Heuchera 'APRICOT' dlužicha
Heuchera
Dlužichy jsou nenáročné, zato velmi nápadné trvalky, které si získaly oblibu díky svým krásným listům a drobným květům, někdy i v bohatých květenstvích. Vytvářejí husté trsy s listy, jejichž barevná škála je dechberoucí. Botanický rod Heuchera dostal jméno podle Johanna Heinricha von Heuchera (1677–1746), německého lékaře a profesora. Zahrnuje kolem čtyř desítek druhů vytrvalých rostlin převážně ze Severní Ameriky, s výjimkou druhu H. sichotensis z ruského Dálného východu. Do Evropy se dostal v 18. století. Jejich přesné roztřídění do druhů bývá trochu oříšek, protože rostliny se i v přírodě mezi sebou často kříží a květy významně mění tvar, jak rostlina dozrává. Není proto divu, že se jejich šlechtěním zabývá tolik šlechtitelů, protože je jednoduše fascinující si s jejich proměnlivým genofondem „hrát“ a nadšeně čekat, co nového se na konci pokusu objeví 😊.
Odrůda dlužichy Apricot (‚Meruňka‘) se zdobí lákavě vybarvenými listy i trefným jménem, jen si kousnout, ale nejezte jí – i když možná vypadá jako barevný salát, rozhodně není k jídlu. Listy jsou meruňkově oranžové až broskvově červené se znatelnými tmavšími žilkami. Okraje jsou výrazně oblé a list je spíše plošší bez vypouklin či kudrnek. Na podzim listy světlají do jemně jantarového odstínu. Od konce června do srpna vykvétají droboučké růžové květy na tenkých, asi 30-40 cm vysokých stoncích. Listy dobře odolávají mrazům a zůstávají neopadavé, spodní strana je fuchsiově růžová.
Odrůdu selektoval ve své školce v Hantay Francouz Thierry Delabroye, který má na svém kontě již pěknou řádku dlužich a nejenom jich. Poprvé ji představil na věhlasné Chelsea Flower Show v Anglii roku 2013. Apricot je chráněná patentem č. PP27139 z roku 2016.
Dlužichy jsou nenáročné a často stálezelené trvalky, které působí spíše půdokryvně, ale často a úspěšně se používají jako plnohodnotné součásti promyšlených trvalkových záhonů, kde nabídnou skvělý kontrast k jemnějším texturám. Nejraději mají lehce přistíněná stanoviště a rovnoměrně vlhkou, živnou půdu – na její pH nezáleží. S občasnou zálivkou snesou i plné slunce, vyjma světlolistých odrůd, pokud nejsou na slunce výslovně určené. Dají se pěstovat i ve stínu, kde však jejich barvy nejsou tak výrazné. Na jaře stačí ostříhat všechny listy, aby rostlina znovu narašila svěžími, novými listy. Hnojení není nutné, ale významně zlepší její vzhled a vitalitu. Jsou mrazuvzdorné do cca -34 °C a lze je pěstovat i ve venkovních kontejnerech.
Poslední revize 03-05-2022
