Ceanothus thyrsiflorus 'VICTORIA'

Jednou jsem si z Belgie přivezl takový pěkný malý keřík s drobnými, lesklými listy. Upoutal mě barvou listů a zvláštní stavbou větviček a hustotou. A protože mi belgický zahradník řekl, že si není jistý, zda v českých podmínkách přežije zimu, rozhodl jsem se jej vyzkoušet. Pokus stál za to - tolik květů každý rok a v takové barvě jste ještě nezažili!

Jedná se o zpododěr jménem "Victoria". Tak blankytně modrou barvu květů jsem na žádné jiné rostlině ještě neviděl. Není to nafialovělá nebo modrofialová, kterou zahradníci vydávají za modrou. Je to opravdu modrá. A modrá je dobrá. Kvete na začátku léta drobnými latami květů, kterými je keř neskutečně obsypán, takže na nějaký čas téměř zakryje olistění. U nás vykvétá v červnu a kvete skoro měsíc. Květní laty jsou takové oválné hlavičky. Oválné listy jsou neopadavé, tmavě zelené, lesklé, pouze 2-3 cm velké a mají nápadné žilkování, které přechází až do vrásnění. Při rozemnutí mají zvláštně kořeněnou vůni podobnou vůni borůvčí.

V Anglii a v zemích s mírnějšími zimami roste velmi bujně do cca 3m. V našich podmínkách roste do přibližně stejné výšky a šířky. Dobře zakořeněné rostliny dokáží přirůst až 30 cm za rok, což z něj činí výbornou rostlinu pro tvarování. Zároveň tím dává najevo svou nezničitelnost, takže i když by omrznul, znovu bujně obráží z neponičeného dřeva. V Kalifornii z něj mají impozantní živé ploty. Na to si u nás asi budeme muset nechat zajít chuť, ale i u nás jej vřele doporučujeme stříhat a to na začátku července – těsně po odkvětu. Rostlina zhoustne a vytvoří husté větvení podél hlavního terminálu, čímž bude více krytá a odolná v zimě. Nestříhané rostliny mohou za několik let vypadat lehce koštětovitě (toť nový botanický termín).

Nyní malá vsuvka pro botanické detailisty: fakt, ale opravdu fakt nemůžu za to, že se ve světě vyskytuje pod dvojím druhovým pojmenováním. Tedy ceanothus thyrsiforus a ceanothus impressus. Dokonce jsem se z některých zdrojů dozvěděl, že jde zřejmě o křížence, tudíž by druhové jméno neměl mít žádné, maximálně „x“. Na základě fundované rady měníme na konci roku 2008 druhové jméno na thyrsiflorus a to zejména díky tvaru a velikosti listů. Dík za rozluštění hádanky posíláme nadšenému botanikovi do Kanady.

Pro dobrý růst potřebuje zasadit do propustné půdy bohaté na živiny, raději mírně kyselé, aby netrpěl na chlorózu (žloutnutí listů díky nedostatku nebo nevstřebávání železa z půdy). V podmáčené půdě jsme o jeden kus po zimě přišli, nikoli kvůli mrazu, ale díky shnilým kořenům. Nedoporučujeme používat hnojiva pro rychlý růst, neboť sám od sebe roste rychle a měkké výhony by nestihly do zimy vyzrát. Pouze můžete použít selektivní hnojivo na tvorbu květů či zeleň listů nebo pomalu rozpustná hnojiva. Dobře zamulčujte silnou vrstvou kůry hlavně před zimou. Pro spolehlivé přezimování je nezbytné rostlině najít místo, kde bude chráněná před nejostřejším větrem a kde bude osluněná v létě, ale v zimním stínu, který by jí při dlouhodobém oslunění pálil listy.

Každopádně jsme si vyzkoušeli, že je skvěle mrazuvzdorný do cca -16 až -18°C. Při nižších teplotách je potřeba jej přikrýt dvojí nebo trojí vrstvou bílé netkané textilie, která jej dočasně ochrání před prudkými výkyvy teplot. Nikdy jej nebalte hned na podzim, ale pouze v případě těchto silných mrazů a jen na nejnutnější období, aby rostlina nezchoulostivěla a slunce ji po dlouhém zakrytí nespálilo listy. Takováhle kráska za trochu práce opravdu stojí!

Poslední revize 30-12-2007.