Chamaecyparis pisifera '(Plumosa) Nana' cypřišek hrachonosný
Chamaecyparis
Rod Chamaecyparis zahrnuje několik málo druhů jehličnanů pocházejících výhradně z východní Asie a západní části Severní Ameriky. Botanicky patří do čeledi cypřišovitých a vyznačuje se jemnou stavbou větví, šupinovitými listy a výraznou variabilitou tvarů i barev, která z něj učinila jeden z nejdůležitějších rodů okrasných jehličnanů vůbec. První vědecký popis rodu publikoval Stephan Ladislaus Endlicher (1804–1849) v první polovině 19. století, v době, kdy se Evropa začala intenzivně seznamovat s flórou Dálného východu. Fosilní nálezy naznačují, že předkové dnešních cypřišků byli rozšířeni mnohem šířeji než dnes, a rod tak představuje další z příkladů dřevin, které přežily výrazné klimatické změny v omezených refugích.
Cypřišek hrachonosný je původním druhem Japonska, kde roste především v horských oblastech ostrovů Honšú a Kjúšú v nadmořské výšce 400-1800 metrů. Své druhové přízvisko si vysloužil díky jako hráškům podobným drobným šišticím. Poprvé jej vědecky popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), jeden z nejvýznamnějších žáků Carla Linného, který se do Japonska dostal v době jeho téměř úplné izolace od světa. V domovině patří tento druh k tradičně využívaným dřevinám, jeho dřevo je ceněno pro lehkost, trvanlivost a jemnou strukturu a používá se při stavbě chrámů, svatyní i tradičních lázní. Rozemnuté větvičky krásně voní po pryskyřici. Strom je vnímán jako symbol klidu a vyrovnanosti a často se objevuje v okolí posvátných míst; ve střední Evropě pak i na hřbitovech a pietních místech. Na rozdíl od jiných cypřišků je druh pisifera mimořádně variabilní, což vedlo ke vzniku celé řady zahradních forem s odlišnou stavbou i barvou. Do Evropy se první živé rostliny dostaly nejprve do Anglie roku 1861 a první zmínka o jeho pěstování v Česku je už z roku 1865 u zámku v Hluboké nad Vltavou.
Cypřišek (Plumosa) Nana je drobný, klidný keřík, který vypadá, jako by na vás volal „pojď se na mě podívat zblízka – jsem drobeček a zdálky moc neuvidíš“. A má pravdu. Jeho nízký, polštářovitý habitus se rozkládá spíše do šířky než do výšky a v dospělosti jen zřídka přesáhne půl metru, zato se může rozprostřít do dvojnásobného průměru. Jemné, měkké větévky vytvářejí husté vějíře s lehce zkadeřenými konci, které dávají rostlině živý, ale přitom velmi vyrovnaný výraz. Barva je sytě zelená, bez výrazných sezónních výkyvů, a celek působí spíš jako pečlivě tvarovaný mechový polštář než jako klasický jehličnan.
Odrůda vznikla jako zakrslá selekce v rámci skupiny Plumosa, tvořené formami cypřišku hrachonosného, které si po celý život zachovávají mladistvý charakter olistění. Tyto rostliny mají měkké, jemné jehličí, které se od větví lehce odklání, takže celý keřík nepůsobí strnule, ale spíš vzdušně a měkce, jako by byl lehce načechraný. '(Plumosa) Nana' pravděpodobně vznikla v Japonsku v první polovině 19. století, odkud se spolu s dalšími trpasličími formami dostala do evropských sbírek. Přesný autor ani rok selekce nejsou doloženy, což odpovídá době, kdy byly podobné rostliny šířeny spíše zahradnickou tradicí než systematickým šlechtěním. Skupina Plumosa byla v Evropě známa již v polovině 19. století, kdy Robert Fortune (1812–1880) uvedl do kultury výraznější formy, zatímco Nana představuje jejich extrémně zmenšený, přirozeně stabilní protějšek. Název Nana zde není marketingovým přídomkem, ale přesným popisem chování rostliny v čase – zůstává malá, kompaktní a nemá tendenci ztrácet tvar ani ve vyšším věku.
V zahradě se '(Plumosa) Nana' chová jako spolehlivý parťák, který na sebe nestrhává pozornost, ale vypadá dobře. Nejlépe vynikne u cesty, na okraji terasy, mezi kameny ve skalce nebo v nízkých kompozicích s dalšími zakrslými dřevinami. Dobře funguje vedle drobnolistých stálezelených keřů a nízkých jehličnanů, kde její jemná struktura vyvažuje tužší tvary okolních rostlin. V minerálním mulči nebo světlém štěrku působí čistě a přehledně, v kůře zase měkčeji a přirozeněji. Zpevní charakter záhonů s měkkými trsy trvalek a nabídne jim trvalou zeleň v měsících, kdy ony spí. Není to solitér, který by si říkal o prostor, ale spíš prvek, který drží kompozici pohromadě a dává jí klidný rytmus, aniž by na sebe strhával pozornost.
Pěstování cypřišku hrachonosného není složité, pokud jsou splněny základní nároky. Preferuje kyselou až neutrální, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy, zejména v prvních letech po výsadbě. Přestože přirozeně roste v náplavových půdách, kde je dostatek vody, nikdy tam nedochází k jejímu dlouhodobému zadržování a přebytečná voda volně odtéká dobře propustným podložím. Nesnáší vyschnutí kořenového balu. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, kde si udržuje syté zbarvení, snese však i lehký polostín. Otevřené, větrné polohy nejsou vhodné, protože mohou narušovat jemnou strukturu větví. Řez není nutný a provádí se pouze výjimečně. Mrazuvzdornost je výborná, bez problémů snáší teploty kolem −34 °C.
Poslední revize 06-02-2013; 25-02-2026
