Rhododendron 'GRAZIELLA'
![Rhododendron](https://www.havlis.cz/img/579_1.jpeg)
Rhododendron 'GRAZIELLA'
pěnišník, rododendron (sk. Ponticum)
pěnišník, rododendron (sk. Ponticum)
VZRŮST | střední keř |
---|---|
BĚŽNÁ VÝŠKA | 0.6-1m |
BĚŽNÁ ŠÍŘKA | 1-1.5m |
KATEGORIE LIST | listnatý stálezelený |
BARVA LISTŮ |
![]() |
KATEGORIE KVĚT | nápadné květy |
BARVA KVĚTŮ |
![]() ![]() |
DOBA KVETENÍ | květen - červen |
NÁROKY NA SLUNCE | slunce a polostín |
NÁROKY NA PŮDU | kyselá (s vysokým obsahem rašeliny) |
NÁROKY NA VLHKOST PŮDY | mírně vlhká ale s dobrou drenáží |
USDA zóna (nejnižší) | 5b (do -27°C) |
KÓD ZIMNÍ OCHRANY | |
PRO ZÓNY 5+6 |
![]() |
PRO ZÓNU 7 |
![]() |
ZAŘAZENA DO KATEGORIÍ |
Rododendrony, azalky a mamoty Stálezelené listnáče |
Rododendrony (pěnišníky) jsou spolehlivé, překrásně kvetoucí stálezelené keře pocházející z jihozápadní Asie, Himalájí, Severní Ameriky a dokonce Evropy. Z volně rostoucích druhů byly kříženy nové odrůdy, u kterých se neustále zdokonalují jejich přednosti. V polovině 20.století bylo zaevidováno již přes 10 tisíc kultivarů a jejich počet přibývá.
Pěnišníky ze skupiny Ponticum (Pontus = Černé moře => pěnišník černomořský) pochází z jihozápadní Evropy, Velké Británie, Kavkazu a západní Asie a dochované fosilie z doby před posledním ledovcovým maximem (před cca 20.000 lety) dokazují jejich ještě rozsáhlejší rozšíření. V moderní historie nacházíme první záznam o jeho pěstování pro okrasné účely z roku 1763 v Británii. Většinou vynikají úzkými listy a do stran se rozšiřujícím habitem. Botanický druh tvoří bohaté oddenky, kterými se šíří do prostoru, a díky tomu je mnoha zemích jeho domoviny považován za invazní druh. Naštěstí většina odrůd, které do této skupiny spadají, nemá 100 % jeho genů, protože jsou křížené s jiným druhem. Tuto nectnost tudíž postrádají a s plevelením všude kolem si netřeba dělat starosti.
Graziella je unikátní odrůda, kterou mimo dobu kvetení možná za pěnišník ani považovat nebudete. Její listy totiž více než cokoli jiného připomínají oleandry. Jsou protáhle podlouhlé s nápadnou špičkou, kožovité, tmavě zelené, lesklé a na první pohled silné a zdravé. Patří mezi ranější druhy, neboť během pěkného jara dokáže vykvést již koncem dubna a pokračuje až do druhé dekády května. Květy jsou zvonkovité, výrazně lila-růžové barvy s ještě sytějšími poupaty. Jedná se o hybrid pěnišníku černomořského (r. ponticum) a tibetského (r. roxieanum) a vyšlechtil jej Hans Hachmann roku 1992. Roste pomaleji do nádherného, hustého, polokulovitě zaobleného, stálezeleného keře o výšce jednoho metru a šířce kolem metru a půl. Nehledě na své exotické vzezření je skvěle mrazuvzdorný a odolný.
Pro pěknější vzhled doporučujeme po odkvětu opatrně otrhat zvadlé květy tak, abyste neporušili nové výhony. Kořeny rostou mělce a nadále se rozrůstají pod povrchem země do stran, kde hledají živiny = nikdy je nesázejte příliš hluboko. Půdu potřebují kyselou (pH 4,5-5,5), bohatou na živiny, chladnou a neustále vlhkou. Ideální směs ke kořenům je rašelina smíchaná s lehkou, vápno-prostou zahradní zemí, zasypaná tlejícím listím či drcenou kůrou. Mrazuvzdorný je do min. -27 °C.
Poslední revize 02-05-2008; 15-01-2024
Pěnišníky ze skupiny Ponticum (Pontus = Černé moře => pěnišník černomořský) pochází z jihozápadní Evropy, Velké Británie, Kavkazu a západní Asie a dochované fosilie z doby před posledním ledovcovým maximem (před cca 20.000 lety) dokazují jejich ještě rozsáhlejší rozšíření. V moderní historie nacházíme první záznam o jeho pěstování pro okrasné účely z roku 1763 v Británii. Většinou vynikají úzkými listy a do stran se rozšiřujícím habitem. Botanický druh tvoří bohaté oddenky, kterými se šíří do prostoru, a díky tomu je mnoha zemích jeho domoviny považován za invazní druh. Naštěstí většina odrůd, které do této skupiny spadají, nemá 100 % jeho genů, protože jsou křížené s jiným druhem. Tuto nectnost tudíž postrádají a s plevelením všude kolem si netřeba dělat starosti.
Graziella je unikátní odrůda, kterou mimo dobu kvetení možná za pěnišník ani považovat nebudete. Její listy totiž více než cokoli jiného připomínají oleandry. Jsou protáhle podlouhlé s nápadnou špičkou, kožovité, tmavě zelené, lesklé a na první pohled silné a zdravé. Patří mezi ranější druhy, neboť během pěkného jara dokáže vykvést již koncem dubna a pokračuje až do druhé dekády května. Květy jsou zvonkovité, výrazně lila-růžové barvy s ještě sytějšími poupaty. Jedná se o hybrid pěnišníku černomořského (r. ponticum) a tibetského (r. roxieanum) a vyšlechtil jej Hans Hachmann roku 1992. Roste pomaleji do nádherného, hustého, polokulovitě zaobleného, stálezeleného keře o výšce jednoho metru a šířce kolem metru a půl. Nehledě na své exotické vzezření je skvěle mrazuvzdorný a odolný.
Pro pěknější vzhled doporučujeme po odkvětu opatrně otrhat zvadlé květy tak, abyste neporušili nové výhony. Kořeny rostou mělce a nadále se rozrůstají pod povrchem země do stran, kde hledají živiny = nikdy je nesázejte příliš hluboko. Půdu potřebují kyselou (pH 4,5-5,5), bohatou na živiny, chladnou a neustále vlhkou. Ideální směs ke kořenům je rašelina smíchaná s lehkou, vápno-prostou zahradní zemí, zasypaná tlejícím listím či drcenou kůrou. Mrazuvzdorný je do min. -27 °C.
Poslední revize 02-05-2008; 15-01-2024
VELIKOSTI A CENY
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
Vysvětlivky
|