Elaeagnus x ebbingei 'COASTAL GOLD'

V západní Evropě nazývají hlošiny díky stříbřité barvě olistění ruská oliva, i když toto přízvisko platí spíše pro hlošinu úzkolistou s opadavými úzkými listy, který se s úspěchem vysazuje v nehostinných podmínkách jako imitace olivy. Hlošina Ebbingeova vznikla samovolným zkřížením e. macrophylla s velkými, zakulacenými, neopadavými listy a divoce a beztvaře rostoucím e. pungens s užšími listy a mnoha trny. V encyklopedii se dozvíte, že ji objevil roku 1929 holandský botanik Simon Doorenbos (1891-1980) a pojmenoval ji na počest jiného botanika J.W.E. Ebbinge, rovněž z Nizozemí. Mnoho let poté se ale zjistilo, že už roku 1909 vzniklo jméno elaeagnus x submacrophylla, které keři dala švýcarská botanička Camille Servettaz (1870-1947), která tuto mutaci zaregistrovala o více než 20 let dříve. Přesto celý svět doposud zůstává u jména ebbingei.

Coastal Gold je pestrolistá odrůda stálezelené hlošiny Ebbingeovy, jež vznikla stejně jako většina jejích sester – přirozenou mutací základního druhu, či spíše prvotního hybridu. Její listy mají tmavě zelené okraje a sytě žlutý vnitřek, který může zabrat až 80% plochy listu, tedy probarvení podobné odrůdám Limelight nebo Eleador. Pokud si říkáte, co bylo tak významného, že šlechtiteli stálo za to se jí zabývat, tak se podívejte na tvar vejčitých listů – jsou mnohem širší, baculatější, ale stále zakončené výraznou špičkou. A hlavně – nejsou ploché. Vypadají tak trochu, jako když svalovec ukazuje břišáky a mohou mít i mírně zvlněný okraj. Jsou neopadavé, kožovité a lesklé. Mladé listy raší světlounce zelené až stříbřité, vybarví se přibližně do měsíce.

Coastal Gold je velmi stabilní v barevnosti listů, řečeno botanicky méně reverzují do původní zelené a když se tak stane, pak se jedná o celou větev od jejího kořene – stačí ušmiknout a basta. Oranžově hnědá barva větviček je výraznější s příchodem chladného podzimního počasí. Keř roste vcelku rychle, přibližně 40 až 60 cm za rok a mladé větve se mírně sklánějí, takže keř získává lehce přepadavý, uvolněný habitus. Pro tvarování i udržení v menší velikosti lze od jara do podzimu jakkoli stříhat, snáší i hluboký zmlazovací řez do staršího dřeva.

Stálezelené hlošiny jsou ceněné nejenom pro své pestré listy a rychlý růst, na podzim navíc nabízejí kvetení. Květy jsou drobné a málo nápadné, zato jejich vůně je nepřehlédnutelná, měly-li by nosy čím hledět. Za teplých a slunečných dnů podzimu se jejich vůně rozléhá na několik metrů kolem, je velmi příjemná a sladká, něco mezi šeříkem a karafiáty. Pokud je mírná zima, někdy v půlce jara (květen) dozrávají malé plody. Jsou to sytě červené, cca 1,5 cm dlouhé oválky s peckou. Chuť připomíná sladké višně. Nejlepší jsou, když začnou samy opadávat.

Hlošina Ebbingeova není náročná na živiny v půdě ani na pH reakci. Každopádně potřebuje na zimu zamulčovat, aby se omezilo rychlé promrzání horních kořenů. V regionech se silnějšími mrazy doporučujeme sázet do zimního stínu. I po silných zimách výborně a silně obráží z nepoškozeného dřeva. Nesnáší zamokřená místa. Je plně mrazuvzdorná do cca -23 °C a při nižších teplotách pouze ztrácí horní listy, ale dřevo většinou vydrží. Pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte.

Poslední revize 05-02-2019; 19-11-2022