Caryopteris × clandonensis 'WHITE SURPRISE'® ořechoplodec
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Caryopteris
Rod Caryopteris patří do čeledi hluchavkovitých a zahrnuje jen několik málo druhů rozšířených v horských a suchých oblastech východní Asie, od Číny přes Mongolsko až po Japonsko. V přírodě rostou na kamenitých svazích, říčních terasách a stepních okrajích, kde se střídají horká léta a chladné, ale spíše suché zimy. První botanické popisy pocházejí z 19. století, kdy se evropské herbáře začaly plnit rostlinami přivezenými z expedic do tehdy málo probádaných oblastí Asie. Rod byl popsán s jistou dávkou nejistoty, protože jednotlivé druhy si byly podobné a sběry často obsahovaly přechodné formy. Právě tato nejasnost později umožnila vznik hybridního komplexu, který se stal základem moderních zahradních ořechokřídleců. Zajímavé je, že ačkoli jde o rod botanicky skromný, v zahradnictví získal pověst spolehlivého pozdního zdroje nektaru a barvy v době, kdy většina keřů už dávno dokvetla. České jméno ořechokřídlec odkazuje na drobná křídlatá nažkovitá plodenství, která po odkvětu zůstávají na rostlině a připomínají miniaturní oříšky s tenkým blanitým lemem. Starší název ořechoplodec vycházel ze stejného pozorování, ale postupně ustoupil přesnějšímu označení, které lépe vystihuje tvar i stavbu plodu.
Caryopteris × clandonensis vznikl náhodným zkřížením dvou asijských druhů, C. incana a C. mongholica, v zahradě Arthura Simmondse (1877–1937) v anglickém Clandonu ve 30. letech 20. století. Simmonds byl amatérský pěstitel s mimořádným citem pro rostliny, který si všiml, že semenáče z jeho zahrady mají jednotný vzhled a neobvykle dlouhé kvetení. Hybrid se rychle rozšířil mezi pěstiteli, protože spojoval odolnost a suchomilnost jednoho rodiče s jemnější texturou a bohatším kvetením druhého. V zahradách mírného pásma se stal oblíbený nejen pro pozdní barvu, ale i pro schopnost přitahovat včely a motýly v době, kdy jiné zdroje mizí. Postupně se z něj vyvinula celá skupina kultivarů, které dnes tvoří samostatnou kapitolu zahradního sortimentu spolu s keři podobných nároků, jako např. komule, modřily nebo třtezalky.
Ořechoplodec White Surprise® vyniká několikerými odlišnostmi oproti rodičovskému kultivaru Heavenly Blue. Její listy jsou bohatě krémově bíle panašované, tím pádem inkoustově až fialově modré kvetení je daleko výraznější na pozadní světlejších listů a forma keře je velice kompaktní a o něco hustší. White Surprise® nese květy ve vrcholových latách od druhé poloviny léta do začátku podzimu. Květy lákají čmeláky, včely a motýly. Listy mají po rozemnutí zajímavě kořeněnou vůni. Díky barevnému olistění nabídne delší dobu atraktivity během sezóny – od jara se zdobí pestrými listy a od léta do podzimu modrými květy.
Jedná se o nižší keř, který doporučujeme každý rok na jaře před rašením po odeznění mrazů sestříhat na cca 10 cm loňského dřeva, aby znovu narašil do krásy a hustoty. Kvete na nových výhonech. Keř je po pravidelném řezu kompaktní, přibližně o třetinu širší než vyšší.
Poslední revize 27-12-2010
Ořechokřídlec potřebuje plné slunce a lehkou, dobře odvodněnou půdu, která se na jaře rychle prohřívá. V těžkých jílech trpí zimní vlhkostí, proto je lepší v těžší půdě rostlinu mírně vyvýšit, aby kořeny nikdy nestály ve vodě. Zálivku vyžaduje jen při zakořeňování, později snáší sucho lépe než přemokření. Hnojení stačí střídmé, ideálně na jaře malou dávkou kompostu nebo pomalu rozpustného hnojiva. Řez se provádí brzy na jaře, kdy se odstraní staré dřevo a výhony se zkrátí jen na cca 20% délky loňských větví (zpětný řez), aby rostlina vytvořila nové, silné letorosty s květy. V nádobách není spolehlivý díky nárokům na dobrou drenáž ale zároveň může trpět na vysychání. Vítr mu nevadí. Mrazuvzdornost se pohybuje kolem –25 °C, ale největším rizikem je zimní vlhkost, nikoli samotný mráz
