Hibiscus syriacus 'Minomb' SUP'HEART ibišek syrský
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Hibiscus
Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) je opadavý keř z čeledi slézovitých (Malvaceae) původem z východní Asie – zejména z Číny, Koreje a Indie a jedním z asi 300 druhů rodu Hibiscus. Do Evropy se dostal už koncem 16. století, první doložené pěstování je z roku 1596. Druh vědecky popsal Carl Linné v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Druhové jméno syriacus odkazuje na to, že první exempláře, které studoval, pocházely ze zahrad v Sýrii, ačkoliv ve volné přírodě tam neroste. Zajímavostí je, že v Jižní Koreji se stal národní květinou a symbolem vytrvalosti, dokonce se objevuje v její hymně. V Česku je pěstován jako okrasný keř minimálně od 19. století, ale ještě na konci století 20. byl doménou spíše jižní Moravy a teplejších oblastí Čech, což je velká škoda, protože díky jeho dlouhému letnímu kvetení v různých barvách, které dokáže rozsvítit každou zahradu, jej pokládám za nezbytnou součást kvetoucí letní zahrady.
Tomuto druhu ibišku se v angličtině říká Rose of Sharon, tedy Růže ze Šárónu, což je poetické pojmenování převzaté z biblické Písně písní (2:1), kde mluvčí říká: „Já jsem růže Šárónská, lilie údolí.“ Hebrejský výraz tehdy označoval květinu rostoucí na úrodné nížině Šárón v dnešním Izraeli, avšak pravděpodobně nešlo ani o růži, ani o ibišek. Dodnes se botanikové s historiky nemohou shodnout, zda to byla lilie, narcis, tulipán či krokus. Překlady do evropských jazyků si však jméno „Rose of Sharon“ uchovaly a během staletí se v různých částech světa začalo vztahovat k odlišným rostlinám – například v Severní Americe k Hibiscus syriacus, v Británii někdy dokonce i k třezalce (Hypericum calycinum). Podobně jako naše babičky, když chodily do lesa na borůvky, říkávaly, že jdou na jahody. Důvodem této rozmanitosti je prostý kulturní „překladový posun“: lidé přiřadili známé, poeticky znějící jméno k rostlinám, které se v daném regionu v něčem podobaly původní biblické květině – ať už vzhledem, obdobím kvetení, nebo symbolikou.
Syrský ibišek SUP‘HEART® nabízí svítivě bílé květy o průměru 10-11 cm s nápadně vínově rudým okem uprostřed. Některé květy mají 5 okvětních plátků a jiné 6, což jej činí zajímavým. Kvetení začíná od poloviny července až do září, pokud je keř dostatečně silný.
Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, hluboce laločnaté, středně až tmavě zelené a svým výjimečným tvarem velmi atraktivní. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody.
Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %.
Odrůda byla roku 2020 oceněna anglickou Královskou zahradnickou společností oceněním AGM (Award of Garden Merit) za krásu i spolehlivost. Odrůdu SUP‘HEART® selektovali ve francouzské školce Minier jako vylepšení předchozí odrůdy Red Heart. Evropský patent EU 37690 vyšel roku 2014.
Poslední revize 20-09-2021.
Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %.
Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Jako většina v létě kvetoucích dřevin raší poměrně pozdě, takže není důvod k obavám, pokud je keř ještě v dubnu zcela bez známek života. Plně mrazuvzdorný do min. -27 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.
