Chaenomeles × superba 'CAMEO' kdoulovec nádherný
Chaenomeles
Rod Chaenomeles tvoří tři až čtyři druhy opadavých keřů z čeledi růžovitých, původem z východní Asie. Botanicky je charakterizují krátké trnité větévky, lesklé listy a nápadné květy, které se objevují velmi brzy na jaře, často ještě před olistěním. Rod popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), který jej oddělil od rodu Cydonia na základě rozdílů v květech i plodech. Plody chaenomeles připomínají malé, tvrdé kdoule s vysokým obsahem pektinu a výraznou vůní, což je jeden z důvodů, proč se rod v přírodě i zahradách snadno rozpoznává.
V Číně mají kdoulovce dlouhou tradici pěstování a objevují se v klasických zahradách jako symbol vytrvalosti a jarní obnovy. Jejich plody se využívají k výrobě sirupů, čajů a léčivých odvarů a rostliny se často vysazují v kompozicích se švestkami a borovicemi. V Japonsku je jejich kulturní význam ještě výraznější: patří k nejoblíbenějším jarním dřevinám a jejich rané kvetení se stalo součástí tradičního výtvarného jazyka. Objevují se na malbách, keramice, textilu i běžných domácích předmětech a patří k nejčastějším bonsajovým dřevinám díky schopnosti bohatě kvést i na starém dřevě a protože jejich nápadné květy mají ideálně velikost při miniaturizaci. V Evropě se kdoulovce staly oblíbenými díky své odolnosti, schopnosti kvést v době, kdy je zahrada ještě v zimním spánku, a také díky tomu, že dobře tvoří husté, neproniknutelné živé ploty.
Chaenomeles × superba je zahradní hybrid vzniklý křížením druhů C. japonica a C. speciosa. První spontánní kříženci se objevili krátce po uvedení C. japonica do evropských zahrad v roce 1869, ale jejich smíšený původ nebyl zpočátku rozpoznán a prodávaly se jako formy Cydonia maulei – původní jméno pro kdoulovec japonský. Teprve později byla jedna z těchto forem popsána jako var. superba a Rehder ji určil jako typ celé hybridní skupiny C. × superba. Dnes sem patří většina nízkých kdoulovců pěstovaných v zahradách. Hybridní rostliny jsou obvykle nízké, široce rozkladité keře vysoké kolem 1,2–1,5 m. V olistění stojí mezi oběma rodiči: listy jsou větší než u C. japonica, ale menší a méně jemně pilovité než u C. speciosa. Charakter mladých výhonů se přiklání k japonskému druhu – v prvním roce bývají drsné a jemně plstnaté, ve druhém bradavičnaté – zatímco C. speciosa má letorosty hladké. Květy hybridu vykazují mimořádnou variabilitu barev, od bílé a růžové přes oranžové tóny až po sytě červenou, a objevují se velmi brzy na jaře, často ještě před olistěním.
Cameo patří mezi nejpůsobivější kultivary hybridního kdoulovce nádherného. Vyznačuje se kompaktním, široce rozkladitým habitem a obvykle dorůstá 0,8–1,3 m výšky a 1–1,5 m šířky, což z něj činí ideální keř pro menší zahrady i předzahrádky. Květy jsou poloplné až plné, nápadně velké, o průměru 3,5–5 cm, a hrají jemnými tóny oranžově lososové až meruňkově růžové. Otevírají se velmi brzy na jaře, často už v březnu při teplém konci zimy, běžně však od poloviny dubna. Kvetení je dlouhé a bohaté – keře bývají v plném květu ještě v květnu. Nejmalebnější je rané stadium, kdy se na holých větvích objevují kulatá poupata, která postupně nabývají na objemu, než se rozevřou do něžných květů se středem plným výrazných tyčinek. Po odkvětu následují jedlé plody nepravidelných tvarů, často připomínající drobné hrušky; jsou tvrdé, aromatické a vhodné k dalšímu zpracování. Listy jsou podlouhle eliptické, sytě zelené a výrazně lesklé, což podtrhuje elegantní vzhled keře během vegetace. Cameo je navíc beztrnný kultivar, takže se s ním dobře manipuluje a hodí se i do výsadeb v blízkosti cest či míst s častým pohybem lidí. Odrůdové jméno odkazuje na anglický výraz pro kamej – jemný reliéfní šperk vyřezávaný do dvou vrstev kamene, lastury nebo skla, jehož měkký, plastický vzhled připomínají i květy této odrůdy.
Kdoulovce rostou spolehlivě téměř v jakékoli zahradní půdě, pokud není silně vápenitá. V zásadité zemině trpí chlorózami a jejich růst se zpomaluje, proto je nejlepší lehká, humózní půda s neutrální až mírně kyselou reakcí. Po výsadbě potřebují rovnoměrnou vláhu, ale jakmile zakoření, jsou překvapivě odolné vůči suchu a obejdou se bez pravidelného zalévání. Nejlépe prospívají na plném slunci, kde bohatě kvetou a dobře vyzrávají jejich letorosty. Pro udržení pěkného, kompaktního keře je zásadní každoroční řez. Provádí se po odkvětu, kdy lze jednoleté výhony zkrátit o 30 až 80 procent, aby se podpořilo větvení a tvorba květů na příští rok. Dlouhé, nepevné nebo nevhodně rostoucí větve je možné odstranit celé až u země, čímž se keř provzdušní a zvýrazní se jeho pevná kostra. Kdoulovce dobře snášejí i hlubší zmlazení, pokud je prováděno postupně. Díky své odolnosti je lze pěstovat i ve venkovních nádobách, kde však potřebují pravidelnější zálivku a chráněné stanoviště. Mrazuvzdornost druhu je velmi vysoká, spolehlivě snáší teploty kolem -29 °C.
Poslední revize 26-04-2015; 27-10-2018; 23-04-2026
