Coreopsis verticillata 'ZAGREB' krásnoočko přeslenité
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Coreopsis
Rod Coreopsis, popsaný Carlem Linném v roce 1753, zahrnuje téměř čtyři desítky převážně severoamerických druhů, které se vyvinuly v otevřených prériích, na suchých svazích i ve vlhkých okrajích mokřadů, a právě tato ekologická rozkročenost vysvětluje jejich dnešní zahradní spolehlivost. Linné zvolil jméno odvozené z řeckého koris a opsis, tedy „pohled na ploštici“, protože suché nažky připomínají drobný hmyz, což je drobný doklad jeho pozorovatelského humoru. Taxonomie rodu nebyla vždy ustálená a v 18. a 19. století se objevovala synonyma jako Calliopsis či Acispermum, než ji sjednotily moderní revize, zejména práce Ernesta E. Sherffa (1882–1966). Coreopsis má v americké kultuře překvapivě silné postavení: Coreopsis tinctoria sloužila domorodým obyvatelům k barvení textilu a několik států USA si různé druhy zvolilo jako své oficiální květiny – Florida, Mississippi, Tennessee a Maryland.
Coreopsis verticillata, krásnoočko přeslenité, patří k těm houževnatějším. Pochází z Apalačských hor a přilehlých oblastí východních Spojených států, kde roste na suchých, kamenitých svazích, v řídkých lesích a na okrajích cest, tedy v prostředí, které se střídavě přehřívá, vysychá a znovu zvlhčuje. Druh popsal André Michaux (1746–1802), francouzský botanik, který během svých amerických expedic na konci 18. století shromáždil obrovské množství rostlinného materiálu a kterého právě druhy s jemným, vláknitým olistěním fascinovaly svou schopností přežít tam, kde by to člověk nečekal a kde by to jiná krásnoočka vzdala. Díky této odolnosti se tento druh brzy dostal do zahrad a dodnes se drží na předních příčkách hitparády tzv. blbuvzdorných trvalek.
Zagreb je fantastická a léty ověřená odrůda krásnoočka přeslenitého. Kromě krásy je její největší předností neobyčejná houževnatost spojená s hustým habitem a zároveň lehkostí luční víly. Svěže zelené listy jsou tak jemné, že se této odrůdě často říká koprolisté krásnoočko a přímo vybízejí k pohlazení. Od června až do podzimu neúnavně a spolehlivě vykvétá záplava drobných, sedmikráskovitě tvarovaných, jiskřivě žlutých květů. Od původního druhu se liší především nižším vzrůstem, kratšími stonky a celkově pravidelnějším trsem, který v zahradě působí kultivovaněji a upraveněji. Odrůda vznikla v 70. letech 20. století v Botanické zahradě v Záhřebu, kde probíhal systematický výběr kompaktních forem Coreopsis verticillata vhodných pro veřejnou zeleň, a v 80. letech se díky své mimořádné odolnosti a stabilnímu růstu rychle rozšířila po Evropě i Severní Americe. Množí se krátkými oddenky do bohatšího trsu a netvoří vitální semena.
Jemnolistá krásnoočka přinášejí do výsadeb lehkost, která působí jako jemná krajka mezi výraznějšími trvalkami. Jejich vláknité listy a drobné žluté květy vytvářejí vzdušný rytmus, jenž dokáže propojit robustnější druhy a dodat záhonu přirozený, téměř luční pohyb. Skvěle fungují v kombinacích s jemnými travami, například s kostřavami nebo nízkými metlicemi, kde jejich žluté květy probleskují mezi stébly jako miniaturní zlaťáčky. Výborně si rozumějí se suchomilnými trvalkami, jako jsou svíčkovce a hlaváče, dobře vypadají i vedle středozemních bylinkových bochánků a stříbrolistých prérijních druhů. Umějí také vytvořit veselý, lehký podrost před vyššími stepními trvalkami typu dračíků, perovskií nebo máček.
Poslední revize 26-12-2007; 13-06-2026
Krásnoočko přeslenité patří k nejspolehlivějším druhům celého rodu, protože je výrazně tolerantnější k těžším půdám než většina ostatních krásnooček. Vyžaduje plné slunce nebo lehký polostín na část dne, teprve tehdy si udržuje hustotu trsu i dlouhodobé kvetení. Nejlépe prospívá v lehké, písčitohlinité půdě, která je dobře propustná. Trvale mokré nebo těžké jíly nesnáší, protože jeho jemné, vláknité kořeny jsou přizpůsobené rychlému proschnutí a v zimě v takových podmínkách snadno vyhnívají. Zalévání nevyžaduje, kromě prvních jednoho až dvou měsíců po výsadbě. Hnojení není nutné, spíše naopak, protože příliš výživná půda vede k bujnějšímu, ale méně stabilnímu růstu, který se v létě rozklesává. Průběžné odstraňování odkvetlých květů prodlouží kvetení a udrží trs čistý, ale není nezbytné pro přežití rostliny. Na konci sezóny se rostlina nestříhá, protože její jemné stonky chrání kořenový krček před zimní vlhkostí. Řez se provádí až na jaře po odeznění mrazů, a to nízko u země. Lze ji pěstovat i v nádobách s dobrou drenáží. Snáší větrná i exponovaná stanoviště a je mrazuvzdorná minimálně do -30 °C.
