Comptonia peregrina postopčák cizí


Postopčák cizí je unikátní rostlina jak vzezřením, tak i fakticky – jedná se o jediný druh svého rodu. Poprvé jej popsal Carl Linnaeus v roce 1753 a nazval jej liquidambar peregrina a zařadil do čeledi vřesnovitých. Pochází ze Severní Ameriky a přirozeně se vyskytuje na suchých půdách nejčastěji ve společnosti borovic a vřesů.
Postopčák je nízký, listnatý a vzácný, opadavý keř, který vypadá jako nadýchaný shluk tenkolistých kapradin. Jeho svěže zelené listy jsou asi centimetr úzké a až 6 cm dlouhé, při okrajích nápadně pravidelně a hustě laločnaté až pilovité. Mají nasládlou vůni, obzvláště při rozemnutí, což rostlině dalo její anglické jméno ‚sladká kapradina‘. Květy nejsou nápadné. Umí dorůst až metrové výšky, ale většinou bývá tak poloviční. Vypadá krásně mezi kameny ve větších skalkách, jako doplněk horské krajiny mezi zakrslými borovicemi, nebo doplněný jemnými trávami, vřesy a dalšími vřesovištními rostlinami.
Rostlina se řadí mezi jedlé druhy a dříve se listy využívaly místo čaje. Nápoj sice neměl nikterak skvělou chuť, byl nahořklý, ale u čaje se to očekávalo. Z listů se rovněž dělá koření, chutná po medu, eukalyptu a borovici a používá se hlavně k vepřovému a kuřecímu masu. Údajně je vynikající k olejnatým rybám typu losos nebo makrela. Používá se do marinád, kombinuje s jinými bylinkami a dokonce se marinuje v alkoholu (rum, vodka nebo žitná).
Roste pomalu a obtížně se přesazuje. Tvoří oddenky, které hledají vhodné místo pro vytvoření nového trsu a na vhodných lokalitách v přírodě časem vytváří husté kolonie. Miluje slunná místa s velmi propustnou až písčitou, spíše chudou půdou přednostně kyselé reakce, ale zvykne si i v odlišné zemi. Zjara před rašením lze jakkoli stříhat. Zvládá ostrý vír, silný mráz a jakmile zakoření, dokonce si poradí i s dočasným podmáčením. Je plně mrazuvzdorný do cca -45°C.
Poslední revize 02-03-2020.