Fagus sylvatica 'RIVERSII' (syn.'Purpurea Mayor') buk lesní, buk obecný

Riversii patří k nejklasičtějším a nejspolehlivějším červenolistým bukům. Mladé listy raší vínově červené s mahagonovými tóny a postupně tmavnou do hluboké, syté purpurové barvy, která z dálky může v létě působit až černě; právě tato barevná hloubka je hlavním poznávacím znakem odrůdy. Listy jsou větší než u základního druhu, obvykle 6–12 cm dlouhé, široce oválné až eliptické, s nápadným a pravidelným žebrováním daným výraznými žilkami; mají pevnou, kožovitou strukturu, lesklý povrch a při okrajích jsou jemně chmýřité. Podzimní vybarvení není tak výrazné jako u zelenolistých buků, které se zbarvují do svítivě jantarových tónů; zde barva přechází spíše do tmavě bronzových až hnědavých odstínů. Německý dendrolog Krüssmann ji označil za jednu z nejlepších velkolistých purpurových odrůd, zároveň však upozorňoval, že rozdíly mezi jednotlivými klony prodávanými pod tímto jménem jsou u mladých stromů často tak malé, že je prakticky nelze spolehlivě rozlišit.

Koruna je v mládí pravidelně kuželovitá až úzce vejčitá, s věkem se postupně rozšiřuje do mohutné, široce klenuté a hluboce větvené struktury typické pro staré buky. Růst je pomalý až středně rychlý, vyrovnaný a dlouhodobě stabilní; strom nepůsobí uspěchaně, ale v průběhu desetiletí dosahuje impozantních rozměrů a patří k největším červenolistým bukům vůbec. V dospělosti dorůstá obvykle 25–35 m výšky a vytváří korunu širokou 20–30 m; ve výjimečně příznivých podmínkách a ve velmi vysokém věku může dosáhnout i 40 m výšky a podobné šířky v místech s neomezeným kořenovým systémem (parky, arboreta). Větvení je husté, jemně strukturované a rovnoměrné, což koruně dodává plnost a kompaktní vzhled už v relativně mladém věku, zatímco ve stáří vytváří monumentální, stinný solitér s výraznou architektonickou siluetou. Zajímavostí je, že i když se často množí roubováním, pro zachování barvy to není nezbytné – i semenáče bývají většinou červenolisté. Naopak u běžného zelenolistého buku se purpurové zbarvení objeví přibližně u jednoho semenáče z tisíce.

Jde o výběrový klon buku lesního, který se objevil v sortimentu školky Rivers v Anglii v 70. letech 19. století. Samotná školka jej původně nijak nepojmenovala, ale díky mimořádně sytému a stabilnímu zbarvení se v zahradnické praxi rychle vžil název Riversii, pod nímž je tato odrůda známa dodnes. V průběhu času se objevila řada synonym, zejména ‘Purpurea Major’, ‘Atropurpurea Macrophylla’ a ‘Purpurea Latifolia’, která odkazují především na větší listy oproti základnímu druhu. Do Severní Ameriky se „pravá“ Riversii dostala nejpozději kolem roku 1907 a dodnes zde zůstává nejrozšířenějším purpurovým bukem. Její dlouhodobou zahradní hodnotu potvrzuje i ocenění RHS Award of Garden Merit, udělené v roce 2002 a znovu potvrzené v roce 2012.

Buk lesní je velmi nenáročný. Nejlépe roste na hluboké, živné a propustné půdě na slunci až v polostínu; nesnáší dlouhodobé zamokření. Po výsadbě zalévejte pravidelně, první 3–5 let zajistěte mulč a ochranu kořenového balu; poté je buk relativně odolný i v sušších obdobích. Nově vysazované stromy je vhodné ukotvit na 3–5 let pevnou zavětrovací trojnožkou a udržovat okolí bez plevele a husté trávy. Buk je citlivý na posypovou sůl, proto se nehodí do bezprostřední blízkosti často solených komunikací. Kořenový systém bývá hluboký a silný; není extrémně invazivní, ale při nedostatku prostoru se některé kořeny mohou rozrůst a zvedat povrch, což může ohrozit dlažbu nebo mělké základy. Řez provádějte střídmě: odstraňujte suché a poškozené větve v době vegetačního klidu a vyhýbejte se silným letním řezům, které zanechávají velké rány. Mrazuvzdorný do cca −34 °C.

Poslední revize 20-02-2010; 11-10-2022; 30-01-2026