Metasequoia glyptostroboides

Jedna zahradnická legenda 20. století praví toto: celá staletí se věřilo, že metasekvoje jsou pohřbeny jen ve zkamenělinách stejně jako trilobiti. Až v roce 1941 byly v Číně nalezeny živé exempláře, které byly okamžitě podrobeny botanickému výzkumu, nadšeně množeny a následně vydány do světa jako nově vzkříšení obyvatelé naší prehistorie. Kdo by nechtěl mít doma strom z doby dinosaurů! Jenže. Sami dobře víte, jak je to s legendami – každá huba si na ní něco přidá. Do roku 2000 se na té legendě přiživilo tolik lidí nejen z médií, ale i z akademických kruhů, kde každý hledal lesk pro svou prestiž, že botanik Jinshuang Ma z Brooklynské botanické zahrady se rozhodl jít po pravých stopách a vysledovat pravdivý příběh, který zveřejnil hned ve dvou odborných pojednáních z let 2002 a 2003 následovně:

Roku 1943 čínský botanik Zhan Wang posbíral první semena a nalámal pár větviček z jediného nalezeného exempláře, a aniž by si byl vědom jejich důležitosti, protože rostlinu chybně pojmenoval jako Glyptostrobus pensilis, je odeslal je do univerzity v Nanjingu profesoru W.C. Chengovi. Tam odhalili omyl a ohromeni jeho nálezem se zjara roku 1946 rozhodli vyslat svého studenta C.T. Hwa na místo nálezu do takzvaného Údolí metasekvojí, aby posbíral více semen. Nakonec jich bylo několik kilogramů (!) a když si uvědomíme, že velkou část cesty musel pěšky, jeho zásluhy jsou přímo úměrné tíze jeho batohu. Semena následně z univerzity rozeslali na neuvěřitelných 76 adres po celém světě – od botanických zahrad a škol až po soukromé sběratele. Celá akce vzbudila senzaci a obrovský mediální zájem, že se na ní přiživilo mnoho lidí a zapříčinila mnoho dohadů i svárů mezi botanickými kapacitami.

Poválečný útlum vztahů mezi komunistickou Čínou a kapitalistickým Západem na nějakých 30 let ukončil téměř veškerou komunikaci včetně té botanické, což mělo za následek žádná další semena z Číny. Stejně jako nouze naučila Dalibora housti, pěstitelé v jiných zemích si museli vystačit s tím, co měli, a tak přirozeně zkusili i vegetativní množení. S nadšením zjistili, jak snadno se metasekvoje množí pomocí řízků, a navíc že je odolná snad všem nemocem a škůdcům. Díky nim je dnes tato dřevina již snadno dostupná v každé dobré školce a díky občasné variabilitě existuje dost atraktivních odrůd (ke dnešnímu dni 29 registrovaných) vhodných i do menších zahrad.

Tato krasavice – ano, metasekvoje je ona - s měkkým jehličím se často zaměňuje s tisovcem, protože oba jsou opadavé jehličnany s až podezřele podobným vzezřením jehlic. Barva je šťavnatě zelená od jara do konce léta a na podzim, před opadáním, se mění do sytě žluté až rezavě měděné. Jedná se o velmi úzce kuželovitý strom s mohutným terminálem, jehož borka je snad ještě hezčí než sytě zelené jehličí – je nápadně vláknitá až vrásněná, světle šedohnědá, starším kmenům se odlupují větší pruhy a obnažuje se hladší, červenohnědá tkáň.

V mládí, což je pro tuto dlouhověkou dřevinu asi tak do 15-20 let věku, roste dost rychle a zpomalí se po dosažení cca 10 metrů výšky. Řez je možný na konci zimy, ale není nutný, protože metasekvoje sama o sobě roste souměrně a hustě. Pouze mladé rostliny si můžete vytvarovat, aby byly co nejdříve pěkné. Vypadá krásně v kombinaci s převislými stromy - např. smuteční vrbou se zlatými větvemi nebo v kombinace se stromy s ploššími korunami. Díky štíhlému habitu se vejde i do středně velké zahrady nebo městské aleje.

Metasekvoje je blízce příbuzná s tisovcem (taxodium distichum) a stejně jako on miluje vlhčí zem. Některé prameny dokonce uvádějí, že kořeny mohou částečně stát v mělké vodě. Máme vyzkoušené, že výborně prosperuje v lehce podmáčené, vododržné zemi, ale v bahně jsme jej ještě nepěstovali. Zem by měla být dostatečně živná. Přestože je plně otužilá, uvítá teplé osluněné stanoviště. Plně mrazuvzdorná do cca -29 °C.

Poslední revize 01-01-2007; 16-01-2017; 02-04-2023