Cornus kousa 'WEAVER'S WEEPING' svída japonská
Cornus
Cornus je rod, který botanici řadí mezi skutečné aristokraty dřevin. Zahrnuje přibližně 50–60 druhů stromů a keřů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, s těžištěm výskytu ve východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají jeho existenci už v třetihorách a první vědecký popis rodu publikoval Carl Linnaeus (1707–1778) v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Člověka provázejí už po staletí nejen jako okrasné dřeviny, ale i jako zdroj tvrdého dřeva, léčivých látek a symbolických významů v lidové kultuře, kde často představují pevnost, řád a dlouhověkost. V češtině se pro rod Cornus používají dvě jména – dřín a svída – což není náhoda, ale výsledek historického vývoje botanického názvosloví. Původně se celé skupině říkalo dřín podle nejznámějšího evropského druhu Cornus mas, jehož tvrdé dřevo dalo jménu slovanský základ. S rozšířením asijských a severoamerických druhů v 19. století však botanici začali rozlišovat plodící dříny a převážně okrasné svídy, které se liší stavbou květů, plodů i růstem.
Svída japonská (Cornus kousa) pochází z východní Asie – přirozeně roste v Japonsku, Koreji a v částech Číny. Vědecky byla popsána v 19. století na základě materiálu z Asie, který zpracoval Henry Fletcher Hance (1827–1886) pod jménem Cornus kousa. Do sbírkových evropských a severoamerických zahrad a později i do školek se dostala v souvislosti s vlnou botanického sběru a výměny rostlinného materiálu na přelomu 19. a 20. století. Oceňována byla především pro výraznou sezónní proměnlivost – atraktivitu od jara do podzimu – a pro jedlé plody. Japonští a čínští botanici se věnovali studiu její variability ve volné přírodě a v minulosti popsali místní formy, z nichž byly vymezeny dva poddruhy: ssp. kousa a ssp. chinensis. Zatímco někteří autoři považovali ssp. chinensis za výraznější, volněji kvetoucí formu s většími květenstvími, v moderní taxonomii se dnes preferuje pouze druhové označení Cornus kousa bez dalšího rozlišení.
Weaver's Weeping je jedna z pouze asi třech známých a pěstovaných převislých odrůd dřínu japonského. Tvoří malebnou, nepravidelně se sklánějící korunu, neuvěřitelně obsypanou atraktivními bílými květy nejčastěji od začátku června na dobu 4-6 týdnů. Botanicky správě se jedná o 4 barevné listeny obklopující drobnou hlavičku miniaturních kvítků, po nichž následují koncem léta asi 2-2,5 cm široké jedlé plody růžové barvy. Jsou chutné nejenom pro člověka ale i ptákům, zejména kosům, tak bacha na ně, na hladovce!
Listy jsou opadavé, středně velké, sytě zelené a přirozeně svěšené jako například na hrušních. Jejich podzimní barva je druhý důvod, proč si tento krásný strom pořídit: barví se do několika odstínů vínově červené a purpurové s příměsí zlatavě oranžové. Tvar koruny a klad větví je unikátní u každého kusu, jako je tomu například u japonských javorů. Větvení je husté, není potřeba stříhat. Pokud přeci jenom budete chtít stromek tvarovat, učiňte tak co nejdříve po odkvětu. Roste pomalu, cca 20 cm za rok, do šířky kolem 2-3 metrů, přičemž výška je již dána výškou kmene, na který je koruna naroubována.
Dříny mají rády velmi kyselou, živnou, lehkou zem, která nebude vysychat. Neosvědčilo se sázet je do polostínu, kde by údajně měly být chráněny před vysycháním v horkém létě. Raději je řádně zamulčujte a v případě velkého sucha nezapomeňte zalít, ale rozhodně je vysazujte na plné slunce. Pokvetou bohatěji a budou hustší a zdravější. Pokud hnojíte, pak používejte výhradně hnojiva na tvorbu květů a zeleň listů. Nikoli na podporu rychlosti růstu. Plně mrazuvzdorný do cca -29°C.
Poslední revize 21-07-2016.
