Magnolia x thompsoniana

Šácholan Thompsonův vznikl kolem roku 1808, když pan Thompson ze školky v londýnské čtvrti Mile End našel mezi několika semenáči m. virginiana nápadně odlišnou rostlinu s většími listy. Rozhodl se ji pozorovat a měl za to, že se jednalo o samovolnou mutaci, tak ji pojmenoval jednoduše m. virginiana var. major. Vůbec si neuvědomil, že opodál rostoucí magnólie tříplátečná by mohla mít svůj podíl na novince. Měla. Přišel na to až o 24 let později přírodovědec a malíř Jean Henri Jaume Saint-Hilaire, který v ní rozpoznal znaky obou zmíněných druhů, čímž světu dal historicky prvního (přírodního) magnóliového křížence a to ještě 12 let před m. x soulangeana (záměrně vyšlechtěnou), roku 1832.

Šácholan Thompsonův patří dnes již ke sběratelským raritám, protože díky mrazuvzdornosti kolem -24 °C se v 19. století, kdy každá druhá zima byla třikrát horší než ty současné, se v komerčním pěstování moc neujala. Což je velká škoda a současní pěstitelé magnólií si to uvědomují a znovu ji množí a nabízejí. Tvoří totiž neuvěřitelně voňavé a velké květy, které po m. virginiana zdědily sladkou vůni a po m. tripetala rozpětí až 15 cm. Mají miskovitý tvar, oválné okvětní plátky smetanově bílé barvy a vykvétají až na plně olistěné rostlině začátkem léta – v červnu na 4-6 týdnů.

Roste velmi rychle do poněkud neučesaného keře nepředvídatelného tvaru i výšky. Mladé větvičky jsou zelené. Nejčastěji jsou popisované keře o výšce mezi 3 a 4 metry, ale najdou se i solitérní a letité exempláře dvojnásobných rozměrů. Oválně obvejčité, 15-25 cm dlouhé listy se považují za polo-opadavé, ale u nás opadají vždy, jsou svěže zelené svrchu a stříbrošedé zespod.

Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, nesjpíše jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2 m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá – nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Ocení stanoviště chráněné před ostrým větrem a zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Mrazuvzdorná je do min. -24 °C.

Poslední revize 09-12-2020