Prunus laurocerasus 'ZABELIANA'

Prunus laurocerasus 'ZABELIANA'
bobkovišeň lékařská
bobkovišeň lékařská
VZRŮST | střední keř |
---|---|
BĚŽNÁ VÝŠKA | 1-1.3m |
BĚŽNÁ ŠÍŘKA | 1-3m |
KATEGORIE LIST | listnatý stálezelený |
BARVA LISTŮ |
![]() |
KATEGORIE KVĚT | méně nápadné, zajímavé květy |
BARVA KVĚTŮ |
![]() |
DOBA KVETENÍ | duben - květen |
NÁROKY NA SLUNCE | slunce a polostín a stín |
NÁROKY NA PŮDU | kyselá (s vysokým obsahem rašeliny) |
NÁROKY NA VLHKOST PŮDY | mírně vlhká ale s dobrou drenáží |
USDA zóna (nejnižší) | 5b (do -27°C) |
KÓD ZIMNÍ OCHRANY | |
PRO ZÓNY 5+6 |
![]() |
PRO ZÓNU 7 |
![]() |
ZAŘAZENA DO KATEGORIÍ | Stálezelené listnáče |
Naše zahradnictví se specializuje na stálezelené listnáče a nabízí vám co možná nejširší sortiment velmi kvalitních, otužilých rostlin. Bobkovišeň lékařská (nebo také střemcha vavřínolistá) se řadí k těm nejrozšířenějším a spolehlivým druhům.
Bobkovišeň Zabeliana patří k těm léty ověřeným, neboť její původ sahá až do předminulého století, kdy byla představena v Německu roku 1898. Bohužel se nedochovaly záznamy detailně popisující její objev, ale má se za to, že ji našel mimoděk jako náhodnou mutaci ve zkušebních zahradách německý botanik a tehdy již aktivní šedesátník Hermann Zabel (1832-1912) během svého pozorování tavolníků, které byly v popředí jeho zájmu. A přirozeně získala jeho jméno.
Zabeliana je na první pohled velmi odlišná od většiny známých bobkovišní. Nese nápadně protáhlé listy, jež jsou střídavě posety podél měkkých a jako vrba se ohýbajících větvích. Jsou neopadavé, kožovité, tmavě zelené a lesklé jako zrcátka. Roste středně rychle (cca 30 cm za rok) a přirozeně tvoří fontánovitě přepadající keře o výšce jen něco přes jeden metr, zato až trojnásobné šířky. Podobný habitus je u bobkovišně neobvyklý a s úspěchem se používá všude tam, kde stojíte o uvolněnou atmosféru, kterou strnule vzpřímené keře navodit nedokážou.
Květenství bobkovišní jsou vzpřímená, složená z drobných, bílých květů, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé, lesklé černé plody, které jsou pochoutkou pro ptactvo. Nejsou jedovaté, pouze zrníčka v nezralých, tvrdých polodech obsahují stopová množství stejné látky jako hořké mandle a musela by se dokonale rozkousat, aby přivodila nevolnost. Pokud chcete rostlinu stříhat, pro podporu větvení můžete poprvé v polovině jara před rašením nových listů a v polovině léta pro tvarování plotů.
Potřebuje vlhkou, mírně kyselou půdu, bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to nedostatkem živin, nebo chlorózou (přemírou vápna v půdě). Stačí dodat hořkou sůl nebo upravit pH půdy na kyselou reakci. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte! Rostlina by neměla vyschnout před zamrznutím země. V případě omrznutí listů nebo větviček stačí zjara zakrátit. Obráží spolehlivě a bujně. Zabeliana si vydobyla své místo na trhu i díky silné odolnosti mrazům, neboť zvládá až -25 °C bez poškození. Při silnějších mrazech jí omrzají větvičky, které po jarním řezu opět spolehlivě regenerují.
Poslední revize 19-09-2021
Bobkovišeň Zabeliana patří k těm léty ověřeným, neboť její původ sahá až do předminulého století, kdy byla představena v Německu roku 1898. Bohužel se nedochovaly záznamy detailně popisující její objev, ale má se za to, že ji našel mimoděk jako náhodnou mutaci ve zkušebních zahradách německý botanik a tehdy již aktivní šedesátník Hermann Zabel (1832-1912) během svého pozorování tavolníků, které byly v popředí jeho zájmu. A přirozeně získala jeho jméno.
Zabeliana je na první pohled velmi odlišná od většiny známých bobkovišní. Nese nápadně protáhlé listy, jež jsou střídavě posety podél měkkých a jako vrba se ohýbajících větvích. Jsou neopadavé, kožovité, tmavě zelené a lesklé jako zrcátka. Roste středně rychle (cca 30 cm za rok) a přirozeně tvoří fontánovitě přepadající keře o výšce jen něco přes jeden metr, zato až trojnásobné šířky. Podobný habitus je u bobkovišně neobvyklý a s úspěchem se používá všude tam, kde stojíte o uvolněnou atmosféru, kterou strnule vzpřímené keře navodit nedokážou.
Květenství bobkovišní jsou vzpřímená, složená z drobných, bílých květů, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé, lesklé černé plody, které jsou pochoutkou pro ptactvo. Nejsou jedovaté, pouze zrníčka v nezralých, tvrdých polodech obsahují stopová množství stejné látky jako hořké mandle a musela by se dokonale rozkousat, aby přivodila nevolnost. Pokud chcete rostlinu stříhat, pro podporu větvení můžete poprvé v polovině jara před rašením nových listů a v polovině léta pro tvarování plotů.
Potřebuje vlhkou, mírně kyselou půdu, bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to nedostatkem živin, nebo chlorózou (přemírou vápna v půdě). Stačí dodat hořkou sůl nebo upravit pH půdy na kyselou reakci. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte! Rostlina by neměla vyschnout před zamrznutím země. V případě omrznutí listů nebo větviček stačí zjara zakrátit. Obráží spolehlivě a bujně. Zabeliana si vydobyla své místo na trhu i díky silné odolnosti mrazům, neboť zvládá až -25 °C bez poškození. Při silnějších mrazech jí omrzají větvičky, které po jarním řezu opět spolehlivě regenerují.
Poslední revize 19-09-2021
VELIKOSTI A CENY
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
Vysvětlivky
|