Rhododendron (yakushimanum) 'ANILIN'

Takzvané jakutské pěnišníky (rododendrony) byly poprvé objeveny na malém japonském ostrově Yaku (celým jménem Yakushima), nacházejícím se nedaleko jižních břehů Japonska, na začátku dvacátého století. Již na první pohled bylo zřejmé, že co do habitu i odolnosti se jedná o naprosto odlišné a slibné typy. Rostly volně na návětrných, plně osluněných, skalistých lokalitách jako bohaté, nevysoké polštáře a dařilo se jim výborně. První rostliny byly zaslány do Velké Británie v roce 1934 japonským pěstitelem Koichiro Wada a tehdy začalo jejich pozorování spojené se šlechtěním, které dalo vzniknout mnoha úspěšným odrůdám.

Co se asi tak stane, když zkřížíte červenou a bílou odrůdu
rododendronu? Samozřejmě růžový! Možná s tím německý šlechtitel Hans Hachmann počítal, možná byl překvapený, to už se nedozvíme. Nazval ji Anilin (přesně jako ty jedovaté barvičky, kterými krmil králíky malý Jirka Škopek) a představil ji v roce 1968. Jedná se o trochu rychleji rostoucí druh jakutského pěnišníku s mírně řasenými květy, jež se otevírají z růžových poupat do středně růžových květů a po 1 až 2 týdnech blednou do světle růžové barvy zvenčí a zevnitř s růžovým nádechem při okrajích a téměř bílým hrdlem. Neopadavé listy jsou velmi pěkné, dlouhé, protáhle elipčité s okraji stočenými dolů, tmavě zelené a mírně lesklé. Roste do o něco větší šířky než výšky do vzdušnějšího habitu, než jsme u jakutských hybridů zvyklí. Dává přednost plnému slunci.

U jakutských rododendronů testy prokázaly, že otrhávání květů nemá vliv na spolehlivou násadu květových poupat v dalším roce. Významně ale přispívá k estetice rostliny zejména v době rašení nových listů koncem jara, protože nové výhony nejsou tak dlouhé, aby plně zakryly suché semeníky, vytvořené po odkvetlých květech.

Jakutské rododendrony rostou pomalu, většinou do polštářovitého tvaru. Jejich listy mívají různobarevný semiš ze spodní strany. Jsou zvyklé na plné slunce, kde prospívají stejně dobře jako v polostínu. Plný stín zvládnou také, ale není pro jejich růst ideální. Zem potřebují přiměřeně živnou, chladnou, neustále vlhkou a kyselou (pH 6 a níže). Koření mělce a jejich jemné povrchové kořeny se rozrůstají do stran. Je proto důležité je pěstovat neustále zamulčované nepříliš vysokou vrstvou kůry, aby nevysychaly, ale přitom se nedusily. Výsadbovou jámu udělejte širokou, nikoli hlubokou a zem vylehčete kvalitní rašelinou či listovkou nebo nevápněným kompostem. Nevyžadují přítomnost dusíku v půdě, dávají přednost obsahu železa a fosforu a pomůžete jim pravidelnou aplikací dlouhodobě působícího hnojiva po odkvětu, nebo každoroční nastýlkou dobré zeminy nad jejich kořeny pod kůrový mulč. Nestříhají se. Anilin je velice odolný, již zvládl bez poškození -27°C a předpokládá se ještě o něco silnější odolnost.

Poslední revize 26-01-2017