Liriodendron tulipifera 'FASTIGIATUM' lyriovník tulipánokvětý, tulipánovník
Liriodendron
Rod Liriodendron zahrnuje pouze dva druhy — severoamerický L. tulipifera a čínský L. chinense. Oba patří do čeledi magnoliovitých (Magnoliaceae) a jsou považovány za živoucí fosilie s původem sahajícím až do třetihor. Liriodendron tulipifera, česky liliovník tulipánokvětý, je vysoký listnatý strom původem z východní části Severní Ameriky. Dorůstá až 50 metrů a je ceněn pro své dekorativní listy, tulipánovité květy a kvalitní dřevo. Do Evropy byl dovezen v roce 1663, v Česku se pěstuje od počátku 19. století. Botanicky jej popsal Carl Linné v roce 1753.
Už dlouho mě štve jeho české jméno liliovník – vždyť s liliemi nemá pranic společného. Pravdou je, že název rodu Liriodendron skutečně pochází z řeckého leirion (lilie) a dendron (strom), tedy „liliový strom“. V české botanice se ustálil název liliovník, poprvé použitý Janem Svatoplukem Preslem v roce 1823. To je sice historicky správné, ale: protože tvar listu připomíná hudební nástroj lyru, připadá mi daleko přesnější odkazovat právě na to než na neexistující lilie. Já bych rozhodně hlasoval pro výraz lyriovník nebo lyrovník, ač se to pokládá za etymologicky nesprávné. Už jsem za to ostatně obdržel nejednu nevybíravou supliku od botanických odborníků, obohacenou výrazy jako ignorace či amatérismus. Je smutné mít titul, oči, ale být přesto slepý. Tak nechám na vašem posouzení, naši milí 😊.
Fastigiatum je zřejmě nejžádanější forma tulipánovníku, protože díky svému sloupovitému růstu se vejde i do středně velké zahrady, což se o botanickém druhu dosahujícím až 20 metrů vážně říct nedá 😊. Nabídne spoustu parády najednou a pochlubí se i nízkými nároky. V mládí působí jako zelený obelisk – štíhlý, vzpřímený, s větvemi směřujícími vzhůru jako plameny. Jeho koruna je úzká a elegantní, ideální pro městské prostředí, ale s věkem se rozšiřuje a ztrácí část své formální přísnosti. Starší větve se mohou ohýbat a je dobré je zakrátit, aby se narovnaly.
Opadavé listy jsou prvním důvodem, proč chcete tulipánovník. Snad žádný jiný strom nemá takto unikátně sedlovitě tvarované listy, jež připomínají lyru a mají useknutou špici. Jsou svěže zelené a na podzim září máslově žlutě. V červnu a červenci se mezi listy objevují květy – druhá paráda – připomínající malé tulipány. Jejich zelenožluté okvětní lístky s oranžovým pruhem působí jako drobné poháry světla v koruně mladého stromu a jsou naprosto fascinující. Co však činí tuto odrůdu výjimečnou, je její nečekaná ochota kvést: zatímco běžný tulipánovník si dává na čas a květy ukáže až po několika desetiletích, Fastigiatum rozkvétá už ve čtvrtém roce života a ani nemusí být roubovaný!
Odrůda vznikla jako spontánní mutace a byla poprvé popsána v roce 1877 v Arboretum de Segrez ve Francii pod názvem 'Pyramidalis'. Později se rozšířila díky výběru v Arnold Arboretum v Massachusetts, kde byly množeny rostliny s výraznějším centrálním kmenem, označované jako 'Arnold'. Přestože strom nemusí být dlouhověký, jeho rané kvetení a kompaktní tvar z něj činí atraktivní volbu pro ulice, aleje i formální výsadby. V moderních školkách se objevují i nové klony jako Emerald City™ ('JFS-Oz'), které nabízejí širší, oválnou korunu a lesklé tmavě zelené listy.
Řez se obecně nevyžaduje, protože strom přirozeně roste krásně pyramidálně a hustě. Pokud jej však potřebujete zmenšit nebo tvarovat, řežte vždy ihned po odkvětu — jako člen čeledi magnoliovitých kvete na koncích větví, a jarním řezem byste se připravili o poupata. Můžete jej pěstovat jako keř s větvemi od země, nebo jako jednokmenný strom s korunou nad hlavou.
Tulipánovník vysaďte na slunné, otevřené místo s dostatkem prostoru. Snáší i větrné polohy, pokud má dostatek vláhy. Nejlépe prospívá v živné, dobře propustné půdě, ideálně lehce kyselé — přidání rašeliny pomůže. Půda by měla být vlhká, nikoli podmáčená, i když po zakořenění dobře snáší krátkodobé přemokření po silných deštích. Ve své domovině roste v mírném, vlhkém klimatu s vysokou vzdušnou vlhkostí, což u nás nelze snadno napodobit. Nemáte-li možnost výsadby poblíž vody, zajistěte alespoň občasnou zálivku, zejména během letního sucha a horka. Mladé stromky s jedním kmenem doporučujeme upevnit k opoře, aby dobře zakořenily a rostly rovně. Tulipánovník je odolný vůči chorobám i škůdcům a starší dřeviny s vyzrálým dřevem běžně snášejí mrazy až do –30 °C. Kořenový systém je mělký, široce rozprostřený a aktivně vyhledává vodu. Z tohoto důvodu se nedoporučuje výsadba v těsné blízkosti staveb, zídek nebo sítí — ideální odstup je alespoň 5 metrů, aby nedošlo k poškození konstrukcí nebo potrubí.
Poslední revize 7-12-2008; 11-08-2025
