsme překvapeni, jak výborně české zimy zvládl. Na své zahradě v Chlumci mám poddruh oleifolia s úzkými listy ve stromově formě, který dělá velkou parádu už od roku 2013 a zvládl již běžné zimy zóny 6 i prudké střídání teplot konce zimy.

Dub cesmínový se spokojí s téměř jakoukoli dobře propustnou půdou, aby mu zejména v zimě nestála voda u kořenů, které by shnily. Rovnoměrné vlhko po výsadbě mu umožní dobře zakořenit, ale zálivka v následných letech již není nutná. Má rád hodně slunce a teplo, není tudíž vhodné jej vysazovat v okrajových částech zóny 6 do otevřených poloh (vršek kopce, rozlehlá planina apod.). Pro pěstování ve středoevropských podmínkách je nutné vybírat a vysazovat pouze kusy se zralým dřevem, které již mráz nepoškodí. Řez je možný zjara před rašením. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je -24°C.

Poslední revize 19-09-2016