Ilex aquifolium 'INGRAMII'

Cesmína ostrolistá je jeden z nejběžnějších druhů stálezelených dřevin evropského původu. Nejvíce jich najdete v pásech vlhčího podnebí s mírnými zimami, jako jsou britské ostrovy, teplejší oblasti Německa, severní Francie a státy Beneluxu, kde rostou přirozeně v lesích a remízkách. U nás se pěstují bez problému, ale v přírodě je samovolně množit neuvidíte, pouze výjimečně, pokud tam ptáci zanesou semena z nějaké zahrady. Díky lesklým listům, které mohou být i vícebarevné, jsou oblíbené v okrasných zahradách. Odrůdy s ostřejšími listy se využívají jako přirozené bariéry proti zvěři a do živých plotů (musel jsem to oddělit, jinak bych člověka zařadil mezi zvěř …, ne, tohle nebudeme rozebírat).

Ingramii
je samčí odrůda cesmíny, jejíž původ ani šlechtitele se mi nepodařilo vypátrat. Známá byla již před rokem 2000, ale v pěstebních školkách a v prodeji se začíná objevovat až kolem roku 2015. Jedná se o velmi atraktivní kousek s hustě zoubkatými, panašovanými listy. Jejich základní tmavě zelenou barvu doplňuje stříbřitě bílé mramorování a melíry, které na rostlině vypadá skvostně jako jinovatka. Navíc mladé lístečky jsou výrazně růžové a dozrávají přes vínovou opět do zelené.

Větvičky jsou temně vínové a poměrně vzpřímené, listy jsou podél nich pěkně úhledně a hustě poskládané. Rostlina umí vytvořit pár plodů, ale nenesou semena (samec). Roste středně rychle (15-25 cm) za rok do výšky kolem 1,8m. Často tvoří reverze – větve s původním tvarem listu pouze v zelené barvě, ty je nutné co nejdříve odřezat, abyste zachovali panašovanou rostlinu.

Pro tvarování lze stříhat v polovině léta, pro podporu zahuštění větví na jaře (po mrazech). Jako každá cesmína i tato potřebuje živnou, kyselou, v mládí raději neustále vlhkou (přesto dobře odvodněnou) zem. V našich podmínkách je výborně mrazuvzdorná do cca -27°C.

Poslední revize 29-01-2020