Aucuba japonica var. longifolia 'SALICIFOLIA' aukuba japonská


Aucuba
Aukuba japonská je nižší až středně vysoký stálezelený keř, o které se ještě donedávna věřilo, že lze pěstovat pouze v teplých krajinách. Testy u nás spolu se zkušenostmi z dlouhodobého pěstování zejména ve státech v USA s nám obdobným klimatem prokázaly, že je dostatečně odolná pro běžné zahradní mikroklima a zelenolisté formy jsou vhodné i na plné slunce.
Salicifolia je nadmíru atraktivní odrůda japonské aukuby. Patří do skupiny longifolia (dlouholistá), neboť nese výjimečně tvarované, úzce protáhlé listy, jež připomínají vrbu (salix - odtud salicifolia). Mohou mít 15-20 cm na délku a pouze kolem 3 až 4 cm na šířku. V dobré půdě jsou svěže až sytě zelené, velmi lesklé, jakoby polité cukrovou vodou, zakončené špičkou. Podél listů najdete několik málo nápadných zoubků, blíže špičce.
V teplých dnech druhé poloviny jara kvete drobnými, tmavě vínovými květy, z nichž se koncem léta tvoří nápadné, červené, lesklé, kulaté až mírně oválné plody v hojném množství. Salicifolia je samičí odrůda a potřebuje jinou samčí aukubu, aby byla opylena a vytvořila plody.
Roste spíše pomaleji do dobře větveného, hustého keře i bez stříhání, který dosahuje kolem 1,5 m výšky a o trochu větší šířky. Řez je každopádně možný nejlépe zjara před rašením po odeznění mrazů. Staré rostliny je možné zmladit i středně hlubokým řezem. Černání listů a větviček bývá nejčastěji způsobeno houbovými chorobami v příliš mokré zemi.
Zelenolisté aukuby nevyžadují zastíněné stanoviště jako jejich pestrolisté sestry, ale trochu stínu před nejostřejším zimním a časně jarním sluncem doporučujeme. Potřebují živnou a rovnoměrně vlhkou ale dobře odvodněnou, přednostně kyselou zem. I když dobře snáší i těžší půdy, může na ně reagovat světlejšími až zažloutlými listy, což úplně zkazí její exotický image. Hlavně nesmí nikdy stát v mokru. Je dobře odolná znečištěnému ovzduší. V zimě je nutné ji občas zalít, pokud nemrzne a není zmrzlá zem. Mrazuvzdorná do cca -24°C a není vhodná do venkovních květináčů přes zimu.
Poslední revize 06-02-2018






































