.jpg)
Euphorbia amygdaloides 'PURPUREA' pryšec mandloňovitý
Euphorbia
Rod pryšec (Euphorbia) patří do čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae) a zahrnuje více než 2100 druhů bylin, keřů i stromů, čímž se řadí mezi nejpočetnější rody krytosemenných rostlin na světě. Jednotlivé druhy se mezi sebou mohou tak odlišovat, že jim ani nepřisoudíte stejnou rodinu. Vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, největší druhová rozmanitost je v tropické a subtropické Africe, na Madagaskaru a v Americe, ale řada druhů zasahuje i do mírného pásma Evropy a Asie. Rod byl vědecky popsán Carlem Linném v roce 1753 v jeho díle Species Plantarum, přičemž jméno zvolil na počest řeckého lékaře Euphorba, osobního lékaře numidského krále Juby II (52 př. n. l.–23 n. l.), který používal některé pryšce v lékařství. Typickým znakem všech pryšců je zvláštní květenství zvané cyathium – miniaturní soubor samčích a samičích květů obklopený nápadnými listeny, který na první pohled působí jako jediný květ.
Mimochodem, věděli jste, že i vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima) je pryšec? V Mexiku ji znali už Aztékové pod jménem Cuetlaxochitl a používali její červené listeny k barvení látek i léčbě horeček – dnes je symbolem Vánoc po celém světě. Některé pryšce si dokonce hrají na kaktusy. Třeba Euphorbia trigona, známá jako „africká mléčná palma“, má vysoké, hranaté, trnité stonky, které by laik bez váhání zařadil mezi kaktusy, a v Africe se vysazovala kolem obydlí jako živý plot chránící před zlými duchy i zloději. Rozdíl je ale zásadní: kaktusy pocházejí výhradně z Ameriky a jejich trny jsou přeměněné listy, zatímco pryšce roní mléčnou šťávu a jejich trny vznikly z přeměněných větviček. Další kuriózní fešák je Euphorbia milii, původem z Madagaskaru. Na první pohled vypadá jako cokoli, jen ne pryšec, ale v křesťanské tradici se stal symbolem Kristovy trnové koruny, protože časem vytváří hustě trnité a pokroucené stonky. A zmínit musím i naši věrnou a bezúdržbovou pokojovku, pryšec běložilný (Euphorbia leuconeura), který se spolehlivě plevelí vystřelováním zralých semen do prostoru – a kde narazí na zeminu, tam hned stvoří potomka.
Odrůda Purpurea vznikla jako zahradní selekce pryšce mandloňovitého, původního druhu evropských listnatých lesů. Její přesný původce není znám, ale pravděpodobně byla vybrána v Anglii už v 19. století a od té doby se stala jednou z nejrozšířenějších tmavolistých forem. Ceněna je především pro své purpurové listy, které kontrastují s běžně zelenými typy.
‘Purpurea’ je stálezelená, polodřevnatá trvalka (tzv. polokeř) s kompaktním, nízce rozkladitým habitem. Dorůstá do výšky 40–60 cm a o něco větší šířky. Listy mají tmavě vínovou barvu, která je nejintenzivnější od podzimu do jara a v mezidobí jsou tmavě olivově zelené pouze s vínovým nádechem. Ovšem květenství celou rostlinu dokonale rozsvítí – od dubna do června se objevují typicky brčálově žlutozelená cyathia, která na tmavém pozadí listů působí obzvlášť okázale. Po odkvětu je vhodné celé kvetoucí stonky odstřihnout, aby rostlina zůstala kompaktní a nasadila nové výhony. Doporučujeme pracovat v rukavicích, protože pryšce roní mléko, které může být dráždivé pro pokožku i oči.
V zahradní kompozici se ‘Purpurea’ uplatní jako kontrastní prvek – tmavé listy krásně zvýrazní světlolisté trvalky, například dlužichy se zlatavými tóny, zlatolisté choísie či ptačí zoby a světlolisté nebeské bambusy. Zkuste před něj nebo kolem vysadit narcisy nebo žluté tulipány, to bude jaro jako vymalované! Dobře se kombinuje i s kapradinami, které svými vějíři dodají záhonu kontrast, texturu a dramatičnost. V moderních výsadbách se často používá jako barevný prvek obsypaný světlými kamínky a kombinovaný s úhlednými trávami jemných textur jako dochan, kavyl či kostřava.
Pryšec mandloňovitý a jeho hybridy jsou dřevnaté trvalky typické pro teplejší, ale nikoli vyprahlé oblasti Kavkazu a Turecka, tudíž snášejí vysoké teploty, ale zároveň vyžadují více vlhkosti než suchovzdorná vegetace jihoevropských skal a plání. Tomu odpovídá i jejich velká obliba ve Velké Británii, kde díky trvale vysoké vzdušné vlhkosti rostou doslova jako z vody. U nás bude tento pryšec vděčný za středně vlhkou, ale výborně odvodněnou půdu jakékoli reakce (pH). Drenáž je nutná – v podmáčených stanovištích totiž trpí na půdní houbové choroby, zejména fusarium. Mladé a čerstvě vysazené rostliny udržujte několik měsíců lehce vlhké, ale častější zálivku, než jakou poskytne běžný déšť, vyžadovat nebudou – zejména pokud je zamulčujete. Hnojení před začátkem kvetení a na konci léta je užitečné, nikoli však nezbytné. Purpurea je spolehlivě ověřená do min. –25 °C a nevyžaduje zimní kryt. Není vhodný do venkovních nádob, protože nesnáší prudké teplotní a vlhkostní výkyvy.
Poslední revize 13-05-2019; 02-10-2025
