Rhododendron (Yakushimanum) 'PRINCIPESSA'

Takzvané jakutské pěnišníky (rododendrony) byly poprvé objeveny na malém japonském ostrově Yaku (celým jménem Yakushima), nacházejícím se nedaleko jižních břehů Japonska, na začátku dvacátého století. Již na první pohled bylo zřejmé, že co do habitu i odolnosti se jedná o naprosto odlišné a slibné typy. Rostly volně na návětrných, plně osluněných, skalistých lokalitách jako bohaté, nevysoké polštáře a dařilo se jim výborně. První rostliny byly zaslány do Velké Británie v roce 1934 japonským pěstitelem Koichiro Wada a tehdy začalo jejich pozorování spojené se šlechtěním, které dalo vzniknout mnoha úspěšným odrůdám.

Principessa - z italštiny princezna a přeneseně princeznička - je skvěle vybrané, trefné jméno pro tuto romantickou, jak z kresleného zámku vypůjčenou odrůdu pěnišníku. Velké květy se otevírají z výrazně růžových poupat do světlounce růžových květů, které se po úplném rozevření změní téměř na bílé, ukazujíc svůj nápadný klenot ve formě drobného, svítivě červeného očka uprostřed, jež vypadá jako oko ibišků. Okraj květů je zvlněný a propůjčuje vzhled nadýchané barokní sukně. Neopadavé, kožovité listy jsou středně zelené, podlouhle elipčité a mírně lesklé. Keř roste pomalu a souměrně do přibližně stejné výšky a šířky kolem jednoho metru. Vyšlechtil Frank Fujioka ze státu Washington v USA.

U jakutských rododendronů testy prokázaly, že otrhávání květů nemá vliv na spolehlivou násadu květových poupat v dalším roce. Významně ale přispívá k estetice rostliny zejména v době rašení nových listů koncem jara, protože nové výhony nejsou tak dlouhé, aby plně zakryly suché semeníky, vytvořené po odkvetlých květech.

Jakutské rododendrony rostou pomalu, většinou do polštářovitého tvaru. Jejich listy mívají různobarevný semiš ze spodní strany. Jsou zvyklé na plné slunce, kde prospívají stejně dobře jako v polostínu. Plný stín zvládnou také, ale není pro jejich růst ideální. Zem potřebují přiměřeně živnou, chladnou, neustále vlhkou a kyselou (pH 6 a níže). Koření mělce a jejich jemné povrchové kořeny se rozrůstají do stran. Je proto důležité je pěstovat neustále zamulčované nepříliš vysokou vrstvou kůry, aby nevysychaly, ale přitom se nedusily. Výsadbovou jámu udělejte širokou, nikoli hlubokou a zem vylehčete kvalitní rašelinou či listovkou nebo nevápněným kompostem. Nevyžadují přítomnost dusíku v půdě, dávají přednost obsahu železa a fosforu a pomůžete jim pravidelnou aplikací dlouhodobě působícího hnojiva po odkvětu, nebo každoroční nastýlkou dobré zeminy nad jejich kořeny pod kůrový mulč. Nestříhají se. Principessa prozatím zvládla mrazy až -24°C a předpokládá se ještě o něco silnější odolnost.

Poslední revize 25-01-2017