Gentiana septemfida var. lagodechiana

Gentiana septemfida var. lagodechiana
hořec sedmiklaný
hořec sedmiklaný
VZRŮST | nízký nebo půdopokryvný |
---|---|
nízká trvalka | |
BĚŽNÁ VÝŠKA | 0.1-0.1m |
BĚŽNÁ ŠÍŘKA | 0.2-0.3m |
KATEGORIE LIST | listnatý opadavý |
BARVA LISTŮ |
![]() |
KATEGORIE KVĚT | nápadné květy |
BARVA KVĚTŮ |
![]() ![]() |
DOBA KVETENÍ | červenec - září |
NÁROKY NA SLUNCE | slunce |
USDA zóna (nejnižší) | 4 (do -34°C) |
KÓD ZIMNÍ OCHRANY | |
PRO ZÓNY 5+6 |
![]() |
PRO ZÓNU 7 |
![]() |
ZAŘAZENA DO KATEGORIÍ |
Trvalky a cibuloviny Květy v létě |
Jedna z nejkrásnějších skalkových trvalek a zároveň jedna z mála rostlin s opravdu modrými květy se jmenuje hořec. Celý rod čítá na asi 400 druhů, které se mezi sebou velmi úspěšně kříží.
Hořec sedmiklaný je nenáročný druh této trvalky pocházející z nepříliš suchých ale velmi slunných oblastí od Kavkazu přes Turecko, Írán až do střední Asie. Jeho varieta lagodechiana se od původního druhu liší tmavší barvou květů a poléhavými stonky, takže rostlina má větší tendenci vytvářet dříve husté pokryvy. Ale roste obzvlášť pomalu, tak si na pěkný koberec počkáte.
Květy jsou v typickém tvaru hlubokého kalichu, jež se rozvírá pěkně doširoka. Kalich je zvenčí tmavě purpurový, zevnitř světlejší s nápadnými žilkami a konce okvětních plátků nabídnou sytou, až inkoustově sytou modř. Mezi lalůčky tvoří drobné chocholky z roztřepených konců okvětních plátků. Květy ční vzhůru k nebi a otevírají se pouze za plného slunce přibližně od poloviny července až do začátku října. Jako pěkný kontrast funguje světlejší zelená drobných, elipčitých listů. Celá rostlina je jen asi 8 cm vysoká.
Hořec nepotřebuje žádnou péči. Vyžaduje vlhkou ale dobře propustnou půdu na osluněné stráni, skalce nebo při okrajích trvalkových záhonů. Tento druh údajně snáší i mírný polostín, což znamená, že alespoň část dne potřebuje zásah přímého slunce, jinak nebude chtít otevřít květy. Půda by měla být živná, spíše neutrální. Odolává teplotám až do cca -34°C.
Poslední revize 18-11-2020
Hořec sedmiklaný je nenáročný druh této trvalky pocházející z nepříliš suchých ale velmi slunných oblastí od Kavkazu přes Turecko, Írán až do střední Asie. Jeho varieta lagodechiana se od původního druhu liší tmavší barvou květů a poléhavými stonky, takže rostlina má větší tendenci vytvářet dříve husté pokryvy. Ale roste obzvlášť pomalu, tak si na pěkný koberec počkáte.
Květy jsou v typickém tvaru hlubokého kalichu, jež se rozvírá pěkně doširoka. Kalich je zvenčí tmavě purpurový, zevnitř světlejší s nápadnými žilkami a konce okvětních plátků nabídnou sytou, až inkoustově sytou modř. Mezi lalůčky tvoří drobné chocholky z roztřepených konců okvětních plátků. Květy ční vzhůru k nebi a otevírají se pouze za plného slunce přibližně od poloviny července až do začátku října. Jako pěkný kontrast funguje světlejší zelená drobných, elipčitých listů. Celá rostlina je jen asi 8 cm vysoká.
Hořec nepotřebuje žádnou péči. Vyžaduje vlhkou ale dobře propustnou půdu na osluněné stráni, skalce nebo při okrajích trvalkových záhonů. Tento druh údajně snáší i mírný polostín, což znamená, že alespoň část dne potřebuje zásah přímého slunce, jinak nebude chtít otevřít květy. Půda by měla být živná, spíše neutrální. Odolává teplotám až do cca -34°C.
Poslední revize 18-11-2020
VELIKOSTI A CENY
Vysvětlivky
|