Juniperus communis 'ARNOLD' jalovec obecný
Juniperus
Rod Juniperus patří k nejstarším dřevinám severní polokoule a jeho historie sahá hluboko do třetihor. Jalovce provázely krajinu dávno před vznikem zahrad a jejich fosilie se nacházejí v Evropě, Asii i Severní Americe. Kromě Carla Linného (1707–1778), který jalovec obecný formálně popsal r. 1753 a zařadil do botanického systému, se rodu intenzivně věnoval také švýcarský botanik Albrecht von Haller (1708–1777). Právě on si všímal mimořádné proměnlivosti dřevin včetně jalovců v závislosti na nadmořské výšce a klimatu a upozornil na to, že jeden druh může vypadat v horách, na pastvinách i v nížinách téměř jako několik různých rostlin. Jalovce tak patřily mezi první dřeviny, které botanici nedokázali snadno „uzamknout“ do jedné škatulky, a možná i proto si dodnes zachovávají pověst trochu svéhlavých samorostů.
Jalovec obecný je původní evropský druh s obrovským ekologickým rozpětím. Roste od nížin až po alpínské oblasti, kde se mění v poléhavé, větrem ošlehané keře, zatímco v otevřené krajině vytváří vzpřímené siluety. Po staletí byl součástí každodenního života – jeho dřevo vonělo v chalupách, větvičky se používaly k vykuřování stájí i obydlí a modré, ojíněné šištice dozrávající druhým rokem patřily do kuchyně i lékárničky. Jalovec dodnes ochucuje zvěřinu, tučnější masa a lihoviny, z nichž nejznámější je gin. Právě jalovec obecný je tím druhem, jehož plody jsou jedlé a bezpečně použitelné; u jiných jalovců už by si člověk tak jistý být nemohl. V krajině byl jalovec považován za ochrannou rostlinu a orientační bod, dnes z volné přírody pomalu mizí, ale v zahradách se vrací v podobě kultivarů, které jeho divoký charakter přetavují do kultivované elegance.
Jalovec Arnold je jedna z nejatraktivnějších forem sloupovitých jehličnanů. Jedná se o štíhlý jehličnatý keř, který je užší než starší odrůda Compressa (1855, Francie) a navíc roste více do výšky, takže jej lze začlenit do kompozic středně vysokých a vyšších rostlin, nikoli pouze do skalek, kde se spíše uplatní Compressa. Jehlice jsou drobné, svrchu středně zelené, zespodu bíle ojíněné, a celý keř tak působí jemně, měkce zeleným dojmem bez tvrdých kontrastů. Na dotek jsou pichlavé, i když méně agresivní než u planých forem jalovce obecného, takže rostlina působí spíše elegantně než nepřátelsky. Roste pomalu až středně rychle, zhruba dvacet centimetrů ročně, a štíhlý tvar si udržuje přirozeně, bez nutnosti řezu. Oproti běžným formám jalovce obecného vyniká Arnold pevnými, krátkými větvemi, které se nerozvalují pod tíhou sněhu, a přirozeně štíhlým habitem, jenž si udržuje bez řezu.
Kultivar byl selektován kolem roku 1950 ve školce Arnolda Heerena v Jeddelohu v severním Německu, odkud byl později uveden do pěstování. Právě Heerenovi patří zásluha za vznik této mimořádně elegantní formy jalovce obecného, která spojuje přirozenou odolnost druhu s architektonickou siluetou připomínající středomořské cypřiše. Se slavným Arnoldem Schwarzeneggerem má společné jen jméno – svaly ani pózy nečekejte – zato výdrž a pevnost, které si s tímto jménem většina lidí spojuje, mu rozhodně nechybí.
Díky svému tvaru se Arnold výborně hodí jako vertikální akcent do zahradních kompozic. Může nahradit italské cypřiše v zahradách inspirovaných středomořským stylem, kde jinak chybí vhodná silně mrazuvzdorná alternativa. Skvěle doplní skupiny rozložitých keřů, jako jsou azalky, buxusy nebo hebe, a vynikne i jako solitér u vstupu, podél cesty nebo v úzkém záhonu, kde není prostor pro šířku. Jeho pravidelný tvar působí uklidňujícím dojmem a dodává kompozici jasnou strukturu. Pokud by se vám ale zdál až příliš přísný, vysaďte vedle něj větší jednodruhová hnízda mírně uvolněných kvetoucích trvalek. Celek se tím rozveselí a kontrast štíhlé pevnosti jalovce s rozpustilým charakterem trvalek potěší oko.
Jalovce obecně patří k nenáročným dřevinám a stejné nároky má i jalovec obecný jako druh. Vyžaduje slunné stanoviště, kde si udrží kompaktní růst a pěkné vybarvení, v polostínu sice přežije, ale ztrácí hustotu i charakter. Na typ půdy není vybíravý – poroste v běžné zahradní zemině, v chudších, kamenitých i písčitých půdách, klíčová je však dobrá propustnost – vždy se vyhněte trvale zamokřenému stanovišti. Sucho snáší velmi dobře, zálivku potřebuje pouze po výsadbě. Hnojení není nutné, případně jen velmi střídmé. Řez není pro život rostliny potřeba a provádí se pouze výjimečně u odrůd, které buď rychle rostou, nebo by měly tendenci se rozvalovat (např. pod tíhou sněhu), nejlépe koncem zimy. Jalovec obecný je plně mrazuvzdorný a bez problémů snáší teploty až kolem -40 °C.
Poslední revize 28-12-2010; 20-01-2026
