Chamaecyparis pisifera 'BABY BLUE' cypřišek hrachonosný
Chamaecyparis
Rod Chamaecyparis zahrnuje několik málo druhů jehličnanů pocházejících výhradně z východní Asie a západní části Severní Ameriky. Botanicky patří do čeledi cypřišovitých a vyznačuje se jemnou stavbou větví, šupinovitými listy a výraznou variabilitou tvarů i barev, která z něj učinila jeden z nejdůležitějších rodů okrasných jehličnanů vůbec. První vědecký popis rodu publikoval Stephan Ladislaus Endlicher (1804–1849) v první polovině 19. století, v době, kdy se Evropa začala intenzivně seznamovat s flórou Dálného východu. Fosilní nálezy naznačují, že předkové dnešních cypřišků byli rozšířeni mnohem šířeji než dnes, a rod tak představuje další z příkladů dřevin, které přežily výrazné klimatické změny v omezených refugích.
Cypřišek hrachonosný je původním druhem Japonska, kde roste především v horských oblastech ostrovů Honšú a Kjúšú v nadmořské výšce 400-1800 metrů. Své druhové přízvisko si vysloužil díky jako hráškům podobným drobným šišticím. Poprvé jej vědecky popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), jeden z nejvýznamnějších žáků Carla Linného, který se do Japonska dostal v době jeho téměř úplné izolace od světa. V domovině patří tento druh k tradičně využívaným dřevinám, jeho dřevo je ceněno pro lehkost, trvanlivost a jemnou strukturu a používá se při stavbě chrámů, svatyní i tradičních lázní. Rozemnuté větvičky krásně voní po pryskyřici. Strom je vnímán jako symbol klidu a vyrovnanosti a často se objevuje v okolí posvátných míst; ve střední Evropě pak i na hřbitovech a pietních místech. Na rozdíl od jiných cypřišků je druh pisifera mimořádně variabilní, což vedlo ke vzniku celé řady zahradních forem s odlišnou stavbou i barvou. Do Evropy se první živé rostliny dostaly nejprve do Anglie roku 1861 a první zmínka o jeho pěstování v Česku je už z roku 1865 u zámku v Hluboké nad Vltavou.
Baby Blue je kompaktní zmenšenina starší odrůdy Boulevard. Jedná se o pomalu rostoucí kultivar cypřišku hrachonosného, ceněný především pro své jemné, měkké jehličí a výrazné modrošedé zbarvení. Jehlice jsou krátké, husté a na dotek sametově měkké, s chladným, stříbřitě modrým tónem, který je nejvýraznější na jaře a v chladnějších obdobích roku. Keř roste pravidelně a vytváří hustý, široce kuželovitý až zaoblený tvar, který si dlouhodobě udržuje bez nutnosti řezu. V dospělosti obvykle dorůstá přibližně 0,8 až 1,2 m výšky, při podobné nebo mírně menší šířce, a zůstává výrazně menší než odrůda Boulevard.
Skupina Squarrosa, do níž Baby Blue patří, zahrnuje formy, které si trvale zachovávají výrazně juvenilní typ olistění a větvení, typický pro semenáčky druhu. Zatímco u běžných rostlin se tento typ jehličí objevuje pouze v raném stádiu růstu a později přechází do plumózní a následně dospělé formy, u squarros se juvenilní charakter udržuje dlouhodobě. Jehlice jsou ploché, úzké, špičaté, obvykle postavené v úhlech přibližně 45 až 90 stupňů k větvičkám, uspořádané vstřícně nebo v přeslenech. Typické jsou také chladné, stříbřitě modravé až sivé tóny olistění. Původní forma Squarrosa může dorůstat značných rozměrů, zatímco moderní kultivary této skupiny, včetně Baby Blue, byly vybrány pro kompaktnější růst a stabilnější zahradní použití.
Baby Blue se hodí se do menších zahrad, skalek i moderních kompozic, kde dobře kontrastuje s tmavě zelenými jehličnany, stálezelenými listnáči nebo trvalkami s teplými barvami listů a květů. Nejlépe prospívá na světlém stanovišti s dostatkem rozptýleného světla, kde si zachovává intenzivní modré zbarvení. Díky kompaktnímu růstu a přirozeně pravidelnému tvaru nevyžaduje tvarování a dlouhodobě působí upraveně a vyváženě.
Pěstování cypřišku hrachonosného není složité, pokud jsou splněny základní nároky. Preferuje kyselou až neutrální, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy, zejména v prvních letech po výsadbě. Přestože přirozeně roste v náplavových půdách, kde je dostatek vody, nikdy tam nedochází k jejímu dlouhodobému zadržování a přebytečná voda volně odtéká dobře propustným podložím. Nesnáší vyschnutí kořenového balu. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, kde si udržuje syté zbarvení, snese však i lehký polostín. Otevřené, větrné polohy nejsou vhodné, protože mohou narušovat jemnou strukturu větví. Řez není nutný a provádí se pouze výjimečně. Mrazuvzdornost je výborná, bez problémů snáší teploty kolem −34 °C.
Poslední revize 31-01-2011; 26-02-2026
