Cryptomeria japonica 'Globosa Nana' Globosa Nana kryptomérie japonská

Cryptomeria

Cryptomeria je rod jehličnanů z čeledi cypřišovitých, který má dnes jediného žijícího zástupce, ale jeho příběh sahá mnohem dál než k současným japonským lesům. Fosilie ukazují, že její dávní příbuzní rostli už ve spodní křídě a během třetihor pokrývali velké oblasti Eurasie i Severní Ameriky, kde tvořili vlhké, teplé lesy s vysokou vzdušnou vlhkostí. Rod jako takový popsal skotský botanik David Don (1799–1841), který jej vyčlenil z tehdy široké skupiny taxodií a dal mu podobu, v níž jej známe dodnes. Jeho jediný druh, Cryptomeria japonica, pochází z Japonska, kde vytváří horské lesy na ostrovech Honšú, Šikoku a Kjúšú. Botanický druh dorůstá v přírodě impozantních rozměrů, až kolem šedesáti metrů výšky, a jeho červenohnědá kůra se odlupuje v dlouhých pruzích, což mu vysloužilo srovnání se sekvojovci, i když má jemnější jehlice a menší šišky.

Kryptomerie japonská vstoupila do evropské vědy díky švédskému přírodovědci Carlu Peteru Thunbergovi (1743–1828), který ji popsal na konci 18. století během svého pobytu v tehdy uzavřeném Japonsku. Zatímco Don stanovil hranice rodu, Thunberg zachytil samotný druh tak, jak jej viděl v japonské krajině – lesy zahalené mlhou, ze které probleskují jemné odstíny zelené, jak se jejich větvemi prodírá a láme světlo, takže celé porosty působí téměř posvátně. Není tedy divu, že si kryptomerie, v Japonsku známá jako sugi 杉, získala tak silné místo v tamní kultuře: Japonci si ji cenili nejen pro dřevo, které je lehké, trvanlivé a příjemně voní, ale i pro její klidnou, vzpřímenou siluetu. Vysazovali ji kolem svatyní jako ochranu před větrem a deštěm a slavné aleje, například u Nikkó, dodnes ukazují, jak hluboký vztah k ní měli. V běžném životě sloužila jako materiál pro domy, lázně i lodě, ale zároveň jako monumentální strom, který člověku připomíná, že stojí u něčeho staršího a trvalejšího než on sám.