Pinus nigra ssp. nigra (austriaca)

Borovice černá byla poprvé popsána v roce 1785 rakouským botanikem Johannem Arnoldem (nikoli Schwarzeneggrem!), čímž Rakousku zajistila celosvětovou borovou slávu. Pochází z Rakouska, odkud se postupně dostala do sousedních zemí, kde na některých lokalitách vytlačuje původní borovici lesní. Těžko říci, zda je to dobré, protože příroda potřebovala odolnější druh jako náhradu těch choulostivějších v rychle se měnícím klimatu, či špatné, protože lze považovat za invazní. Každopádně je zjevné, že se jedná o odolný druh, který i přes původní obavy z choulostivosti již přestál silné mrazy až –40 °C stejně jako vysoké teploty Severní Afriky.

Z důvodu značné proměnlivosti tohoto druhu a návazně široké oblasti výskytu se pro lepší orientaci borovice černá rozdělila do podskupin. Ta naše – tedy středo a západoevropská se jmenuje pinus nigra ssp. nigra a často se uvádí i synonymum austriaca jako uznání její domoviny. Nese tmavě zelené, mírně lesklé, tuhé a velmi dlouhé jehlice o délce 10-15 cm, jež vyrůstají ve svazcích po dvou. Roste středně rychle až rychle (20-40 cm za rok) do bohatě větveného, symetrického stromu, který si dlouho ponechává spodní větve, pokud je na plně osluněném místě. V opačném případě (v lesním zápoji) odpadávají a koruna se dere rychleji vzhůru za sluncem. Je ideální jako větrolam stejně jako krásný solitér ve větší zahradě.

Borovice potřebují plné slunce a dobře odvodněnou zem. Na pH půdy příliš nezáleží, jen by neměla být přespříliš vápenatá. Po zakořenění snáší sucho. Hnojení není nutné. Řez je možný zjara před rašením nebo koncem léta a to pouze na větvích s jehlicemi. Popřípadě lze tvarovat odlamováním nových výhonů (tzv. svíček) na jaře, nebo jejich krácením. Při pěstování v nádobách bude dříve ztrácet starší jehlice. Mrazuvzdorná do cca -40°C.

Poslední revize 27-11-2010; 06-03-2020