Choisya 'Pmoore09' APPLE BLOSSOM choísie, mexický pomerančovník
Choisya
První zmínky o rodu Choisya se vážou k Mexiku a jihozápadu USA, odkud byly tyto stálezelené keře s aromatickými listy a květy připomínajícími pomerančovník přivezeny do Evropy v 19. století. Rodové jméno získaly na počest švýcarského botanika Jacquese Denise Choisyho (1799–1859), který se věnoval studiu rostlin z čeledi routovitých. V češtině zatím nemá uznané botanické jméno, ale používá se trefný překlad z angličtiny mexický pomerančovník. Nejznámějším druhem se stala choisya ternata, oblíbená pro své bohaté kvetení a citrusovou vůni, hojně pěstovaná zejména v Anglii a na jihu Evropy, kde mírné zimy umožňují její spolehlivé přezimování. Květ i listy obsahují silice s vysokým podílem linaloolu, limonenu a dalších terpenů, které jí dodávají charakteristickou citrusovou vůni podobnou pomerančovníku. Díky tomu se v Mexiku tradičně vysazovala poblíž obydlí jako voňavý keř a v moderní době se její extrakty uplatňují i v parfumerii jako jemná citrusově‑květinová nota.
S velkým nadšením a nutno přiznat, že i s jistým překvapením se ve střední Evropě začalo mluvit o hybridní choísii až na přelomu tisíciletí, přestože samotný kříženec vznikl už o deset let dříve. Spojil širokolistou, ale choulostivou choisya ternata s úzkolistou a neobyčejně houževnatou choisya dumosa var. arizonica, rostoucí v Arizoně a Texasu až do nadmořské výšky 1200 metrů. Výsledkem je kříženec, jenž dostal jméno choisya × dewitteana, a který v sobě kombinuje eleganci a vůni mexického druhu s odolností amerického partnera. Křížení provedl anglický šlechtitel Peter Moore a už v roce 1989 představil první odrůdu Aztec Pearl. Do našich zahrad se však dostala až o poznání později. Nejprve se šířila z britských školek do Západní Evropy a my jsme ji podrobili zátěžovému testu mrazuvzdornosti v chladnějších podmínkách střední Evropy po roce 2010. Překvapivě prošla bez jediné ztráty a stala se tak nečekaným průlomem, čímž otevřela cestu celé nové vlně odrůd s tímto ‚arizonským genem‘, který znamená jediné: spolehlivou mrazuvzdornost i pro střední Evropu.
APPLE BLOSSOM je další z anglických krasavic mezi hybridními choísiemi, které vyšlechtil jejich otec Peter Moore. Vyznačuje se velice uzoučkými listy a je první odrůdou, která nabízí romanticky růžovou barvu. Jméno odrůdy přeložené do češtiny znamená Jabloňový květ, což plně vystihuje vzezření květů - z perličkově kulatých, růžových poupat se otevírají téměř jabloňové květy bílé zevnitř, růžové zespodu, ozdobené korunkou žlutých prašníků uprostřed. Vůní připomínají květy pomerančovníků, proto se rostlině v anglicky mluvících zemích říká Mexický pomerančovník. APPLE BLOSSOM si dává docela načas s kvetením - většinou vykvétá až po 2-3 letech po výsadbě, ale jakmile se rozjede, keř je květy dokonale posetý.
Neopadavé listy jsou rozdělené do nejčastěji 7 úzkých až čárkovitých lístků a připomínají listy stříhanolistých okrasných bezů. Při rozemnutí mají výrazné, kořeněné aroma, ale do vaření je nepoužívejte. Lístky, řapíky i větvičky jsou posety nadmíru zajímavými miniaturními hrbolky, které keři dodávají 3D efekt. Přestože větve jsou přísně vzpřímené, plně olistěný keř vypadá uvolněně a vzdušně. Jeho chundelatý vzhled uvítáte všude tam, kde potřebujete zjemnit kompozici a hledáte menší keř, jež nevyroste více než něco málo přes jeden metr. APPLE BLOSSOM se zdá, že v polostínu prosperuje možná o trochu lépe než na plném slunci, které ale zvládne také.
O silné odolnosti evropským zimám hybridních choísií zřejmě nevěděl ani samotný šlechtitel a přišli na to až holandští pěstitelé po několika nezvykle silných zimách po roce 2010, kdy běžné stálezelené rostliny typu bobkovišní a blýskavek, jež se pěstují i u nás, zaznamenaly silná poškození, tyto zůstaly naprosto netknuté mrazy až do -23°C. Sami jsme vyzkoušeli, že jsou skvěle odolné i zimnímu slunci, které jim nespálí listy a ty tak zůstávají krásné a svěže zelené po celý rok.
Choísie se nejlépe pěstuje stejným způsobem jako slunce milující rododendron. Má mělké kořeny a miluje kyselou, dobře odvodněnou, na živiny bohatou půdu. V těžkém jílu a vododržné zemi nepřežije. Vřele doporučujeme vysadit ji s použitím mykorrhizy, což zajistí dobré zakořenění a výživu zejména v prvních měsících po výsadbě, které bývají nejkritičtější. Jakmile po prvním roce dobře zakoření, nemusíte se o ni téměř starat. Protože kvete od poloviny jara, jakýkoli řez provádějte těsně po odkvětu.
Poslední revize 18-01-2019
