Paeonia itoh 'BARTZELLA'

Hybridní pivoňku itoh vytvořil japonský šlechtitel Toichi Itoh, který v roce 1948 zkřížil hybridní křovitou pivoňku paeonia x lemoinei a bylinnou pivoňku paeonia lactiflora ‚Kakoden‘. Úspěch se dostavil v podobě 9 rostlin, které vypadaly tak krásně jako dřevité pivoňky, ale rostly spolehlivě jako ty bylinné. Protože Itoh zemřel brzy poté - v roce 1956, nedožil se prvního kvetení svých hybridů a málem se na jeho průlomový počin zapomnělo, ale americký zahradník Louis Smirnow se zasadil o to, aby se v jeho úspěchu pokračovalo a koncem 60.let minulého století získal od Itohovy vdovy povolení k zapsání patentu na 4 z jeho výpěstků. To umožnilo jejich použití k následnému křížení a jednou z prvních známých odrůd se stala Bartzella, kterou vyšlechtil Roger Anderson a protože se pivoňky itoh daly do té doby množit pouze vegetativním dělením, zájem vzrostl natolik, že jedna rostlina se koncem 90.let prodávala za neuvěřitelných 1.000 US dolarů. Po roce 2000 se podařilo vyvinout laboratorní metodu množení, která doposud selhávala a rostlin i nových odrůd je čím dál více a i když jsou stále velmi drahé, jejich cena je rok od roku dostupnější.

Pivoňka Bartzella se považuje za první žlutou hybridní pivoňku itoh vůbec. Její květy jsou úchvatné – jsou sytě žluté v teplém odstínu, plné a každý okvětní plátek má u středu červený plamínek, což květu a jeho barvě dodává na sytosti. Kvete na pomezí kvetení dřevitých a bylinných pivoněk – tedy přibližně od poloviny května do poloviny června a, pokud se poté seřízne až k zemi, umí v létě vykvést v menší síle znovu. Listy jsou děleně, tmavě zelené s vínovým přelivem a na podzim, než opadají, se zbarví do několika odstínů oranžové, šarlatové, vínové a žluté. Stonky jsou dostatečně vysoké i pro použití jako řezané květiny a výborně drží i po dešti. Dospělé rostliny tvoří husté trsy o výšce a šířce kolem 80-100 cm.

Pivoňky itoh porostou v jakékoli propustné půdě neutrální až mírně kyselé reakce na plném slunci nebo v lehkém polostínu s dobrým prouděním vzduchu. Mají rády rovnoměrné vlhko, ale po zakořenění nejsou náročné na zálivku. Na jaře odřežte zaschlé loňské stonky těsně nad zemí a dejte pozor, ať neponičíte přeživší živá očka na podzemních částech stonků. Mrazuvzdorné do min. -29°C, možná ještě o pár stupňů níže (netestováno).

Poslední revize 09-07-2020