Coreopsis 'FIREFLY' krásnoočko
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Coreopsis
Rod Coreopsis, popsaný Carlem Linném v roce 1753, zahrnuje téměř čtyři desítky převážně severoamerických druhů, které se vyvinuly v otevřených prériích, na suchých svazích i ve vlhkých okrajích mokřadů, a právě tato ekologická rozkročenost vysvětluje jejich dnešní zahradní spolehlivost. Linné zvolil jméno odvozené z řeckého koris a opsis, tedy „pohled na ploštici“, protože suché nažky připomínají drobný hmyz, což je drobný doklad jeho pozorovatelského humoru. Taxonomie rodu nebyla vždy ustálená a v 18. a 19. století se objevovala synonyma jako Calliopsis či Acispermum, než ji sjednotily moderní revize, zejména práce Ernesta E. Sherffa (1882–1966). Coreopsis má v americké kultuře překvapivě silné postavení: Coreopsis tinctoria sloužila domorodým obyvatelům k barvení textilu a několik států USA si různé druhy zvolilo jako své oficiální květiny – Florida, Mississippi, Tennessee a Maryland.
Hybridní krásnoočka představují rozsáhlou skupinu kříženců, které vznikají kombinací několika severoamerických druhů, z nichž každý přináší do výsledné linie konkrétní vlastnosti: C. grandiflora zvětšuje průměr květů a zajišťuje rychlý nástup kvetení, C. lanceolata přidává pevnost stonků, odolnost vůči suchu a schopnost růst v chudých půdách, C. tinctoria poskytuje genetickou variabilitu a širokou škálu barev, C. rosea pastelové odstíny a jemnější texturu a C. verticillata vláknitý kořenový systém, který zlepšuje zimní přežívání a snižuje riziko hniloby. Šlechtění a selekce probíhá v podmínkách vysoké vlhkosti, letního sucha i teplotních výkyvů, aby bylo možné eliminovat linie náchylné k hnilobám, rozklesávání a předčasnému ukončení kvetení. Většina moderních hybridů je částečně nebo plně sterilní, což prodlužuje dobu kvetení a zajišťuje kompaktnější růst bez samovýsevu. Výsledkem jsou rostliny stabilnější než původní druhy, s dlouhou sezónou kvetení a dobrou adaptací na proměnlivé evropské klima, kde se střídají zimní vlhkost, letní horka a nepravidelné srážky.
Firefly znamená ‚Světluška‘ a je to jméno pro překrásné hybridní krásnoočko s nízkou odrůdou a drobnými ale nápadnými, jednoduchými květy ve tvaru sedmikrásky středně žluté barvy s malým mahagonovým očkem uprostřed. Kvete od konce června až do posledních teplých dnů podzimu. Otrháváním zavadlých květů, nebo raději odstříháváním stonku se starým květem až k prvnímu listu, pomůžete k bohatšímu kvetení a hezčímu trsu, ale není to nezbytné. Kvete nesmírně bohatě a spolehlivě každý rokem.
Listy jsou velmi jemné a samy o sobě okouzlující, ještě než rostlina vykvete. Pokud to nebudete považovat za degradující, přirovnal bych je k listům kopru (bez té vůně přirozeně). Jsou odolné vůči letnímu padlí. Nespornou výhodou tohoto druhu oproti jiným (nejčastěji letničkovým) druhům je fakt, že nerozsévá kolem sebe milióny semínek, takže se neplevelí všude kolem, ale rozrůstá se pouze houstnutím trsu, což je pomalé a krásné. Přirozeně tvoří nízké, kompaktní až uhlazené, husté bochánky se vzpřímenými stonky, takže máte chuť celý trs pohladit jako dobře vychované dítko, kdykoli jdete kolem.
Tohle krásnoočko patří z dílny mé oblíbené šlechtitelky Harini Korlipara ze školky Terra Nova® Nurseries v americkém Oregonu.Patenty: PP26296 (USA – 2016) a EU 44058 (Evropa – 2016).
Poslední revize 26-08-2022.
Krásnoočko velkokvěté a jeho hybridy jsou spolehlivé trvalky, pokud respektujeme jejich původ: slunné a vzdušné lokality. Vyžadují plné slunce a propustnou půdu, která nesmí být trvale mokrá, jinak ztrácí vitalitu a v zimě snadno vyhnívá. Zalévání je potřeba jen v období extrémního sucha, protože jsou přirozeně přizpůsobené střídání vlhkých a suchých období. Hnojení nevyžadují, případně pouze mírné ve formě kompostu na jaře, protože příliš bohatá půda a používání umělých hnojiv vede k bujnému, ale méně stabilnímu růstu a vysílení rostliny. Odkvétající květy je vhodné průběžně odstraňovat i se stonky, čímž se prodlouží kvetení a podpoří esteticky čistý vzhled trsu. Celou rostlinu sestřihněte cca 3-5 cm nad zemí až zjara po odeznění všech mrazů. V nádobách není dlouhodobě spolehlivé. Nevadí jim vítr, ani exponovaná stanoviště. Mrazuvzdornost se mezi odrůdami může lišit, ale většinou se pohybuje kolem -29 °C, takže v běžných podmínkách střední Evropy zimují bez problémů a nevyžaduje žádnou zvláštní ochranu.
