Gaillardia aristata 'Dogailspincopsun' SPINTOP™ COPPER SUN kokarda osinatá
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Gaillardia
Rod Gaillardia patří do čeledi hvězdnicovitých a zahrnuje přibližně tucet druhů rozšířených od Kanady po severní Mexiko, tedy v krajinách, kde se střídá spalující léto s chladnými nocemi a kde se rostliny musely naučit přežít vítr, sucho i požáry. První botanické popisy pocházejí z 18. století a rod nese jméno po francouzském mecenáši botaniky Antoineu René Gaillardovi de Charentonneau (1720–1799), který podporoval pařížské přírodovědce v době, kdy se Severní Amerika stávala novým botanickým Eldorádem. Kokardy se rychle dostaly do evropských zahrad díky své neúnavné ochotě kvést a díky barvám, které v době viktoriánské posedlosti exotikou působily jako malá slunce přenesená z prérijních ohňů. Zajímavé je, že některé fosilní nálezy z pozdního pleistocénu naznačují, že předkové dnešních kokard rostli i v chladnějších oblastech, což vysvětluje jejich překvapivou odolnost vůči mrazu navzdory teplomilnému vzhledu. V rámci rodu panuje drobný nomenklatorický zmatek mezi druhy G. aristata a G. pulchella, protože se snadno kříží a v přírodě vytvářejí přechodné populace, které botanici dlouho různě přejmenovávali. Právě tato proměnlivost ale stojí za bohatstvím dnešních kultivarů, které se liší barvou, výškou i délkou kvetení.
Gaillardia aristata, kokarda osinatá, je původní rostlinou Velkých plání a předhůří Skalnatých hor s rozsahem od Kanady po severní Mexiko. První sběry materiálu pocházejí z počátku 19. století v souvislosti s průzkumy Severní Ameriky a druh botanicky popsal Frederick Pursh (1774–1820) na základě materiálu, který zahrnoval i vzorky pořízené během expedice Meriwethera Lewise (1774–1809) a Williama Clarka (1770–1838). V domorodých kulturách Severní Ameriky měla kokarda rozmanité praktické i symbolické využití: různé kmeny ji používaly v léčitelství – při horečkách, bolestech hlavy a respiračních potížích – a semena byla místy pražena a zpracovávána jako potravinový zdroj. Rostlina se zároveň díky své okázalé kráse objevuje v tradiční výtvarné výzdobě a rituálních motivech, kde často symbolizuje slunce a ochranu. Do evropských zahrad se dostala v 19. století díky svým sytým barvám a schopnosti rychle rozsvítit záhony na dlouhé období. Dnes má vedle okrasné hodnoty i praktické využití v projektech obnovy prérijních společenstev a stabilizace suchých svahů a je ceněna pro přitahování opylovačů.
Odrůda SpinTop™ Copper Sun nabízí pestré květy s protáhlými, do dlouhých úzkých trumpetek stočenými okvětními plátky měděně červené až jantarově nazlátlé barvy u špiček. Středy jsou mladé žlutozelené s červenou korolou a dozrávají do vínově rudé, čímž barva celého květu získává na intenzitě. Kvete bohatě a bez přestávky od června až do října, někdy až do listopadu, pokud je teplo a slunečno. Stonky nemívají více než 25 cm. Listy jsou světle až sivě zelené, chloupkaté, málo nápadné a rostlina tvoří velice hustý a kompaktní bochánek, jež dokáže během jedné sezóny ztrojnásobit svůj objem.
SpinTop™ je série kokard od holandské firmy Dümmen Orange®, která přišla na trh po roce 2015. Odrůdu vyšlechtila Ellen van Sambeek a je chráněna patentem č. PP32215 z roku 2020
Poslední revize 03-04-2022
Kokarda miluje plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu, kde její kořeny nezůstávají dlouhodobě mokré. Pro kompaktní vzhled je vhodné odstřihávat odkvetlé stonky, aby rychleji nasazovala nové květy, ale není to nezbytné – kokardy kvetou bohatě i bez toho, jen jim o něco déle trvá, než vytvoří další vlnu poupat. Jako typické prérijní trvalky jsou spíše suchomilné a v těžkých, vodu zadržujících půdách sice v sezóně porostou, ale v zimě často uhnijí dříve, než by je poškodil mráz. V propustných půdách, skalkách či štěrkových záhonech a bez přehnojování snáší Gaillardia aristata mráz až kolem –40 °C, což odpovídá její přirozené odolnosti v severoamerických prériích, a na stanovišti vydrží mnohem déle, než uvádějí encyklopedie, které ji řadí mezi krátkověké trvalky. Naopak vydatné hnojení ji často vysílí už během prvního roku, podpoří přerůstání na úkor květů a rostlina brzy odchází – kokarda je zkrátka nejšťastnější tam, kde je půda chudá, slunce ostré a péče střídmá.
