Echinacea 'DIXIE SUN' třapatkovka, hybridní třapatka
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Echinacea
Echinacea, česky třapatkovka, je vytrvalá rostlina prérií Severní Ameriky, kde prospívá už tisíce let. Fosilní pyl příbuzných hvězdnicovitých rostlin se našel v usazeninách starých miliony let, takže její předchůdkyně rostly na tomto kontinentu dávno před příchodem člověka. Původní obyvatelé Ameriky (Siouxové, Komanchové a další) znali její léčivé účinky a využívali ji při bolestech, zánětech, po hadím uštknutí i proti vzteklině. Jméno rodu pochází z řeckého echinos – ježek, a odkazuje na pichlavý, kuželovitý střed květního úboru. Dnes známe zhruba devět druhů, mezi nimi nejčastěji pěstovanou E. purpurea, dále E. paradoxa, E. pallida či E. angustifolia. Botanicky je popsal německý botanik Konrad Mönch (aka Conrad Moench: 1744–1805) na základě herbářového materiálu, který do Evropy doputoval díky misionářům a přírodovědcům z amerických výprav. Do Evropy se třapatkovka dostala na přelomu 18. a 19. století, ale barevnou explozi zažila až roku 1995, kdy v Botanické zahradě v Chicagu zkřížili E. purpurea a E. paradoxa. Výsledkem byla první oranžová odrůda Art’s Pride, která odstartovala éru pestrých kultivarů v paletě od jemných pastelů po syté teplé tóny.
Třapatka Dixie Sun patří do skupiny DIXIE, jež zahrnuje kompaktní a nepříliš vysoké odrůdy s bohatou násadou poupat a květů po celé léto. Nese sytě zlatožlutou barvu a pozor - překrásně sladce voní, ale jenom asi do 3 hodin odpoledne, čehož důvod jsme doposud nevypátrali, ale je to tak. Barva květů nebledne ani při odkvétání a vydrží dlouho čerstvá jak na rostlině tak i ve váze. Při rozkvětu je květ přísně rovná jako kopretina, a jak dozrává, okvětní plátky se svěšují a nechávají vyvstát vypouklý střed s tmavě zelenými pestíky a oranžovými špičkami. Ten skýtá tolik vyhledávaný nektar, k němuž se dostanou hlavně čmeláci a motýli, ale i včela si k němu najde cestu při okraji kupole.
Kvete přibližně od poloviny července až do začátku podzimu. Po odkvětu stačí květ odstřihnout, stonek zachovejte, protože podél něj vyrůstají z paždí další poupata, které neúnavně pokračují v kvetení až do konce prázdnin. Listy jsou sytě zelené, mírně drsné, kopinaté a mohou trpět na čerň a padlí, pokud je rostlina v mokré či příliš kamenité, udusané půdě, ale většinou je naprosto bezproblémová. Pozor si dejte brzy na jaře na slimáky, aby vám nezdevastovali nové rašení – rostlina raší později než ostatní trvalky, kdy už jsou i tito nevítaní plži v ničivé síle.
Poslední revize 29-12-2016
Třapatkovky jsou krásné a nenáročné trvalky, které kvetou od první poloviny léta až do podzimu. Středové tyčinky schovávají nektar tolik vyhledávaný motýly a čmeláky. Otrhávání odkvetlých květů spolu s občasným hnojením tekutými hnojivy prodlouží kvetení. Stonky jsou velice pevné a odolávají nárazovým dešťům i větru. Porostou téměř v jakékoli nepodmáčené zemi na plném slunci, pouze nesnáší příliš kyselou půdu. I když pochází z prérií, máme vyzkoušeno, že zejména křížené druhy nemají rády dlouhodobé sucho a ocení zálivku navíc v nejsušších obdobích roku. Pozor zjara na nájezdy slimáků, kteří dokážou sežrat mnoho z nového rašení. Nabídněte jim pivní domečky – skvělý a účinný trik, jak jim nabídnout skon v alkoholovém opojení a zároveň ochránit své kytičky. Mrazuvzdorná do min. -29 °C, možná ještě o něco více a nevyžaduje zimní kryt.
