Cercis canadensis 'RUBY FALLS' zmarlika kanadská
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Cercis
Rod Cercis, známý pod českým jménem zmarlika (nikoli zmarilka – není to strašilka!), zahrnuje přibližně deset druhů opadavých stromů a keřů rozšířených v mírném pásu severní polokoule – od Severní Ameriky přes jižní Evropu až po východní Asii. Všechny druhy spojuje několik charakteristických znaků: srdčité listy, které připomínají ikonické srdce lásky, a časné jarní kvetení, kdy se drobné květy objevují přímo na holém dřevě – tedy na větvích i kmenech, ještě než vyraší listy. Květy mají tvar typický pro bobovité rostliny, protože zmarlika patří do čeledi Fabaceae. V zahradách se nejčastěji pěstují druhy Cercis canadensis (zmarlika kanadská), Cercis siliquastrum (zmarlika Jidášova) a Cercis chinensis (zmarlika čínská), přičemž každý z nich nabízí širokou škálu kultivarů s různým habitem i barvou listů.
Zmarlika kanadská pochází z východních oblastí Severní Ameriky – od jihovýchodní Kanady přes oblast Velkých jezer až po Texas a Floridu. První botanické záznamy o tomto druhu pocházejí ze 16. století, kdy ji popsali španělští a francouzští přírodovědci. V 18. století se dostala do evropských botanických zahrad, kde si rychle získala oblibu díky svému časnému kvetení a elegantnímu tvaru. Thomas Jefferson ji vysadil ve svých zahradách v Monticellu, George Washington ji doporučoval pro výsadbu do „shrubbery“. V kultuře severoamerických indiánů měla zmarlika i praktické využití – květy byly jedlé, z kůry se připravovaly léčivé odvary. Dnes je symbolem jara a naděje a v Oklahomě se stala dokonce státním stromem.
Ruby Falls je nízký opadavý stromek s převislými větvemi, které se roubují na různou výšku kmene a dál už rostou pouze směrem dolů a když je nezastřihnete, tak se budou po dotyku se zemí po ní plazit. Brzy zjara se objevují drobné, svítivě růžové květy na miniaturních stopkách přímo na dřevě a po nich následují okouzlující, cca 8x10 cm velké, srdčité listy sytě vínově fialové barvy. Jejich barva nebledne ani v létě, naopak vyžadují dostatek slunce, aby byly spolehlivě vybarvené. V polostínu mohou mít temně zelené odstíny. Stejně jako listy i větvičky jsou tmavé – mohou být tak tmavě vínové, že působí až černým dojmem. Nádherné je rovněž podzimní zbarvení listů, kde po odchodu vínové barvy se ukáží zářivé odstíny zlatožluté, oranžové a ohnivě šarlatové. Vyšlechtili jej v roce 2009 v americké univerzitě North Carolina State University a patent č. PP22097 získal v roce 2009.
Poslední revize 20-02-2014; 04-03-2018
Zmarlika kanadská není příliš vybíravá, co se půdy týče – spokojí se s běžnou zahradní zeminou, pokud je dobře propustná. Nejlépe však prospívá v mírně až silně kyselé půdě s konstantní vlhkostí, nikoli v přemokřené zemi. V období červnových veder jsme zaznamenali občasné spálení nejmladších listů u rostlin na plném slunci bez dostatečné závlahy. Naštěstí se ukázala jako velmi odolná – poškozené listy rychle nahradila novými, zdravými. Mladé rostliny je vhodné chránit před ostrým jarním sluncem, které může být překvapivě agresivní, a také před vysušujícím zimním větrem, který umí potrápit zejména v otevřených polohách. Přesazování snáší velmi špatně – je to strom, který si na své místo zvykne a nerad ho mění. Lze tvarovat řezem, pokud je mladá, později doporučujeme řez pouze tenkých větviček v období vegetačního klidu – ideálně koncem zimy před rašením. Mrazuvzdornost je výborná, běžně udávaná do -29 °C, ale některé zdroje uvádějí odolnost až do -34 °C (nevyzkoušeno). V nádobách se pěstovat nedoporučuje – potřebuje prostor pro kořeny a stabilní mikroklima, které květináč neposkytne.
