Helwingia chinensis var. chinensis helvingie čínská

Helvingie čínská a její hlavní varieta chinensis byla poprvé popsaná v roce 1893 (Batalin). Je to velmi otužilý druh nalezený v severní Barmě a v západní a centrální Číně (Yunnan, S‘-čchuan, Kansu, Kweichou, Hupeh). Pro mě je asi nejatraktivnějším druhem, protože její listy jsou spolehlivě neopadavé při běžných českých zimách (do cca -20°C). Jsou 5-6 cm dlouhé, velmi úzké (1-1,5cm), protáhle kopinaté, tmavě zelené se slabým náznakem světle zelených žilek a raší tmavě vínově červené, což je i barva mladých větviček. Jsou vysoce lesklé a jejich kraje jsou mělce pilovité.

Roste vzpřímeně, středně rychle až rychle (20-40 cm za rok) a rozrůstá se dužnatými oddenky, díky čemuž bych rostlinu nenazýval keřem, spíše krásným houštím s atraktivními listy. Zachovává si listy po celé délce větví, takže zůstává od země hustá až neprůhledná. Starší rostliny tvoří v polovině jara droboučké květy, jež vyrůstají jako stigmata z prostředků nejširší části listů a po nich následují malé tmavě červené až černé plody, pokud máte samčí i samičí rostlinu (jsou dvoudomé). Pokud o rozšiřování rostliny do stran pomocí oddenků nestojíte, okolí rostliny zakryjte mulčovací agrotextílií.

Helvingie se v přírodě vyskytuje jako podrost vysokých stromů a součást houštin. Nevyžaduje plné slunce a někteří pěstitelé jej ani nedoporučují, naopak se jí dobře daří ve stínu. Vyzkoušeli jsme, že výborně prospívá v kyselé až neutrální půdě, kde barva jejího olistění je nejsytější. Lze jakkoli stříhat od jara do poloviny léta. Dává přednost vlhčí zemi před přeschnutím – doporučujeme nechat ji zamulčovanou po celý rok. Vyzkoušená mrazuvzdornost je zatím do -24°C a dokonce zvládla i zimu ve venkovním květináči bez izolace.

Poslední revize 31-12-2019