Cornus kousa 'Rutpink' SCARLET FIRE® svída japonská

Cornus

Cornus je rod, který botanici řadí mezi skutečné aristokraty dřevin. Zahrnuje přibližně 50–60 druhů stromů a keřů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, s těžištěm výskytu ve východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají jeho existenci už v třetihorách a první vědecký popis rodu publikoval Carl Linnaeus (1707–1778) v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Člověka provázejí už po staletí nejen jako okrasné dřeviny, ale i jako zdroj tvrdého dřeva, léčivých látek a symbolických významů v lidové kultuře, kde často představují pevnost, řád a dlouhověkost. V češtině se pro rod Cornus používají dvě jména – dřín a svída – což není náhoda, ale výsledek historického vývoje botanického názvosloví. Původně se celé skupině říkalo dřín podle nejznámějšího evropského druhu Cornus mas, jehož tvrdé dřevo dalo jménu slovanský základ. S rozšířením asijských a severoamerických druhů v 19. století však botanici začali rozlišovat plodící dříny a převážně okrasné svídy, které se liší stavbou květů, plodů i růstem. 

Svída japonská (Cornus kousa) pochází z východní Asie – přirozeně roste v Japonsku, Koreji a v částech Číny. Vědecky byla popsána v 19. století na základě materiálu z Asie, který zpracoval Henry Fletcher Hance (1827–1886) pod jménem Cornus kousa. Do sbírkových evropských a severoamerických zahrad a později i do školek se dostala v souvislosti s vlnou botanického sběru a výměny rostlinného materiálu na přelomu 19. a 20. století. Oceňována byla především pro výraznou sezónní proměnlivost – atraktivitu od jara do podzimu – a pro jedlé plody. Japonští a čínští botanici se věnovali studiu její variability ve volné přírodě a v minulosti popsali místní formy, z nichž byly vymezeny dva poddruhy: ssp. kousa a ssp. chinensis. Zatímco někteří autoři považovali ssp. chinensis za výraznější, volněji kvetoucí formu s většími květenstvími, v moderní taxonomii se dnes preferuje pouze druhové označení Cornus kousa bez dalšího rozlišení.

Po invazi smrtící nákazy aktraknózy do USA v sedmdesátých letech minulého století se šlechtitelé dřínů začali zabývat křížením odrůd, které by byly nejenom této nemoci odolné, ale zároveň nabídly syté barvy vlastní pro původní americký druh dřínu květnatého, což se mnoho let zdálo jako nemožné. V Japonsku již růžově kvetoucí dříny měli od roku 1970 (viz Satomi nebo Benifuji), ale v USA přišel první zlom až roku 1988, kdy po mnoha pokusech mezidruhového křížení c.kousa a c.florida Dr. Elwin Orton z univerzity Rutgers ve státě New Jersey přišel s odrůdou Stellar Pink® se světle růžovými květy (listeny). S jeho neúnavnou prací každoročního vysazování a testování cca 1500 nových rostlin mu pomáhal jeden z jeho studentů, nadšený mladý botanik Thomas Molnar, který po Ortonově odchodu do důchodu roku 2008 pokračoval ve šlechtění na půdě testovacích polí univerzity v Novém Brunswicku. Tam při jedné jarní návštěvě v roce 2012 objevil jediný keř, jež zrovna vykvetl a to v takové barvě, že oněměl. Konečně se podařilo to, po čem oba toužili a jež zabralo 45 let šlechtění - v Americe vyšlechtěný japonský dřín s velkými růžovými květy. Patent č. PP28311 byl vydán v roce 2015 a první rostliny jsou v prodeji od roku 2017 pod obchodním názvem SCARLET FIRE®.